Od našeho zvláštního zpravodaje - "Střílejí po nás vším, co mají, kromě atomovky," říká mluvčí Mykolajivské vojenské správy Dmytro Pletenčuk, který nás vítá ve městě, kde jsou domy plné rozbitých oken, na silnicích zejí krátery po bombách a pitná voda se dováží zhruba pro čtvrt milionu obyvatel z okolních měst.
Když jsme přijeli k budově vedení Mykolajivské oblasti (obdoba českého kraje), našli jsme náměstí obehnané pytli s pískem, střílnami, betonovými bloky, dráty a velkými kovovými ježky. Dům, ve kterém sídlil gubernátor a vedení oblasti, zničila ruská bomba 29. března.
Uprostřed devítipatrové budovy zeje obrovská díra, ve které visí tranzistorové rádio a větrák. Zůstaly zapojené v zásuvkách na stěně, která se nezřítila. V rozmetaných kancelářích jsou dosud nedojedené snídaně, nedopité šálky s kávou a mnoho rozbité elektroniky. V devátém patře, kde zbyla jen jedna stěna, jsme našli na parketách židli a nábytek.
Exploze odlomila ze stěny obrovský znak - ukrajinský trojzubec. Ten se zřítil na zemi, ale zůstal celý. "A tak je to s námi Ukrajinci. Střílejí do nás, abychom se rozbili, ale my zůstáváme celí," usmívá se Pletenčuk, který nás troskami provází.
V budově zemřelo 37 lidí, počet obětí ostřelování v Mykolajivu od začátku války ale jde do stovek. Zničených domů jsou tisíce, snáze by se spočítaly ty, na kterých žádná stopa války není.
Děkujeme za podporu
O několik kilometrů dál přicházíme k sídlu místní univerzity, na kterou dopadly minulou středu ruské střely S-300. Průčelí vysoké školy se zřítilo a v příkopě před ním pracují dělníci na obnově komunikačních kabelů. "Stejně vyhrajeme, (ruský prezident Vladimir) Putin a lidi z ruské vlády skončí před soudem," zdůrazňuje jeden z dělníků, zatímco prsty usilovně opravuje. Když se loučíme, kvitují, že jsme z Česka. "Děkujeme za podporu!" volají za námi z výkopu.
Naproti bydlí Igor se svojí manželkou, kteří už tak vděční za podporu nejsou. Respektive žádnou nevidí. Dvě ruské rakety dopadly v blízkosti jejich malého domku. Propadl se jim strop, ve stěně obývacího pokoje jsou trhliny, museli opravit střechu a do oken dát místo vybitých skel dřevěné bednění. "Bohužel nám nikdo nepomůže a bojíme se, že sem dopadnou další rakety. Svět by nám měl dát víc zbraní, aby naši vojáci mohli lépe bojovat. Rusko má bohužel sil dost, takže aby válka skončila, bude se s ním muset jednat," míní Igor.
Jeho manželka ukazuje na zničený lustr: "Je to český křišťál, dostala jsem ho kdysi od kamarádky z Mariupolu. Ta bohužel nedávno při bombardování zemřela, je to příšerné. A jestli válka neskončí, my tady nejspíš umřeme také." Pár nás pozval dovnitř v době, kdy jim jejich známý alespoň provizorně opravoval střechu. "Ale jestli bude v zimě moc sněhu, tak vám to spadne," upozorňuje je.
Když se vracíme zpět do centra, rozeznějí se sirény a následně jsou slyšet výbuchy. Na západním předměstí vidíme hasiče, kteří zasahují u jednoho ze zasažených domů. Každodenní realita, na kterou si ale obyvatelé Mykolajivu už zvykli, do krytů nikdo nespěchá. Pokud by prchali při každém náletu nebo bombardování, prakticky by z nich nevycházeli.
Voda neteče
Frontová linie je nyní od města vzdálená zhruba dvacet kilometrů směrem k Chersonu, ale ruské vojáky museli Ukrajinci ze tehdejších ulic vytlačovat.
"Mykolajiv je město, kde je silná posádka a mnoho válečných veteránů, kteří mají zkušenosti s válkou už od roku 2014. Poté, co Rusové vybombardovali letiště, zaútočili na Mykolajiv ve stylu druhé světové války. Přijeli z jihovýchodu s transportéry a puškami, chtěli se prostřílet do centra. Ale všude jsme je zastavili. Musím říci, že boj v ulicích vůbec neumějí, rozhodně jsem o nich jako o vojácích měl před touto válkou lepší mínění," usmívá se Dmytro Pletenčuk. Dodává, že mnoha ruským vojákům se nechce umřít na Ukrajině a bojí se pozemních střetů. Proto Rusové tolik používají dělostřelectvo.
V jedné z mála otevřených kaváren si pak dáváme kávu, ale číšnice nás varuje, že si nemůžeme dojít na toaletu. "Voda neteče," krčí rameny. V březnu Rusové rozbombardovali potrubí, které ale Ukrajinci nemohou opravit, protože místo nyní kontrolují Rusové. Pitnou vodu dováží do Mykolajivu cisterny, k nimž si lidé jezdí s kanystry, sudy a barely. Do několika otevřených obchodů stále zavážejí potraviny a další zboží nákladní vozy z Oděsy.
Ani z velkého mykolajivského přístavu nyní lodě nevyplouvají. Místní loděnice tady v roce 1976 vyrobily a spustily na vodu křižník Moskva, který se po rozpadu Sovětského svazu stal součástí ruské černomořské flotily. Ukrajinci ho střelami Neptun potopili letos 14. dubna.
Letiště v Mykolajivu je po náletu rovněž mimo provoz. Nad vstupní halou, kterou procházeli pasažéři, zbyl jen nápis "Aero", druhá část "port" se odlomila. Na parkovišti si vítr pohazuje s kusy plechu, které exploze oddělily od hlavní budovy.
Při vjezdu do města zeje kráter u vybombardované čerpací stanice, ale zároveň nad městem vlaje obrovská ukrajinská vlajka a stále jezdí trolejbusy. Pevnost Mykolajiv se drží.
Reportéři Martin Novák a Jakub Plíhal projíždějí ukrajinskou jižní frontou. Další texty a snímky najdete brzy na Aktuálně.cz.
