Parašutista Jan Kubiš z výsadku Anthropoid se ten den zřejmě po ranní mši v Nehvizdech obrátil na tamního římskokatolického faráře Františka Samka s prosbou o pomoc s tím, že se vrací z práce v Říši a zabloudil. Samek mu ochotně na mapě ukázal, kde se nachází.
Po Kubišově otázce, zda v Nehvizdech žije nějaký další dobrý Čech, ho odkázal na bývalého starostu místního Sokola Františka Kroutila. Od něj pak oba parašutisté získali další cenné kontakty na ochotné členy Sokola v Horoušanech a Šestajovicích. Nejdříve ale odjeli z nedaleké stanice Mstětice vlakem do Rokycan a Plzně na záchytné adresy určené již v Londýně, kde se pro akci v protektorátě cvičili. V Rokycanech se o ně postaral železničář na penzi Václav Stehlík, v Plzni inspektor tajné státní policie Václav Král.
Spousta lidí, již tak terorem zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha zastrašených, by je odmítla. Druhý člen výsadku Josef Gabčík se zranil a byl po seskoku mimo hru, jen čekal u zahradnické boudy. Úspěch celé operace spočíval proto v jejích počátcích jen na Kubišovi, který dokázal v neznámém prostředí navázat kontakt a sehnal pomoc pro kamaráda. Stačil jediný neuvážený krůček a Anthropoid skončil dříve, než začal. Kubiš ke všemu nemusel Gabčíka v té tmě znovu najít. Jenomže našel a pomohl.
Obětavá pomoc desítek a poté i stovek českých vlastenců začala nabírat na síle. Všichni přitom věděli, že riskují vyvraždění svých rodin. Šlo o příklad absolutní a nezištné pomoci na samé hranici lidských možností. Z lomu Skály se pašovaly do Prahy zbraně a výbušniny hlídkám nacistů přímo pod nosem.
Vojtěch Šustek z Archivu hlavního města Prahy dodává: "Gabčík s Kubišem jednali chytře a chladnokrevně. Nejen proto, že byli velmi inteligentní, ale i díky na svou dobu vynikajícímu tréninku z Británie."
Členové Sokola z bývalé Barákovy župy Břetislav Bauman a Jaroslav Starý tak už v neděli 4. ledna 1942 přepravili všechny tři padáky, pryžové přilby, popruhy, plechové krabice se zbraněmi a výbušninami od zahradníka Antonína Sedláčka z Nehvizd, kde byly po seskoku uschovány, do opuštěného lomu nedaleko Horoušan.
Odtud byla většina materiálu postupně přepravena do Prahy. Roli dalších pomocníků Anthropoidu na sebe postupně převzali jiní vlastenci z řad bývalé Sokolské župy Krušnohorské - Kukaňovy, z Masarykovy ligy proti tuberkulóze anebo Dobrovolných sester Červeného kříže. To jsou namátkou jen některá jména organizací a dnes již takřka neznámých pomocníků Anthropoidu.
Parašutisté ale svůj úkol zlikvidovat Heydricha pečlivě tajili. Znal ho pouze řídící učitel Jan Zelenka-Hajský. Úzký okruh zasvěcených vytušil pravé poslání Anthropoidu až postupně.
Všichni věděli o obrovském riziku pro sebe, rodiny i další spolupracovníky. Bez nich by ale byla celá příprava na atentát jen těžko představitelná. Historici to vidí jednoznačně: jen zásluhou stovek spolupracovníků a podporovatelů Anthropoidu byl odstraněn jeden z nejvýkonnějších a nejnebezpečnějších mužů třetí říše - Reinhard Heydrich.
