Aktuálně.cz: Jak vypadá osvobozená východní část Mosulu, který byl dva roky pod nadvládou teroristické organizace Islámský stát?
Ondřej Horváth: Mosul vypadá jako jakékoliv jiné město na Blízkém východě. Byl byste překvapen, vypadá úplně normálně. V Bagdádu byste viděl něco velmi podobného. Jsou tam čtvrti s vysokými budovami, kde se zřejmě dříve podnikalo. Obrovská tržiště a ohromné továrny, které už dva roky nefungují.
Mosul je zaprášený a je v něm hodně lidí. Jezdí tam spousta civilních i vojenských aut, na ulicích se objevují stánky se zbožím. Je to obrovské město. V dobách před vládou Islámského státu bylo srovnatelné třeba s Prahou. Žilo tam zhruba 1,8 milionu obyvatel.
Dva roky nadvlády Islámského státu představují dlouhé období pro lidi, ale ne už tak pro velké město. Snáze za tu dobu zničíte vesnici než velkoměsto.
Destrukce v Mosulu tedy není tak viditelná?
V Mosulu není vidět příliš plošné destrukce, ale určitá strategická místa zničena byla. Když se Mosul (východní část - pozn. red.) osvobozoval, tyto domy byly srovnány se zemí postupující armádou a bombardováním. Je vidět, že šlo o "chirurgickou práci".
Myslím si, že až bude osvobozen západní Mosul, bude to jiné. Je mnohem hustěji obydlen a také silněji opevněn. Osvobozovat ho podobně by bylo těžší. Už nyní je intenzivně bombardován.
Jaký byl váš pocit z pobytu ve městě? Jak se chovali tamní obyvatelé?
Když jsem tam byl, osvobozené území kontrolovaly speciální jednotky irácké armády a byl tam klid. Přišlo mi ale, že lidé jsou mírně nervózní ze změny - z konce vlády Islámského státu - a zatím nevědí, jak se k tomu postavit. Přátelství příliš cítit nebylo, zřejmě potřebují trochu času. Žít dva roky pod hrozbou, že vás i vaši rodinu zabijí, muselo být těžké. Vůbec si to nedokážu představit, zažili velmi drsné věci.
Jak se s tím lidé srovnávají?
Je cítit, že ve městě panuje klid před bouřkou. Lidé si navzájem udělali hodně zlých věcí. Teď se ukázalo určité "okno příležitosti", ale Mosul má velmi mnoho důvodů se v budoucnu vrátit k nějaké formě interního násilí.
Hodně lidí z Mosulu se přidalo na stranu Islámského státu a jejich sousedé to vědí. Navíc chybí řada základních věcí: vody, paliva, jídla. Nevíme, jak rychle je tam vláda a humanitární organizace dostanou. Celý mix může vést k tomu, že Mosul nebude následujících několik měsíců a možná ani let bezpečným místem.
Vyprávěli vám lidé, čím si prošli?
Líčili to tak, že Islámský stát začal ztrácet kontrolu a ustupovat před armádou. Agresivita ozbrojenců vůči místnímu obyvatelstvu narůstala. Střílelo se, popravovalo. Když jsme mluvili s uprchlíky, kteří odešli z Mosulu do okolních vesnic, jedno sedmileté dítě se mnou vůbec nechtělo mluvit. Ani ke mně jít. Protože mám trochu vousy. Pod vládou Islámského státu totiž lidé museli nosit plnovous. Když z území ovládaného islamisty prchnou, tak se oholí.
Matka dítěte mi vysvětlila, že chlapec viděl, jak mu zastřelili kamaráda ze školy. Postříleli celou rodinu.
V určitý moment zabíjeli i děti na ulici. Děti, které s tím nemají nic společného. Jak moc antiislamistický nebo nebezpečný můžete být v sedmi letech?
Vracejí se do východní osvobozené části Mosulu obyvatelé?
Očekává se velká vlna uprchlíků ze západní části města, kterou irácká armáda nedávno začala osvobozovat od Islámského státu. Uvidíme, jestli se to stane.
Lidé totiž vždy zvažují, jestli je bezpečnější utéci, nebo zůstat. Do poslední chvíle mají tendenci zůstat, protože doma máte pocit bezpečí. Teprve když hrozba dosáhne určité úrovně, začnete utíkat.
Jak to vypadá v tuto chvíli?
Část lidí se do Mosulu vrací, ale ne houfně. Spousta jich zůstává v okolních vesnicích. Zřejmě cítí, že Mosul není úplně bezpečný. Nad tím se musíme zamyslet, protože Mosul je jejich domovské město. Znají ho a mohou mít pravdu.
Druhým důvodem je, že v Mosulu nefunguje infrastruktura. Potíže jsou s vodou i elektřinou. Schůdnější je žít na vesnici.
