Boston - Pokud se chtějí lidé podívat dál do hlubokého vesmíru, musejí - krom technologických rébusů - vyřešit i jeden čistě biologický svízel.
Ukázalo se totiž, že kosmonauti ve stavu beztíže trpí nespavostí.
A to je v případě pobytů ve vesmíru vážný problém.
Aby totiž kosmonauti zamhouřili oči a nabrali síly potřebné pro vědeckou práci, užívají prášky na spaní, což jim může při dlouhodobém užívání poškodit zdraví a vyvolat závislost. Ani při užívání hypnotik navíc posádky ISS či kosmických lodí nenaspí ani šest hodin denně.
Užívání tlumících léků spolu se spánkovou deprivací vede k poruchám soustředění a podrážděnosti, což může mít při daleké cestě vesmírem fatální následky.
Například cesta na Mars by podle současných technologických znalostí a dovedností trvala přibližně sedm měsíců. Připočítáme-li i pobyt na rudé planetě a cestu zpět, nevyspala by se posádka mise na Mars odhadem rok a půl, což je nepřijatelné.
Problémy se spánkem během letu přiznal už Buzz Aldrin, když po návratu z Měsíce prohlásil, že během mise "jen několik hodin přerušovaně klimbal". Až studie amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA), jejíž závěry byly publikovány v odborném magazínu The Lancet Neurology, ale ukázala, jak vážný problém se spánkem astronauti mají.
Celá posádka pod vlivem
"Je jasné, že potřebujeme najít efektivnější způsob, jak nechat astronauty dostatečně odpočinout. Během cvičení i kosmických letů jsme celou řadou laboratorních i dalších testů prokázali souvislost mezi spánkovou deprivací a poklesem výkonnosti," shrnula ve zprávě jedna z autorek studie Laura Bargerová z Bostonské univerzity.
NASA v denním režimu vyhrazuje na spánek svých týmů v kosmu 8,5 hodiny denně. Z 85 sledovaných astronautů však většina nenaspala ani pět hodin denně. Pokud jde o ISS, užívá v noci prášky na spaní v průměru třetina posádky, najdou se ale i noci, kdy je pod vlivem tlumicích přípravků v jednu chvíli celá posádka. To by v případě mimořádné situace mohlo ohrozit životy.
Příčinu potíží s usínáním zatím odborníci nezjistili. Pravděpodobně ale půjde o kombinaci několika faktorů. Lidské tělo se zřejmě na stav beztíže nedokáže úplně adaptovat, posádky ISS může budit i každých 90 minut vycházející slunce a rušivě působí i hlučnost přístrojů na palubě.
Vyloučit nicméně nelze ani to, že pobyt ve stavu beztíže jednoduše snižuje délku spánku, kterou organismus k regeneraci potřebuje.
