Nebýt domácích československých odbojářů, mohla likvidace hlavního architekta hromadného vyvražďování Židů Reinharda Heydricha vypadat docela jinak.
Přitom se na ně podle historiků často zapomíná. Už od prvních minut výsadku diverzní paraskupiny Anthropoid, která za atentátem na Heydricha stála, ji domácí odbojáři ukrývali a zásobovali jídlem. Starali se taky o operační materiál nebo zbraně a podle potřeby sháněli informace o Heydrichově pohybu.
"Postupně jich byly stovky. Josef Gabčík s Janem Kubišem si brzy uvědomili, že bez jejich pomoci (zdaleka ne všichni věděli, komu ji poskytují - pozn. red.) Heydricha nedostanou," říká badatel Jaroslav Čvančara.
Intenzivní příprava na atentát začala ale o šest měsíců dříve. Anthropoid se už od července 1941 zlepšoval v polním a střeleckém výcviku, útočném boji, házení granátů na jedoucí automobil, paravýcviku, přípravě výbušnin, radiotelegrafii či topografii. To vše pod dohledem nejlepších britských instruktorů.
V nejlepších rukou
"Ti dva se nemohli ocitnout v lepších rukou. Britové je svěřili tehdejším esům na střelbu, tiché zabíjení nebo plánování útočných akcí. Ať už jde o Erica Sykese, Williama Fairbairna, Cecila Clarka či Alfgara Hesketha-Pricharda," vyjmenovává výsledky svého pátrání v britských archivech vojenský historik Eduard Stehlík.
Mnohé z toho, co zmínění plánovači speciálních operací vymysleli, je mimochodem dodnes součástí výcviku výsadkářů nebo speciálních sil.
Čtyřmotorový letoun Halifax, pilotovaný Ronaldem Hockeyem, odstartoval ve 22:00 britského času z jihoanglického letiště Tangmere. Podařilo se mu bez úhony přečkat několikeré ostřelování německým protiletadlovým dělostřelectvem i útok nočního nacistického stíhače. Osádce navíc znesnadňovala orientaci nízká oblačnost a sníh zakrývající navigační body.
Spolu s Anthropoidem byly v letounu skupiny Silver A a Silver B, které měly vlastní úkoly. Ani jedna z nich ale ze zmíněných důvodů nevyskočila na správném místě. Anthropoid nakonec nebyl v 3:24 vysazen u letiště Borek blízko Ejpovic na Plzeňsku, kde na něj měli čekat odbojáři skupiny Vašek - Čeněk, ale až u obce Nehvizdy východně od Prahy.
Jako dispečer parašutisty doprovázel štábní kapitán Jaroslav Šustr. Těsně před opuštěním letounu se s ním Gabčík s Kubišem rozloučili podáním ruky a slovy: "Brzy o nás uslyšíte. Uděláme všechno, co bude možné."
Navigační omyl a pohotová improvizace parašutistů
Skupina historiků a archivářů nyní zrekonstruovala první kroky Gabčíka s Kubišem po jejich vysazení 29. prosince 1942. Na zcela jiném místě, než plánovali. Navíc bez jakýchkoliv kontaktů na spolehlivé lidi. A výsledek mravenčí práce expertů, která obsahovala mnoho let v archivech, ale i shromažďování výpovědí přeživších svědků? Jde o jeden z mála realistických pohledů na první noc parašutistů v okupované vlasti po jejich emigraci v roce 1939.
"Velmi rychle si uvědomili, že se ocitli v rovině bez lesů, že tam cosi nehraje. Určitě to nebylo tak, že jen pasivně v lomu čekali, až je tam někdo najde, jak se pořád traduje," vyvrací zažité mýty badatel Jaroslav Čvančara.
Parašutisté byli podle něj špičkově vycvičeni, takže si uměli i v této smrtelně nebezpečné a zdánlivě bezvýchodné situaci poradit. V zahradnické budce Antonína Sedláčka u Nehvizd ukryli všechny tři padáky a operační materiál z kontejneru. Veliteli výsadku Gabčíkovi, který si při seskoku vykloubil palec a pochroumal kotník na levé noze, nezbývalo ale nic jiného než se spoléhat na Kubišovu pomoc, vynalézavost a opatrnost.
Kubiš se zřejmě po ranní mši v Nehvizdech obrátil na tamního římskokatolického faráře Františka Samka s prosbou o pomoc s tím, že se vrací z práce v Říši a zabloudil. Samek mu ochotně na mapě ukázal, kde se nachází.
Po Kubišově otázce, zda v Nehvizdech žije nějaký další dobrý Čech, ho odkázal na bývalého starostu místního Sokola Františka Kroutila (po roce 1948 z Československa emigroval, zemřel ve Švýcarsku 26. 11. 1975). Od Kroutila pak parašutisté získali další cenné kontakty na ochotné členy Sokola v Horoušanech a Šestajovicích. Nejdříve ale odjeli z nedaleké stanice Mstětice vlakem do Rokycan a Plzně na záchytné adresy z Londýna.
Badatel Libor Pařízek dohledal v dobových jízdních řádech i dopolední vlakové spoje z 29. prosince 1941 z nedalekých Mstětic do Prahy: 5:30, 6:46 anebo 9:50. Tím posledním mohli odjet Gabčík s Kubišem.
Absolutní nezištná pomoc
Gabčík, ošetřený lékařem Zdenkem Čápem, v Plzni zůstal. Kubiš se vrátil do Nehvizd "uklízet materiál, zbraně a výbušniny Anthropoidu" ukryté v Sedláčkově zahradnické boudě. Pomáhal mu v tom Břetislav Bauman z Horoušan.
