Od naší zvláštní zpravodajky - Chrám Narození Páně v Betlémě stojí v samotném centru Západního břehu Jordánu, tedy v Palestině, pár kilometrů jižně od Jeruzaléma. Každý rok sem jen na Vánoce zavítají miliony turistů. Svatostánek, který vysokými zdmi připomíná spíš pevnost, je nejstarším křesťanským kostelem na světě. Postaven byl v šestém století, ale místo nad jeskyní, kde údajně Marie Ježíše porodila, se začalo uctívat už krátce po jeho ukřižování.
"Turismus je v Betlémě největším odvětvím," přiznává Wisám Salsa, majitel nedalekého hotelu. "Ale je to velmi křehký byznys, protože je závislý na místní situaci, kterou my neovlivníme. Palestina nemá vlastní letiště a nekontroluje své hranice, většinu turismu tak má pod kontrolou Izrael," dodává.
Mnoho izraelských agentur z Tel Avivu i Jeruzaléma pořádá do Betléma jednodenní výlety - turisté v autobusech přijedou, navštíví chrám a zase odjedou, aniž by si prohlédli město nebo utratili peníze u palestinských obchodníků nebo restauratérů. "Zůstávají nám jen drobky," stěžuje si Salsa.
I proto se v roce 2017 rozhodl kousek od Chrámu Narození Páně otevřít hotel s "nejhorším výhledem na světě", jak mu přezdívá. Netradiční prostor, který slouží i jako umělecká galerie a bar, vytvořil spolu se známým britským umělcem Banksym. Ten Palestinu navštívil opakovaně a jeho umělecká díla jsou k vidění v uprchlických táborech i na zdi, která stát lemuje.
"Až do samého otevření byl projekt tajný. Celý venek Banksy namaloval za 24 hodin," popisuje Salsa. Z hotelu se okamžitě stala senzace. Dům, který kromě umělcových děl vystavuje pouze palestinské umění, stojí asi dva metry od zdi, která Betlém dělí od sousedního Jeruzaléma. Z oken pokojů tak návštěvníci vlastně nic nevidí.
Oddělená města
Podobná zeď odděluje skoro celý Západní břeh a na několika místech v podstatě dokonale obkružuje palestinská města. "Dřív byly Betlém a Jeruzalém jako jedno město, cestoval jsem mezi nimi několikrát denně, ale moje vnoučata se tam už asi nikdy nepodívají," tvrdí Jad Isaac, ředitel výzkumné organizace ARIJ.
Projít zdí obnáší překonání izraelské vojenské kontroly, která pro většinu občanů Evropské unie či Izraelce nepředstavuje příliš velký problém. Pro Palestince může znamenat i ohrožení na životě a zdlouhavou kontrolu dokladů a správných povolení, která nemusí získat. A to i v případě, že se chtějí dostat z jednoho palestinského města do druhého, jako je tomu v případě Betléma a Jeruzaléma.
Izraelská vláda bariéru výrazně rozšířila před necelými dvaceti lety po druhé intifádě, kdy na jejím území docházelo k sebevražedným bombovým útokům, a tvrdí, že je nezbytná k zajištění bezpečnosti. V roce 2004 se zdí zabýval Mezinárodní soudní dvůr v Haagu, který ji označil za ilegální a její stavbu za účelový způsob konfiskace půdy a anexe palestinského území. Podle soudního rozhodnutí je bariéra zásahem do práva Palestinců na sebeurčení a porušením Ženevských konvencí.
Úzké uličky
Přímo na zeď je na kraji Betléma, jen pár set metrů od "Banksyho" hotelu, nalepen uprchlický tábor Aida. "Název znamená čekání na návrat," vysvětluje šéf místního komunitního centra Abdelfattah Abusrour, který se v zařízení narodil.
Aida je jedním z devatenácti uprchlicích táborů uvnitř Palestiny, byl založen v roce 1950 pro lidi, kteří utíkali z nově vytvořeného Izraele. Na ploše podobné pražskému Karlovu náměstí si postavili 95 stanů.
Z nich se postupně stávaly menší příbytky, které se neustále rozšiřovaly a nyní jsou nalepeny jeden na druhý. Nikdy ale nebyly postaveny pořádné základy, takže při procházce úzkými klikatícími se uličkami je vidět, jak jsou spodní patra domů rozpraskaná.
Podle dat Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě, který místním lidem pomáhá, zde nyní žije téměř sedm tisíc Palestinců, z toho dva a půl tisíce dětí. Co mělo být krátkodobým řešením konfliktu, se stalo trvalou realitou, z níž není snadné se vymanit.
Úřad, jehož misi z největší části financuje Evropská unie, uvnitř tábora zřídil nové zdravotní centrum. Na chodbě čekají hlavně těhotné ženy a matky s malými dětmi. Většina je zahalená do šátků, zatímco děti se hlasitě překřikují, a ty, které právě dostaly očkování, poplakávají.
Lepší budoucnost
V zařízení funguje chlapecká škola a kousek dál ve městě je i škola pro dívky. Pitná voda je sem dopravována každý druhý týden, kanalizace je už starší, ale zatím funkční, zato elektrické vedení je nespolehlivé a nezabezpečené. Přesto největší problém pro místní představuje blízkost zdi a izraelské armády, která tábor prohledává zhruba jednou týdně.
"Uprchlické tábory jsou častějším místem razií než jiné části Palestiny" vysvětluje Jonathan Vanet, úředník OSN pro ochranu a neutralitu, který s armádou židovského státu vyjednává. "Navíc zde dochází k vážnějším zraněním, protože častěji používají ostré náboje."
Vojáci do tábora mnohdy vtrhnou, aby někoho zatkli, ale kvůli stísněným podmínkám a používání slzného plynu trpí i náhodní kolemjdoucí. Terčem razií bývají i budovy OSN. Letos izraelské bezpečnostní složky v Aidě zatkly 47 lidí, z toho šestnáct dětí.
"Máme tu děti, které se chtějí zabít," popisuje ředitel komunitního centra Abdelfattah Abusrour. I proto se jim snaží najít zábavu a vytvořit kulturní program. V centru se děti učí hru na nástroje, staví roboty nebo nacvičují divadelní představení, se kterými potom cestují po celém světě.
"Snažíme se věnovat všemu: Gaze, genderu, ekologii," vyjmenovává Abusrour s tím, že si texty děti často píšou samy, aby tak ze sebe mohly dostat všechny pocity. "Nemáme luxus beznaděje, ale vytrvalou naději na hluboké odhodlání vytvořit pro budoucí generace lepší budoucnost," dodává.