Moskva - Slavný německý filmový a operní režisér Werner Herzog začínal svoji kariéru dokumenty.
Po několika desetiletích se k nim vrátil. Přijel do Ruska za svým vrstevníkem a bývalým sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem. Dva staří muži ve filmu diskutuji o vztahů Němců a Rusů, komunismu, mocenských bojích, jaderné i studené válce.
Dokument Setkání s Gorbačovem je k vidění na 22. Mezinárodním filmovém festivalu v Jihlavě. Režisér v něm nešetří superlativy na adresu někdejšího generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (ÚV KSSS).
Označuje ho za jednoho z největších politiků dvacátého století. Tvrdí, že vesničané ve Stavropolském kraji na jihu Ruska měli Gorbačova jako oblastního tajemníka rádi, protože se o ně zajímal a chodil za nimi i pěšky. A vymyslel prý novou, moderní metodu stříhání ovcí.
Děkuje mu za mírové sjednocení Německa a sděluje mu, že jej Němci milují. Bývalý sovětský státník to opětuje a říká režisérovi, že Němci jsou dnes nejlepší přátelé Ruska.
Z těchto řádků to vypadá, že jde o sladkobolnou, oslavující biografii. Nikoliv. Oběma mužům v jejich věku lze sentiment odpustit a i přes něj - nebo jemu navzdory - poslouchat a sledovat. Pro ty, kteří se zajímají buď o historii Ruska, nebo o mezinárodní vývoj na sklonku studené války, jde o devadesát minut slušného materiálu.
Ocenění od Brežněva
Na začátku Gorbačov vzpomíná na konec války a první poválečné roky. Rodina dostala zprávu, že jeho otec v boji zahynul. Nebyla pravdivá, nakonec se vrátil domů živ a zdráv. První dva poválečné roky ale zasáhla jih Ruska neúroda a hlad. "Viděl jsem, jak prach a vítr ničí pole," vzpomíná Gorbačov.
Vstoupil do strany, protože v ní byli i jeho děd a otec. Vystudoval práva v Moskvě, ale když se vrátil do rodné oblasti, zvolil stranickou kariéru. Dobové filmové záběry ukazují například rok 1972, kdy Gorbačov slavnostně přestřihl pásku na Velkém stavropolském zavlažovacím kanálu.
Další cenný záznam je z vyznamenání, které udělil několik let poté v Kremlu Gorbačovovi Leonid Brežněv. Je na něm slyšet, jak se v té době už těžce nemocný a zmatený Brežněv Gorbačova ptá, co to tam vlastně vybudovali. "Jo aha, kanál. Výborně," reaguje na odpověď.
Debata se ale vede samozřejmě hlavně o letech 1985 až 1991, kdy byl Gorbačov na vrcholu. O období, které charakterizovala dvě ruská slovíčka. Perestrojka (přestavba) a glasnosť, což v tehdejším žargonu znamenalo snahu o větší transparentnost režimu a uvolnění tvrdé cenzury.
Tehdy Sovětský svaz zápasil s těžkou ekonomickou krizí. Regály obchodů zely prázdnotou, což je vidět na dalších unikátních záznamech, které Herzog a jeho tým sehnali. Prodavačka zahání lidi, kteří se nahrnuli do obchodu, ve kterém ale kromě prázdných regálů nic nebylo.
Gorbačov se vždy sám prezentoval jako člověk, který chtěl Sovětský svaz reformovat. Ne zrušit. Sám o svém působení v čele země jednou napsal: "Roku 1988 jsem pochopil, že bylo třeba udělat změny, jež vykročí za tradiční rámec systému, nikoliv však za hranice socialismu."
Uznání ve světě, doma ne
Snu o fungujícím socialismu se nikdy nevzdal a nečiní tak ani v rozhovorech s Herzogem. Je z něj cítit hořkost z toho, že většího uznání došel ve světě než doma. Rusové ho považují za politika, za kterého začaly problémy a rozvrat. Za kterého se rozpadl Sovětský svaz.
Je v tom paradox. V Evropě jsou za nejpříjemnější ruské politiky považováni Gorbačov a Boris Jelcin. V Rusku naopak za nejhorší.
Herzog zpovídá i politiky bývalých satelitních zemí Sovětského svazu (ale žádného Čecha nebo Slováka). Polský exprezident Lech Wałęsa přiznává, že v reformy Gorbačova vůbec nevěřil, ale cítil, že jeho politika může komunistický režim rozbít.
Bývalý maďarský premiér Miklós Neméth vzpomíná na údiv Gorbačova nad rozdílem mezi tehdejším Maďarskem a SSSR. "Naše regály v obchodech byly plné, vzal jsem ho na prohlídku venkova. Viděl jsem, že je úplně jiný než ostatní sovětští politici. Pokládal dobré otázky. Jak to, že je Maďarsko v potravinách soběstačné a Sovětský svaz ne. Nepil alkohol a na rozdíl od předchozích sovětských aparátčíků si nenechal v Maďarsku ušít myslivecký oblek na hony."
V některých pasážích z Gorbačova promlouvá stranický aparátčík. Hlavně když lže a fabuluje. Říká, že rozsah černobylské katastrofy Kreml netajil a informoval všechny země, co se ve skutečnosti stalo. Zároveň tvrdí, že konec studené války byl hlavně zásluha Sovětského svazu.
"Američané si myslí, že vyhráli studenou válku, a to zůstalo v jejich hlavách. Ale všichni jsme ji vyhráli, bylo to naše společné vítězství," rozčiluje se muž, který v osmdesátých letech jednal s Ronaldem Reaganem, Margaret Thatcherovou a Helmutem Kohlem.
"Já to podepíšu teď hned a hotovo"
Některé momenty jsou zase k pousmání. Gorbačov projevuje radost malého dítěte nad tím, že mu Herzog přivezl jako dar velkou čokoládu s nápisem prezident Michail Gorbačov. A oba se smějí, že cestu z Německa nápis nevydržel a odlouplo se písmeno G.
Příjemně komická je i Herzogova angličtina s typicky německým přízvukem. Připomíná trochu Arnolda Schwarzeneggera v jeho raných amerických filmech.
S tragikomičností první poloviny osmdesátých let si Herzog pohrává skutečně jako kreativní filmař. Záběry z pohřbů Brežněva, jeho nástupce Jurije Andropova a jeho nástupce Konstantina Černěnka sestříhal za sebou. Všechny tři pohřby se odehrály v rozmezí patnácti měsíců a všechny vypadaly vizuálně úplně stejně. Pomalý pochod s lafetou přes Rudé náměstí a šup s rakví do země u kremelské zdi.
Vrací se k samotnému tragikomickému konci sovětské velmoci. Opět je velmi cenné, že záběry doprovází originální zvuk. 25. prosince 1991, kdy se Gorbačov rozhodl rezignovat a Sovětský svaz přestal existovat, přemlouvá štáb televize ještě donedávna mocného muže, aby podepsal prohlášení v přímém přenosu.
Gorbačov se rozčílí a odmítá to. "Víte co? Já to podepíšu teď hned a hotovo." Vezme pero, podepíše a Sovětský svaz se definitivně odebere do historie.
