Spustili jste projekt, kterým chcete učit děti mediální gramotnost pomocí počítačových her. Jak bude fungovat?
Jeho cílem je zlepšit mediální gramotnost u mladých lidí v pobaltských zemích. Abychom děti zaujali, snažíme se přijít se zábavnými způsoby. Využijeme takzvané "gamifikace", tedy procesu, při kterém používáte interaktivní hry ke zkoumání složitých problémů reálného života, čímž jsou třeba dezinformace.
Takže vytvoříte svoji vlastní počítačovou hru, ale určenou ke vzdělávání?
Ano. Vyvineme naučnou hru v Minecraftu, který je u nás velmi oblíbený. Hra Minecraft pomocí bloků umožňuje hráči vytvářet virtuální světy. Lze tak naprogramovat vlastně hru ve hře, čehož využijeme. Vytvoříme herní prostředí, které lidi bude učit digitální a mediální gramotnosti.
Jak přesně se budou děti v Minecraftu učit mediální gramotnost?
Děti tuto hru využijí tak, že budou plnit různé zábavné otázky a interaktivní aktivity související s dezinformacemi, mediální gramotností a podobně. Nemohu být konkrétnější, protože jsme teprve v první fázi tvorby.
Následně chceme vytvořit online vzdělávací platformu. Představíme ji učitelům a s jejich pomocí uspořádáme alespoň sto praktických herních workshopů ve školách v Litvě, Lotyšsku a Estonsku. Vytvoříme síť vzdělávacích expertů a učitelů. Chceme, aby lidé mohli platformu používat i po skončení projektu, který poběží následující dva roky. Měli jsme ho v hlavě dlouho, s podporou od společnosti Google ho nyní můžeme uvést do praxe.
Už jste zkoušeli, jestli je to pro děti nebo teenagery dostatečně atraktivní a zábavné?
Kolegové už analyzovali první nástin hry. Jsme teprve na začátku, projekt sotva odstartoval. Z dřívější zkušenosti víme, že zpětná vazba byla pozitivní.
Myslíte, že tato metoda může později fungovat i v jiných hrách než jen v Minecraftu? Jistě ho ne všichni mají v oblibě.
Ano. Zjistili jsme, že tradiční způsoby jako semináře a přednášky na to, předat lidem informace, aby si je zapamatovali, nefungují. Hlavně tedy u mladých. Mladí lidé jsou hodně technicky zdatní, nelze proto jejich pozornost už upoutat tradiční přednáškou. Nejde jen o zábavu na volný čas, ale také o nástroj k řešení moderních hrozeb, jako jsou dezinformace. Můžeme tak pomoci s jednou z největších výzev pedagogiky 21. století, a to upoutání pozornosti mladých.
Metody tedy lze využít třeba i ve hře na hledání pokladů, při které připravíme konkrétní položky nebo zábavné otázky. Účastníci k jejich řešení mohou použít otevřená data, jako je Google Earth nebo sociální sítě k vyřešení úkolů. Opravdu to funguje, lidé jsou u toho nadšení a velmi je to baví.
Baltské státy a severské země jsou považovány za zdatné v oblasti mediální gramotnosti. Litva se ale v posledních měřeních neumisťuje na předních příčkách, stojí si podobně jako Polsko nebo Česko.
Tam je znát vliv posledních krizí, covidu a ruské války na Ukrajině. Baltské státy ale stojí v čele boje s dezinformacemi a strategické komunikaci, máme zkušené výzkumníky, analytická centra a hnutí občanského odporu. Jsme v první linii, sdílíme hranici s ruským Kaliningradem a Běloruskem. Terčem informačních operací i kyberútoků jsme každý den.
Jak je prokremelská propaganda v Litvě vlivná?
Záleží na typu sdělení, něco funguje, něco ne. Nejpopulárnější kremelské dezinformace míří proti NATO a EU nebo jsou o tom, že litevská vláda selhala. Také šíří, že Litva a ostatní baltské země jsou jen vazalské státy. Stále jsou lidé, kteří jim věří. V naší zemi rovněž žije asi pět procent rusky mluvících obyvatel, čehož ruská propaganda využívá na Telegramu, YouTube nebo Facebooku.
Autoritářské země jako Rusko nebo Čína se podle bezpečnostních složek snaží polarizovat evropské společnosti. Která z cest, kterými to činí, je podle vás nejnebezpečnější?
Velké nebezpečí představuje ruská snaha nahlodat důvěru ve vlády, v členství v NATO a EU. Před deseti lety začal velký nárůst sociálních sítí, který rozšířil počet zdrojů informací. Sociální sítě se postupně staly hlavním zdrojem. Rusové je logicky využívají.
Litevci ale přesto patří mezi nejsilnější podporovatele NATO i Evropské unie napříč členskými státy. Jsou si tak moc vědomi ruské hrozby proto, že sdílí hranici s Ruskem a agresor je tudíž na dosah?
Geografická poloha je zásadní. Našeho souseda nevyměníme, takže se s tím všemi možnými cestami snažíme vypořádat. Vysoká důvěra v NATO a EU je důsledkem toho, že si lidé uvědomují, kdo je naším sousedem, a upínají se proto k jediné záruce naší bezpečnosti. Podpora Ukrajině je u nás napříč generacemi velmi vysoká. Nemáme prostě jinou možnost. Jasně že věříme, že by NATO přispěchalo k naší obraně, pokud bychom byli napadeni. Ale ptejme se, jestli dává smysl, aby německý voják přišel zemřít v naší zemi. Měli bychom být v první řadě připraveni sami za sebe, pak až se chystat na nejhorší scénář.
Litva boj s dezinformacemi považuje za jednu z největších výzev, zapojuje se do něj vláda, občané i armáda. Česku bývá experty často dávána za příklad. Kdybyste měl poradit Česku, které je v akcích proti dezinformacím spíš v začátcích, jaké klíčové kroky je třeba provést?
Na to není jedna rada. I u nás máme před sebou spoustu otázek, jak komunikovat, jak více spolupracovat s běžnými lidmi. Zapojené jsou občanské iniciativy, internetoví elfové, pomáhají i aktivisté a influenceři. Důležitá je komunikace a spolupráce vlády s neziskovkami i partnery v cizině. Snažíme se adaptovat dobré příklady z Finska, kde řeší mediální gramotnost už dvacet let.
