Šlo o bezprecedentní úkaz, protože žádný vládce v ruských ani sovětských dějinách nikdy z vlastní vůle neodstoupil. Gorbačov se ale dostal do situace, kdy byl už králem bez království. Sovětský svaz se rozpadal. Představitelé Ruska, Běloruska a Ukrajiny podepsali 8. prosince v Bělověžském pralese v Bělorusku dohodu o Společenství nezávislých států, která znamenala, že opouštějí Sovětský svaz.
Jeho rezignace začala podle svědků a pamětníků už večer 23. prosince 1991. Do Kremlu dorazil se svými poradci ruský prezident Boris Jelcin. Oba politici, kteří se nikdy neměli rádi a byli soupeři, jednali několik hodin v ořechové pracovně v Kremlu. V této pracovně se dříve scházelo sovětské politbyro.
Jelcin nad sklenkami koňaku a vodky tlačil na Gorbačova, ať odstoupí, protože on - Jelcin - chce Kreml co nejdříve převzít jako prezident Ruska. Gorbačov nakonec souhlasil.
Podle plánu měl podepsat dokument o své rezignaci v přímém televizním přenosu, který začínal v sedm hodin večer moskevského času. Krátce předtím si to ale politik rozmyslel s tím, že nechce hrát divadlo. Podíval se na hodinky, do sedmé zbývalo ještě několik minut, a prohlásil: "Podepíšu to teď hned."
Vzal do ruky pero, které ale nepsalo. Zeptal se tedy přítomných, aby mu nějaké půjčili. Nejrychlejší byl ředitel americké stanice CNN Tom Johnson, který doprovázel do Kremlu štáb své televize. Rezignace sovětského vládce je tak podepsaná americkým perem. Johnson si pak o něj řekl zpět a později ho věnoval jako vzácný artefakt muzeu ve Washingtonu.
I první minuty po skončení projevu byly bizarní. Jelcin se odmítl dostavit do místnosti, aby převzal jaderný kufřík s kódy. Ten tedy převzal ministr obrany Sovětského svazu Jevgenij Šapošnikov a coby kurýr s ním procházel Kremlem. Podle svého svědectví předal Jelcinovi a jeho lidem kufřík na jedné z kremelských chodeb.
Přesně v 19:38 sjela ze stožáru nad Kremlem rudá sovětská vlajka a nahradila ji ruská bílo-modro-červená trikolora.
Prezident v koutě
Gorbačovova snaha o zachování svazu v nějaké podobě - například ve formě konfederace nebo vágně formulovaném soustátí - neuspěla. Už dříve se oddělily pobaltské republiky Litva, Lotyšsko a Estonsko, vlastní cestou se vydaly i Gruzie a Moldavsko.
Mnoho lidí mělo dojem, že existence SSSR je důvodem hluboké hospodářské krize. Gorbačovova politika přestavby (perestrojky) slibovala efektivnější ekonomiku, ale zároveň zachování socialismu. Nepoužíval slova jako kapitalismus nebo trh, spíše mluvil o návratu ke skutečným leninským principům.
Pro zastánce tržní ekonomiky byl Gorbačov málo radikální, pro stoupence státem řízené ekonomiky a diktatury komunistické strany zase příliš. Dostal se do kouta, ze kterého už politicky nešlo vyklouznout.
Ruský historik Andrej Zubov v knize Dějiny Ruska 20. století k tomu podotýká: "Přestože Gorbačov neustále volal po radikálních ekonomických reformách a všechny zapřísahal, že svaz je nutné zachovat, vedení jednotlivých republik měla dojem, že samostatně se jim s všeobecnou krizí bude zápolit snáze a snazší bude také uspokojit všechny základní potřeby svého obyvatelstva. Prezidenta, známého svou košatou rétorikou, váhavostí a náchylností ke kompromisům, už za politika schopného rozhodných praktických kroků nepovažoval vůbec nikdo."
Velký dějinný zlom
Gorbačovovi je nyní devadesát let a žije ve vile na okraji Moskvy, kterou mu pronajal stát. Jeho život nedávno zaznamenal ruský filmař Vitalij Manskij v dokumentárním snímku Gorbačov. Ráj, který měl letos premiéru na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Bývalý sovětský vůdce v něm obtížně chodí. Stará se o něj a vaří mu tým asistentů.
Manskij řekl Aktuálně.cz, že Gorbačov se na současného ruského prezidenta Vladimira Putina dívá v něčem kriticky, ale zase ne příliš.
"Řekl bych, že jeho pocity jsou smíšené. Gorbačov v mnohém Putina podporuje a zastává se ho, ale nelíbí se mu likvidace demokratických institucí a svobod. Problém ale tkví v tom, že Gorbačov nemá žádný přístup k nezávislým informacím. Tak, jak býval zvyklý, sleduje pořád jen státní televizi a čte papírové noviny, které jsou více či méně na straně Putina a jeho režimu. Vůbec nepoužívá internet, počítač ani chytrý telefon. V jeho situaci je proto těžké nepodléhat propagandě a zkreslování, které se z oficiálních médií valí," řekl ruský dokumentarista.
Putin hovoří o rozpadu Sovětského svazu jako o velké tragédii. Historik Zubov považuje datum 25. prosince 1991 a vůbec celý závěr tohoto roku za velký dějinný zlom. "Statní útvar bolševiků, vytvořený za cenu neuvěřitelného násilí a moře krve, zmizel bez jediného výstřelu a bez sebemenšího projevu hrubé síly. Národy, jež ruští bolševici kdysi porobili, setrvaly v naprostém klidu," uvádí Zubov ve svých Dějinách Ruska 20. století.
