Praha - Měl rád Židy a to ho dost možná stálo život.
Antonín Sochor, velitel brigády židovských dobrovolníků pro Obranné síly Izraele (někdy je nazývána brigádou Hagana), se narodil před sto lety 16. července 1914.
Zahynul za dosud nevyjasněných okolností při automobilové nehodě ve vojenském prostoru Ralsko v noci z 15. na 16. srpna 1950.
Dnes už žije jen několik Sochorových spolubojovníků z východní fronty a žádný z nich nedá na svého tehdejšího velitele dopustit. Sochor byl i podle historika Československé obce legionářské Miroslava Brože v pravém slova smyslu zjevením.
Šli by za ním i do pekla
"Jako Hrdina Sovětského svazu (typickou zlatou hvězdou byl vyznamenán za hrdinství při osvobození Kyjeva - pozn. red.) se už nemusel hrnout v boji do prvních řad své útočící jednotky, ale on si to přesto nikdy neodpustil. V bojích o Bílou Cerekev vyvedl své muže z obklíčení a stejnou odvahu prokázal v Dukelském průsmyku, kdy byl při jednom z útoků na silně opevněnou kótu 534. těžce zraněn. Lékaři mu pak z těla vyoperovali 218 střepin," popisuje Antonína Sochora Brož.
"Jedl to, co vojáci. A když nebylo co, tak spolu s nimi hladověl. Jeho chlapi by ho následovali i do pekla. S podobnými vztahy a respektem k veliteli se na frontách druhé světové války jen tak nesetkáte," dodává historik, jenž se s většinou veteránů druhé světové války osobně znal.
Židovská brigáda Hagana
Když se tedy Sochor v roce 1948 stal velitelem židovské brigády Hagana, která se cvičila a vyzbrojila v Československu, jeho vojáci ho následovali.
"Sochor byl filosemitou a svým vztahem k Židům se nikdy netajil," říká Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu. A Židy měl Sochor rád - na rozdíl od některých antisemitsky orientovaných důstojníků východní fronty - i pro jejich hrdinství v bojích s nacisty. A když padli do zajetí, byli umučeni. Po bitvě u Sokolova za živa upáleni.
"Musíte mít tedy zatraceně silný motiv, abyste šel po třech letech strávených v sovětském gulagu a dalších třech letech na frontě znovu do války. A jedním z motivů byl pro ty muže a ženy právě Sochor, jemuž jako nesmírně talentovanému veliteli, jenž se o své vojáky vždy postaral, ti lidé věřili," dodává Brož.
A třebaže Sochorem vycvičená brigáda do bojů o přežití Izraele už kvůli příměří nezasáhla, její velitelé, které Sochor vychoval, se zúčastnili většiny následujících válek, při nichž měl být Izrael zničen. Mnozí ze Sochorových mužů to dotáhli na významné posty v izraelské armádě.
Avšak Sochor, jako jeden z hlavních organizátorů pomoci Izraeli, měl podle Jiřího Rajlicha nemalý podíl i na jiné formě "operace DI" (Důvěrné Izrael - pozn. red.): obrovských zbrojních dodávkách.
OSN na ně tehdy uvalilo embargo a Československo bylo jediné, které ho ignorovalo. Do Izraele tak například dodalo 60 stíhaček Spitfire a 24 stíhaček Avia S-199 (upravené legendární německé stroje Messerschmitt Bf 109), ale i značné množství pěchotních zbraní a munice. V Žatci se mimochodem na letouny Spitfire přeškoloval i pozdější prezident Izraele Ezer Weizman.
Až sem - Ad halom
Již krátce po vzniku Izraele v roce 1948 se vlády sousedních arabských zemí rozhodly tento stát zardousit. A Židé tehdy ustupovali na všech frontách - s lehkou výzbrojí nemohli čelit tankům a s turistickými plátěnými letadly arabským bojovým stíhačkám.
Egyptské tanky byly už jen třicet kilometrů od Tel Avivu a neexistovala síla, která by je zastavila. To je konec, říkali si tehdy mnozí izraelští vojáci. Avšak události, které následovaly, srovnávají židovští veteráni ještě dnes se zázrakem.
Na poslední chvíli přišly tehdy z Československa v bednách stíhačky Avia S-199 (mechanici je přes noc smontovali) a už ráno vzlétly bez záletu proti egyptským obrněncům. Egypťané byli v šoku, že je napadlo silné izraelské letectvo. Útok zastavili a stáhli se. Na mostě, k němuž dojeli, je dnes pamětní deska s nápisem "Až sem - Ad halom".
První izraelský premiér David Ben Gurion krátce poté v parlamentu prohlásil: "Bez pomoci Československa by nebyl Stát Izrael."
Veterán šesti izraelsko-arabských válek Nori Harel při vzpomínce na rok 1948 před časem Aktuálně.cz řekl: "Kdo by nebyl zavražděn, byl by zahnán do moře. Vděk Izraelců nelze vyjádřit slovy. A znovu jste se za nás - mezi nemnohými - postavili v OSN při hlasování o Palestině. Na tohle se v Izraeli nezapomíná (Češi odmítli v roce 2012 uznat Palestinu nečlenským státem OSN - pozn. red.)."
Sochorovo izraelské angažmá rezonuje i podle Jiřího Rajlicha, jenž Izrael několikrát pracovně navštívil, dodnes: "Jde o jeden ze základních kamenů vztahů mezi Českem a Izraelem. Účinná pomoc totiž přišla velmi rychle a ve značném rozsahu." Říká to v kontextu vyhrocujícího se konfliktu mezi Izraelem a Palestinou, kdy je Izrael ostřelován stovkami raket a kdy bombarduje velitelská centra Hamásu a rozjel v Gaze pozemní operaci.
Sochor: Nikdy mě nedostanou
Mnoho vojáků z československé brigády Hagana v Izraeli zůstalo. Avšak ty, co se vrátili, čekal zpravidla vyhazov z armády, anebo i žalář. Izrael totiž nenaplnil očekávání Moskvy, která pomoc Československa tolerovala, a nestal se jejím spojencem.
Na Sochora si ale - zejména kvůli Zlaté hvězdě Hrdiny SSSR - nikdo netroufl. "I když musel vadit. Například proto, že odmítal vstoupit do KSČ.
Jeho tragická a dost zvláštní smrt při autonehodě oné osudné noci z patnáctého na šestnáctého srpna 1950 však už zůstane zřejmě neobjasněna," domnívá se historik Miroslav Brož. A neobjasnili ji ani rozporuplné výpovědi řidičů (Sochorova džípu, ale i Tatry 111) či chirurgů, kteří bojovali o Sochorův život.
Vyšetřování tragédie odložili před časem i policisté z Úřadu pro vyšetřování a dokumentaci zločinů komunismu. O náhodné nehodě pochybuje i Sochorův syn Ludvík. Avšak ani on nemá pro svá podezření důkazy. Jen vzpomínky na otcova slova, že "ho jen tak lehce nedostanou" a že v posledních měsících svého života nedal samopal z ruky.
