O minulém víkendu měla v improvizovaném stanovém městečku v mexické Tijuaně při hranici s USA pořadové číslo 884. Čekala, až ji američtí imigrační úředníci vyvolají. A doufala, že vyhoví její žádosti o azyl. "Říkají, že to může trvat několik dní," odhadovala, kdy na ni může přijít řada.
První uprchlíci z Ukrajiny začali na hranici Mexika a USA přijíždět v polovině března. Zpočátku jen desítky, ale postupně se jejich počty násobí. Podle listu Washington Post jich bylo o minulém víkendu okolo dvou tisíc a úřady předpokládají, že jde pouze o začátek silné uprchlické vlny.
Devatenáctiletá Marija Porplenková dostala číslo 698. V ukrajinském Hostomelu těsně před začátkem ruské invaze začala pracovat v McDonald's. Teď ji přijela do Tijuany podpořit její sestra, která ve Spojených státech už žije. Těší se, že po přiznání azylu odjedou už obě společně zpět přes hranici do americké Západní Virginie, kde sestra bydlí.
Marija se už na Ukrajinu vrátit nechce, paní Valentina naopak ano. Mnozí další nevědí a teprve se rozhodnou. Luda Hodachovská z Lucku, na seznamu žadatelů číslo 673, v Tijuaně ochutnala své první tacos. "Můj bože, to je super," zaznamenal reportér Washington Post její bezprostřední reakci.
Než se úřady rozhoupou
Během své nedávné návštěvy v Evropě americký prezident Joe Biden oznámil, že USA přijmou nejméně 100 tisíc běženců z Ukrajiny. Jenže program se ještě nerozběhl. Na amerických konzulátech v Evropě ještě není možné žádat o zvláštní uprchlická víza.
A tak tisíce Ukrajinců vzaly věci do svých rukou. Rady, jak se dostat do USA, si předávají na sociálních sítích: kupte si letenku do Mexiko City nebo Cancúnu, dalším letem se dostaňte do Tijuany. Návody zdůrazňují i to, že pro vstup do Mexika neplatí žádná omezení a není potřeba ani vízum.
Už za pandemie koronaviru zůstalo Mexiko jednou z mála zemí (pokud ne jedinou), která zůstala zcela otevřená. Na hranicích úřady nevyžadovaly očkování ani test. "Snad pro žádnou jinou zemi na světě nepředstavuje zpomalení šíření viru tak složitý kompromis," upozorňoval už tehdy list Washington Post na mexické specifikum.
Jedním z důvodů, proč by náklady na zavedení opatření ve výsledku překračovaly jejich účinnost, představuje právě hranice s USA. Tři tisíce kilometrů dlouhá čára je jednou z nejrušnějších pozemních hranic na planetě. Desítky milionů chudých Mexičanů jsou závislí na obchodu a cestovním ruchu. A z jihu k hranici také setrvale směřují velké počty imigrantů a uprchlíků. V únoru jich americké imigrační úřady v průměru každý den nově registrovaly bezmála šest tisíc.
Trumpova covidová závora
Před dvěma roky vydal tehdejší americký prezident Donald Trump nové nařízení, že i žadatelé o azyl, kteří předtím mohli vstoupit do USA, musí kvůli pandemii na vyřízení čekat na mexické straně hranice.
Ještě před Ukrajinci tak v uplynulých dvou letech v Tijuaně kempovali například lidé ze zemí Střední Ameriky, Kuby, Haiti nebo také přímo z Mexika. Úřady většinu žádostí od migrantů a uprchlíků o vstup do USA zamítly. Podle agentury AP šlo za uplynulé dva roky o 1,7 milionu případů.
Běženci z Ukrajiny jsou ovšem na mexicko-americké hranici v jiné výchozí pozici. Ačkoliv to není nikde úředně posvěceno, existuje dohoda, že automaticky mají nárok na roční uprchlické vízum. Jenže s tím, jak se budou jejich počty zvyšovat, se může drasticky prodloužit doba, kterou budou trávit ve stanovém městečku.
O minulém víkendu stíhali američtí úředníci vyřídit zhruba sto žádostí denně. Na verdikt čekaly i sedmadvacetiletá Marija Verchovská a její dvě kamarádky. Z Ukrajiny odešly hned po začátku invaze, následně během deseti dní procestovaly devět zemí.
Ve Finsku nakonec objevily na síti Telegram skupinu "Ukrajinské Mexiko", půjčily si na letenky Brusel-Cancún-Tijuana a vyrazily. "Chtěly jsem být co nejdále od Ukrajiny, jak to jen šlo," vysvětluje Verchovská.
Tijuana je na uprchlíky zvyklá, toleruje je, ale zpravidla jim nijak nevychází vstříc. Ovšem i to je s Ukrajinci jiné. "Budeme spolupracovat, aby se vám splnil váš sen," uvedla starostka města Montserrat Caballerová, když minulý čtvrtek navštívila stanové městečko, aby se informovala, co ukrajinští běženci potřebují.
Až válka jednou skončí…
Přímo na místě navíc už organizačně pomáhají dobrovolníci, kteří přijeli z USA. Vesměs jde o lidi původem z Ukrajiny, nyní už o americké občany. Anna Zinčenková přijela autem ze Spokane ve státě Washington, kde pracuje jako zdravotní sestra. Nejdříve dostala na starost pořadník, do kterého se zapisují žadatelé o azyl. Ale pak si řekla o jiný úkol.
"Byl to velký tlak. Já jsem dost citlivá a mít na starost pořadník na mě bylo příliš moc," uvádí pro Washington Post. Nedokázala se rozhodovat, komu dát přednost. Zda někomu kvůli špatnému zdravotnímu stavu, dětem, nebo třeba těm Ukrajincům, pro které si do Tijuany z druhé strany hranice už přijeli jejich příbuzní.
Paní Valentina uprchla ze své slunečnicové farmy u Charkova ještě s dcerou Alinou a s jejím dvouletým synem Danylem. Druhá, starší dcera paní Valentiny do USA odešla už před lety. I ona teď dorazila do Tijuany i se svým malým, nedávno narozeným synkem, aby si matku a sestru vyzvedla.
Rozdělená rodina se nakonec znovu shledala. Ale za obrovskou cenu - domov na Ukrajině je rozbombardovaný a zaminovaný. "První den, kdy řeknou, že válka skončila, pojedeme zpět," popisuje Valentina. Ale zřejmě sama ví, že to může být velmi vzdálená, možná jen vysněná budoucnost.