Obětavá pomoc desítek a poté i stovek českých vlastenců začala nabírat na síle. Všichni přitom věděli, že riskují vyvraždění svých rodin. "Šlo o příklad absolutní a nezištné pomoci na samé hranici lidských možností. Z lomu Skály se pašovaly do Prahy zbraně a výbušniny hlídkám nacistů přímo pod nosem," popisuje činnost Anthropoidu a jeho nových pomocníků badatel Vlastislav Janík.
V den výsadku Anthropoidu 29. prosince 1941 do sebe podle historika Eduarda Stehlíka zapadlo několik věcí: obrovské odhodlání parašutistů, jejich vůle - navzdory nepříznivým okolnostem - nerezignovat na své poslání a obrovské štěstí, že narazili na lidi, kteří je neudali a bez váhání pomohli.
"Spousta lidí, již tak Heydrichovým terorem zastrašených, by je odmítla. Zraněný Gabčík byl po seskoku mimo hru, jen čekal u zahradnické boudy. Úspěch celé operace spočíval proto v jejích počátcích jen na Kubišovi, který dokázal v neznámém prostředí navázat kontakt a sehnal pomoc pro kamaráda. Stačil jediný neuvážený krůček a Anthropoid skončil dříve, než začal. Kubiš ke všemu nemusel Gabčíka v té tmě znovu najít. Jenomže našel a pomohl," vypočítává historik.
Vojtěch Šustek z Archivu hlavního města Prahy dodává: "Jednali chytře a chladnokrevně. Nejen proto, že byli velmi inteligentní, ale i díky vynikajícímu tréninku z Británie."
Od samého počátku tak oba parašutisté naplňovali slib, který dali těsně před seskokem v letounu kapitánu Šustrovi: "Brzy o nás uslyšíte, uděláme všechno, co bude možné."
Heydrichovi zbývalo už jen 158 dní života
Členové Sokola z bývalé Barákovy župy Břetislava Baumana a Jaroslava Starého už v neděli 4. ledna 1942 přepravili všechny tři padáky, pryžové přilby, popruhy, plechové krabice se zbraněmi a výbušninami od zahradníka Antonína Sedláčka z Nehvizd do opuštěného lomu nedaleko Horoušan.
Odtud byla většina materiálu postupně přepravena do Prahy. "Roli dalších pomocníků Anthropoidu na sebe postupně převzali jiní vlastenci z řad bývalé Sokolské župy Krušnohorské - Kukaňovy, z Masarykovy ligy proti tuberkulóze anebo Dobrovolných sester Červeného kříže," uvádí Janík další jména organizací či dnes již takřka neznámých pomocníků Anthropoidu.
Například rodinu Svatošových, Khodlových, Piskáčkových, Fafkových, Moravcových nebo Novákových. K nejbližším spolupracovníkům Gabčíka a Kubiše řadí i Annu Malinovou, její kamarádku Ludmilu Soukupovou nebo její sestru Marii Kovárníkovou. Zatímco Gabčík se zamiloval do Malinové, Kubiš do Marie Kovárníkové. V doprovodu žen byli navíc oba méně nápadní.
Když si později o parašutistech vyprávěly ženy, které na sebe vzaly starost o jejich péči, nazvaly je eufemisticky "silvestrovským dárkem". "Natolik velká byla jejich očekávání i naděje, které vkládaly do dvou parašutistů poté, co Heydrich zdecimoval protinacistický odboj," vysvětluje Čvančara.
Obrovské riziko
Parašutisté ale svůj úkol zlikvidovat Heydricha pečlivě tajili. Znal ho pouze řídící učitel Jan Zelenka-Hajský. Úzký okruh zasvěcených vytušil pravé poslání Anthropoidu až postupně.
Všichni věděli o obrovském riziku pro sebe, rodiny i další spolupracovníky. Bez nich by ale byla celá příprava na atentát jen těžko představitelná. Historici to vidí jednoznačně: jen zásluhou stovek spolupracovníků a podporovatelů Anthropoidu byl odstraněn jeden z nejvýkonnějších a nejnebezpečnějších mužů třetí říše.
Gabčík s Kubišem a později i další parašutisté si tak v podstatě nemuseli dělat od prvních dnů svého působení v okupované republice větší starosti s ubytováním nebo stravou.
Jen do bytu Václava Nováka proudila například podle badatele Jaroslava Čvančary potravinová pomoc pro ukrývané parašutisty převážně z Mělníka, Kostelce nad Labem, Brandýsa nad Labem, Neratovic, ale i dalších mimopražských míst. Psal se 29. prosinec 1942 a Reinhardu Heydrichovi zbývalo už jen 158 dní života.
Londýnský zpravodajský odbor Františka Moravce připravil ve Velké Británii v letech 1941 až 1945 šestačtyřicet výsadkových operací s nasazením 121 parašutistů. 37 z nich se nakonec uskutečnilo.
"Jakkoli významné byly například výsadky Carbon, Wolfram, Tungsten, Clay, Platinum-Pewter anebo Silver A, nejúspěšnější byla právě operace Anthropoid. Patří k největším činům evropského protinacistického odboje. Západní mocnosti až po atentátu na Heydricha odstoupily od tzv. mnichovské dohody (smlouva mezi Německem, Itálií, Velkou Británií a Francií z roku 1938 připravila Československo o značnou část pohraničí - pozn. red.). Nebýt toho, mohly být dost možná Čechy a Morava po válce menší o třetinu svého území," připomíná Eduard Stehlík.
VIDEO: Trailer z britsko-českého filmu Anthropoid.
