Konzervativní CDU a levicová SPD, tradiční rivalové, kteří se byli kvůli patovému výsledku zářijových voleb nuceni spojit, v něm Němcům slibují vyšší daně, menší ochranu před propuštěním z práce či pozdější odchod do důchodu.
O tom, že tato opatření pomohou rozpohybovat dýchavičnou německou ekonomiku, však mnozí odborníci dopředu pochybují.
| Bernd Pischetrieder, šéf Volkswagenu: "Vládnout zemi se nedá tak, že naházíte na jednu hromadu to nejhorší z programu dvou největších stran." |
"Chceme dát lidem naději na to, že si budou moci sehnat zaměstnání. Vím bezpečně, že o úspěchu této koalice rozhodne odpověď na otázku: Vytvořili jste více pracovních míst?" přiznala v Berlíně předsedkyně CDU Angela Merkelová, kterou by měl Spolkový sněm zvolit do funkce kancléřky 22. listopadu.
Profil Angely Merkelové, ČTĚTE ZDE.
Nezaměstnanost dnes v Německu dosahuje 11,6 procenta, což je blízko absolutnímu poválečnému rekordu.
Odbory zůstanou mocné
Obě strany se dokázaly dohodnout na dvou opatřeních, která by měla firmy motivovat k přijímání nových zaměstnanců. Částka povinně odváděná za každého pracovníka státu se sníží o dvě procenta. Snazší bude napříště propouštění, protože se prodlouží zkušební doba ze současných šesti měsíců na dva roky.
Program nové německé vlády v bodech, ČTĚTE ZDE.
Ačkoli pro sociální demokracii, hájící tradičně zájmy zaměstnanců, nebylo snadné přistoupit na tyto změny, ekonomové jsou přesvědčeni, že nejdou dost daleko. Merkelové se například nepodařilo SPD přesvědčit, aby přistoupila na omezení moci odborů. Ty dnes mají v Německu dominantní vliv při vyjednávání platových podmínek v jednotlivých průmyslových odvětvích.
Kromě zvýšení hranice pro odchod do důchodu na 67 let se strany neodvážily přijít s celkovou reformou důchodového systému. K ledu byly uloženy i změny ve zdravotnictví.
Na daních zaplatí Němci víc
Částečnou finanční úlevu firmám bude nová vláda Angely Merkelové kompenzovat tím, že vybere víc peněz od lidí. O tři procenta méně zůstane z výplaty Němcům, jejichž roční příjem přesahuje 250 tisíc euro. Hlouběji do peněženky však budou muset sáhnout i všichni ostatní, daň z přidané hodnoty se totiž od přespříštího roku zvýší ze šestnácti na devatenáct procent.
| Financial Times Deutschland: "To, co se nyní odehrává v Berlíně, je útok na demokracii." |
Vláda doufá, že Němce předtucha zdražení od ledna 2007 přiměje, aby příští rok vydatně nakupovali a pomohli tak hospodářství k růstu. Na spotřebitelské poptávce v Německu přitom do značné míry závisí i kondice českých firem, pro něž je německý trh jedním z hlavních odbytišť.
Plán na zvýšení daní se v Německu setkal s ostrou kritikou. List Financial Times Deutschland dokonce neváhal přirovnat vládu k velkému kuplíři, který se nestará o budoucnost, ale jen o sebe samého. Podle Handelsblattu se vláda rozhodla vyřešit problémy s vlastními financemi na úkor občanů. Deník upozorňuje, že zatímco investice vlády v posledních letech klesaly, samotné vydržování státního aparátu je čím dál tím dražší. "Skutečně spořivý kabinet by provoz státu racionalizoval stejný způsobem, jako to v posledních letech musely učinit soukromé firmy."
Stejně ostře se vyjádřil i šéf největší evropské automobilky Volkswagen. "Vládnout zemi se nedá tak, že naházíte na jednu hromadu to nejhorší z programu dvou největších stran," citovala agentura AP Bernda Pischetsriedera.
CDU se rozhodla porušit předvolební slib
V roce 2007, kdy dojde ke zvýšení daní, by se mělo Německu poprvé po šesti letech podařit dostat schodek státního rozpočtu pod hranici tří procent HDP, kterou stanoví pravidla eurozóny.
Zpravodajství o vyvrcholení koaličních rozhovorů, ČTĚTE ZDE.
Analytici citovaní listem International Herald Tribune upozorňují, že jde u křesťanských demokratů o ostrý obrat oproti předvolební kampani. Ve svém programu totiž plánovali dosažení tohoto cíle až na rok 2009.
Aspoň v této věci si CDU vysloužila uznání ekonomů. "Na srovnání rozpočtu se zvlášť v Německu nejeví žádná doba dostatečně dobrá. Vláda k němu ale musela přistoupit, bez ohledu na to, v jaké fázi se zrovna ekonomika nachází," uvedla Elga Bartschová z Morgan Stanley.
Velká koalice: experiment, který nemusí vyjít
Koalice, v níž se spojují největší pravicová a největší levicová strana, vzniká v německé poválečné historii teprve podruhé. Předchozí zkušenost z druhé poloviny šedesátých let přitom ukazuje, že takové uspořádání může v konečném důsledku vést k posílení extremistických politických sil.
Jedinou demokratickou opozicí zůstanou v parlamentu dvě menší strany: Zelení a liberálové z FDP. Pátým uskupením zastoupeným v Bundestagu je Levicová strana, na jejímž vzniku se významně podíleli východoněmečtí postkomunisté. A právě oni mohou těžit z toho, pokud vládní ekonomická politika nepřinese rychlé výsledky.
Důvěra v politiku a parlamentní systém se v Německu v posledních letech snižuje a zklamání ze společného vládnutí dvou největších stran může tento trend ještě posílit. "To, co se nyní odehrává v Berlíně, je útok na demokracii," varoval dokonce ve svém komentáři deník Financial Times Deutschland.
