Dvě ruská letadla s asi stovkou vojáků přistála na letišti v Caracasu před dvěma týdny. Mezi Moskvou a Washingtonem to vyvolalo napětí. Rusko jako jedna z mála zemí otevřeně podporuje Nicoláse Madura, Spojené státy stojí za vůdcem opozice, šéfem zákonodárného sboru a samozvaným prozatímním prezidentem Juanem Guaidóem.
Zatímco venezuelská vláda ruské vojáky vnímá jako ochranu, USA to vidí jako provokaci. Američané požadují změnu režimu ve Venezuele a odchod Madura z funkce. Donald Trump trvá i na odchodu ruských vojáků.
Pokud někdy Washington skutečně vážně zvažoval vojenskou intervenci ve Venezuele a svržení Madurova režimu, podmínky k tomu se s příchodem armády Kremlu velmi komplikují. Jakákoliv vojenská akce v zemi zmítané hlubokou humanitární krizí by v podstatě znamenala otevřený konflikt s Ruskem.
Venezuelský prezident takticky využívá své nepřátele k tomu, aby zoufalým obyvatelům zdůvodnil, proč v zemi není dostatek potravin, léků nebo dokonce pitné vody. Tvrdí, že za všechno může sabotáž opozice a Spojených států.
"Jedině intervence může zachránit Madurův režim ve Venezuele. Nic nespojí zemi tak jako suverénní nepřítel na jejích hranicích," píše britský komentátor Simon Jenkins v britském listu The Guardian.
Rusko svou přítomnost ve Venezuele vysvětluje jednoduše. Podle Kremlu jde o běžnou spolupráci s dlouholetým a největším spojencem v Latinské Americe. V socialistické zemi Rusko na začátku dubna otevřelo vojenské výcvikové středisko pro helikoptéry na základě 14 let staré dohody o vojensko-technické spolupráci.
Venezuela ve čtvrtek přiznala, že není vyloučené, že Rusko do země pošle ještě víc vojáků.
Spojené státy jsou přesvědčené, že Rusové přijeli podpořit Madura. Podle americké stanice CBS je pravda někde uprostřed. Moskva se spíš než ochránit venezuelského prezidenta zřejmě snaží ukázat svou moc a USA zastrašit.
Západ proti Východu
Španělský deník El País dokonce přirovnává situaci ke studené válce, kdy se Sovětský svaz snažil získat vliv na americkém kontinentu díky Kubě. Vojáci ve Venezuele teď mohou mít i čistě propagandistický důvod. "Rusko si léčí svou zraněnou pýchu, zatímco Maduro jeho vojáky využívá k zastrašování opozice," píše list.
Kreml má ale ve skutečnosti praktický zájem na tom, aby Maduro zůstal u moci. Venezuelský režim dluží Rusku miliardy dolarů, které splácí v ropě.
USA to sledují s nelibostí. Zatímco doposud americký prezident Donald Trump podobné jednání Vladimira Putina do velké míry toleroval, ruská vojenská přítomnost na americkém kontinentě pro něj může podle amerického deníku New York Times znamenat překročení hranice jeho trpělivosti.
"Důrazně varujeme (mezinárodní) hráče z vnějšku západní polokoule proti rozmísťování vojenských kapacit ve Venezuele nebo kdekoli na polokouli se záměrem zřídit zde či rozvinout vojenské operace," uvedl bezpečnostní poradce Bílého domu John Bolton. "Takové provokativní akce budeme považovat za přímé ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti v regionu," dodal.
Americký list připomíná, že nová bezpečnostní strategie USA si klade za cíl udržení velmocenského postavení USA. Prezident se tím ale při jednání s Vladimirem Putinem běžně neřídí. Jenže doposud se obě velmoci střetávaly v Sýrii, tedy dost daleko od amerických hranic.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov uklidňoval ve svém prohlášení, že z Venezuely se druhá Sýrie nestává. Ale jak píšou New York Times, Nicolás Maduro se může díky ruským vojákům cítit podobně silný jako Bašár Asad.
