Rodák z Korsiky se proslavil během Velké francouzské revoluce. Ve 24 letech se stal generálem, o devět let později císařem, který dobýval Evropu. Uznávaný spisovatel a diplomat z počátku 19. století François-René de Chateaubriand shrnul Napoleonův život jednou větou: "Genialitu tohoto muže obdivuji a jeho despotismus se mi hnusí."
"Každá mince má dvě strany. Jsou tam určitě kladné i záporné aspekty a myslím, že jeden bez druhého by nemohl být," popisuje Napoleonův odkaz pro deník Aktuálně.cz Marcela Hennlichová z Ústavu světových dějin Univerzity Karlovy.
Napoleon je známý především jako výborný stratég a vojevůdce. Jeho bitvy dodnes patří mezi ty vůbec nejznámější v dějinách, včetně té u Slavkova v roce 1805. Boje detailně plánoval a připravoval a chtěl kontrolovat každý detail, využít slabosti protivníka.
Jeho taktiky a metody se dodnes studují na vojenských akademiích po celém světě. Přesto ale poslední boj prohrál a na konci Napoleonovy vlády byla Francie menší, než když se chopil moci.
Kolonizace
V dobách své největší slávy však dobýval svět. Jeho krvavá kampaň v Egyptě a Palestině je často vnímaná jako začátek moderní kolonizace Blízkého východu Evropany. Získáním Egypta chtěl Napoleon mimo jiné ohrozit britské obchodní zájmy ve Středomoří, Plán si ale vyžádal více než dva tisíce životů.
Napoleonova kolonizace přesto podle některých historiků nepřinesla do regionu jen neštěstí. Egyptský spisovatel Mohamed Salmawy tuto epochu označuje jako období ohně a světla. "Určitě to byla vojenská kampaň a Egypťané se Francouzům bránili. Ale zároveň to byl začátek éry intelektuálního pokroku," připouští.
Napoleon je často kritizován i za to, jak se v koloniích choval. Ačkoliv Francouzská revoluce zrušila otroctví v roce 1794, vojevůdce ho o šest let později znovu zavedl na karibském ostrově Martiniku, když ho Británie předala zpět Francii.
Podle historika Jeana Tularda je to vůbec největší skvrna Napoleonova odkazu, a to i přes to, že otroctví v té době bylo ještě poměrně běžné a císař tak podle něj jednal hlavně z ekonomických důvodů. Chtěl se zalíbit bohatým vrstvám, které otroky chtěly na cukrových plantážích.
Historička Marcela Hennlichová také připomíná, že na Haiti Napoleon proti místním obyvatelům používal i jedovatý oxid siřičitý. "I syrské tažení je vnímáno velmi negativně. Nechal například propichovat zajatce bajonetem, aby šetřil střelivo. Na druhou stranu ale během epidemie moru sám v nemocnici navštívil nakažené," vysvětluje.
Rovnost všem, až na ženy
Napoleonův odkaz dodnes rezonuje daleko za hranicemi Francie. Právě on položil základy moderního státu. Centralizoval moc, vyžadoval, aby se na celém území země dodržovala stejná pravidla. Některé z institucí, které vytvořil, existují ve Francii dodnes.
"Nechal do Paříže zavést pitnou vodu, založil lycea a maturitu. Bez Napoleona by Paříž nevypadala tak, jak ji známe dnes. To jsou rozhodně pozitivní věci," vypočítává Hennlichová.
Jeho občanský zákoník z roku 1804 stanovoval rovnost občanů před zákonem a uvedl tak do praxe myšlenky revoluce. Stal se navíc inspirací pro evropské a později i světové mocnosti. I tato legislativa má ale své kritiky.
V zákoníku Napoleon zakotvil podřízenost ženy svému muži, který byl pánem domu a hlava rodiny. Žena musela muže poslouchat a podle zákona z roku 1810 ji mohl beztrestně zabít, pokud mu byla nevěrná. I proto v roce 2005 Napoleona označila francouzská ministryně pro rovnost Elisabeth Morenová za "jednoho z největších misogynů, kteří kdy kráčeli po zemi".
"Řada současníků by s ním nesouhlasila, protože revoluce ženám dala určitá práva, ať už v oblasti rozvodu, nebo dědictví, a Napoleon se pak vrátil k tomu patriarchálnímu uspořádání," doplňuje historička. Zároveň ale připouští, že mnoho Francouzů změnu vítalo jako návrat ke starým pořádkům.
Podle Hennlichové byl Napoleon člověkem své doby. Ačkoliv ho na vrchol vynesla revoluce, kterou sám podporoval, a byl dokonce jedním z jakobínů, postupně začal zastávat stále konzervativnější názory, jak stoupal po společenském žebříčku. "Vždy se snažil vytěžit co nejvíce pro sebe. Byl to oportunista, který dokázal velmi dobře odhadnout své možnosti a perspektivy," dodává historička.