Většina uprchlíků přitom raději zůstává u svých známých či příbuzných, než by šli do uprchlického tábora. Do táborů by museli jít delší dobu.
Cestu navíc prodlužuje i to, že uprchlíky kontroluje irácká armáda - jestli mezi nimi nejsou skrytí islamisté. Prověřování trvá minimálně den, pokud máte štěstí. Navíc běženci nevědí, co se v táboře bude dít. Jsou tam odkázáni na správu tábora nebo na humanitární organizace. Rozdělují vodu, jídlo a další věci. Může to vést k frustraci.
Jakou pomoc lidé v Mosulu a uprchlíci z města nyní nejvíce potřebují?
Potřeba jsou dodávky vody a kerosinu (petroleje), který používají místní lidé na vaření a topení. Voda se dováží například v cisternách. Lidé si pro ni chodí v kanystrech, které rozdává i Člověk v tísni. Potřeba je podpořit také školy, které se snaží obnovit provoz.
Lidé nemají peníze ani na nákup potravin, protože Mosul byl dva roky odříznutý od zbytku země a lidé většinou utratili úspory. Přitom potraviny se už nyní do Mosulu dovážejí - například z iráckého Kurdistánu. Na tržištích jsou k mání, ale není za co je koupit.
V okolních vesnicích, kam utíkali uprchlíci, potřebovali lidé teplé oblečení pro děti. Byla zima, v noci bylo okolo nuly. Utíkali z města jen v tom, co měli na sobě, a neměli jak děti převléknout. Děti přitom snadno nastydnou. Byly potřeba i základní věci, aby si měli uprchlíci v čem uvařit, nebo matrace, aby si měli na co lehnout.
Mluvil jste o tom, že tam lidé nemají peníze? Znamená to, že uvažujete i o rozdávání peněz?
Je to nový trend v humanitární práci. Jako humanitární pracovníci někam přijedeme, rychle zjistíme, co lidé potřebují, a určíme, co dostanou. Je to drahé, protože tyto věci je třeba někde nakoupit, dovézt na místo, určit, kdo je dostane, a rozdat je. Pak o tom musíme vypracovat zprávu, protože to nejsou naše peníze, ale peníze dárců.
Logicky se pak objevuje otázka, proč nevybrat určité skupiny obyvatel a nerozdat jim peníze, aby si na místě zboží koupili sami, pokud to jde. Zároveň to umožňuje zachovat u těchto lidí určitý pocit lidské důstojnosti, ke které patří i to, že máte peníze a za ně si sami pořídíte věci, které potřebujete.
Má to samozřejmě i své stinné stránky. Například, když vám budu dávat pět set dolarů měsíčně třeba půl roku, protože jste byl na základě určitých kritérií vybrán, vašemu sousedovi, který nebyl vybrán, se to asi nebude líbit. Je to náročné, ale pravděpodobně jde o věc, která se v budoucnu uchytí.
Bude Islámský stát podle vás nakonec poražen?
Mosul padne a pravděpodobně se zhroutí celý Islámský stát. Otázkou je, co bude potom. Osobně si myslím, že příklad Islámského státu jako teroristické organizace, která byla schopna vytvořit jakýsi "stát", přitáhne další. Islámský stát ukázal, že být proti establishmentu už neznamená, že půjde o malou ozbrojenou skupinu, že lze dosáhnout něčeho významného.
Navíc obnovení chalífátu (vlády chalífy, náboženského a vojenského vůdce, pokračovatele prvních nástupců proroka Mohammeda, který sjednotí muslimská území - pozn. red.), které Islámský stát vyhlásil v roce 2014, je velmi přitažlivá idea.
Sympatizují s Islámským státem místní lidé?
Spousta místních lidí s Islámský státem sympatizuje, protože v nich rezonuje myšlenka vrátit se zpátky k údajným kořenům islámů. Slibují si, že díky tomu budou opět silní, respektovaní a méně utlačovaní. Cítí se utlačováni - zjednodušeně řečeno - nemuslimskými civilizacemi.
Nemůžeme nad myšlenkou chálífátu mávnout rukou a říci, že to provádí nějací pomatenci. Ti páchají strašlivé věci, které se dobře "prodávají" na YouTube. Ale lidé, kteří to vymýšlejí a uskutečňují, velmi dobře vědí, co dělají. Násilí zřejmě chápou jako součást přerodu společnosti a nástupu společnosti nové.
Podobá se to zřejmě bolševické revoluci a občanské válce v Rusku nebo částečně padesátým letům minulého století u nás. Myslím si, že se to na trochu dívají tak, že je potřeba "vymazat" část společnosti, aby se celá společnost pootočila někam jinam. Nejsou to jen šílenci, kterým se jen náhodou povedlo vytvořit "stát".
