Horgoš (Srbsko, od našeho zpravodaje) - K opuštěným farmám na srbsko-maďarské hranici vede jen písčitá cesta. Stavby jsou zarostlé plevelem, bez oken, ve střechách mají díry. Uvnitř páchne kouř z opálených stěn.
V jednom z rozpadlých domů, které zemědělci opustili po násilné kolektivizaci, žije trojice Pákistánců. Do srbské pohraniční vesnice Horgoš se dostali před dvěma měsíci. Spí zabalení v dekách, osobní věci mají naházené v přepravkách.
V těchto opuštěných farmách v Srbsku jen pár kilometrů od maďarských hranic bydlí asi sto migrantů převážně z Pákistánu. Pinder, jeden z nich, se každou noc snaží dostat do Maďarska. 24x ho chytili policisté. Reportáž brzy na @Aktualnecz. pic.twitter.com/tH4RkyW9y1
— Jan Hejl (@janhejl) June 1, 2018
"Cestu do Evropy za mě zaplatil otec. Převaděčům dal pět tisíc eur," popisuje lámanou angličtinou pětatřicetiletý Pákistánec Pinder. Po dlouhém putování přes Írán, Turecko a Řecko vypadá spíš na padesát.
Pinder i jeho soukmenovci se téměř každou noc snaží proniknout přes hranice do Maďarska. Neúspěšně. Brání jim v tom čtyřmetrový plot s žiletkovým drátem, který po celé délce hranice se Srbskem nechala vztyčit vláda premiéra Viktora Orbána.
"Policisté mě pokaždé chytili. Je to beznadějné, ale budu se snažit dál," říká Pinder, zatímco další dva Pákistánci pospávají opodál na zemi. "Doma jsem pracoval jako mechanik, v Evropě bych vzal jakoukoliv práci. Každý mi ale o lepší budoucnosti lhal. Podmínky jsou tady hrozné," dodává rezignovaně.
Skupinka v opuštěné farmě nemá vodu, elektřinu bere jen z přenosné baterie, kterou jim přinesli pracovníci humanitárních organizací. Jídlo muži připravují na improvizovaném sporáku - na hliněné podlaze se válí slupky z cibule a vaječné skořápky.
Maďarsko, nedosažitelný cíl
Pinder je jeden ze zhruba stovky migrantů, kteří za vesnicí Horgoš žijí v prázdných zemědělských usedlostech. V celém Srbsku číhají na vstup na území EU asi 3000 běženců. Pocházejí hlavně z Pákistánu, Afghánistánu nebo Bangladéše.
Od naděje na lepší život je dělí jen několik stovek metrů. Přesto je vstup do Maďarska, a tím i do schengenského prostoru bez kontrol na hranicích, takřka nedosažitelný cíl.
Maďarští pohraničníci vpouštějí na svoje území jen několik migrantů denně. Ti v zemi musí požádat o azyl a počkat na rozhodnutí úřadů další měsíce v kontejnerových buňkách v takzvané tranzitní zóně, hned vedle hraničního přechodu Röszke. Zóna je od okolního světa oddělená opět vysokým plotem s ostnatým drátem.
Pákistánec Pinder nemá pas, všechen jeho majetek leží u spacáku. Mobil, pár talířů, hygienické ubrousky, oblečení a několik dek.
Na maďarskou stranu hranice se neúspěšně pokoušel dostat celkem čtyřiadvacetkrát. "Policisté se vždycky chovali slušně. Chodí sem i dobrovolníci, kteří nám dávají jídlo," pokyvuje směrem ke sporáku.
"Bereme to jako fakt"
Obyvatelé Horgoše si už na cizince zvykli. V krizovém roce 2015 přes vesnici, kterou z drtivé většiny obývají etničtí Maďaři, prošly tisíce uprchlíků. U místních žebrali o jídlo a vodu.
Situace se po dostavbě plotu uklidnila. Migranty v okolí přesto nahánějí převaděči a pašeráci lidí.
Farmu, kde Pákistánci žijí, vlastní podle starosty Horgoše Róberta Sorse italský podnikatel. "Nevíme, jak si migranti ty stavby našli. Je to nelegální squat, ale nemůžeme s tím nic dělat. Že tam bydlí, bereme jako fakt," krčí Sors rameny v místní radnici. "V naší vesnici stejně zůstat nechtějí, jen jí procházejí," popisuje skupině evropských novinářů a pracovníkům nadace Friedrich Ebert Stifting.
S migranty v Horgoši a okolí pracuje zaměstnanec úřadů Róbert Lacko. Upozorňuje, že problém rozhodně není černobílý. "Byli tu cizinci z muslimských zemí, kteří si v obchodě koupili velké nože a odhalila je až pohraniční policie. Seznámil jsem se ale i se vzdělanými vysokoškoláky a pozval je nakonec k sobě domů," vzpomíná Lacko na největší migrační vlnu v roce 2015.
Tehdy v létě do Maďarska proudilo denně až 5000 migrantů. V září, těsně před dokončením plotu, který stál v přepočtu 21 miliard korun, krize vygradovala. Hranice překračovalo i 8000 běženců.
Na přechodu Horgoš-Röszke se uprchlíci střetli s policií, která je rozehnala slzným plynem.
Srbsko ne
Opuštěná farma, kde žije trojice Pákistánců, je od tohoto hraničního přechodu vzdálená čtyři kilometry. Pinder ani jeho přátelé v Srbsku zůstat nechtějí. V zemi o ochranu nepožádali, pohybují se tu nelegálně.
Maďarský hraniční přechod Röszke. Tady v roce 2015 vygradovala migrační krize. Uprchlíci přesně na tomto místě prorazili bránu a chtěli se dostat ze Srbska. Policisté reagovali slzným plynem. “Maďarsko bylo napadeno,” zdůrazňoval tehdy Orbán. (na mobilu video tehdejších událostí) pic.twitter.com/4I9YdOOfLj
— Jan Hejl (@janhejl) June 1, 2018
"Chci do Itálie, protože jsem slyšel, že tam jde snadněji získat azyl," popisuje svoje plány a odhrnuje plachtu, která dělí jeho příbytek od zbytku stodoly. Velké naděje ale nemá. Pokud by se přece jen do této středomořské země dostal, žádosti o azyl od Pákistánců úřady z 96 procent odmítají.
Pinder má v Pákistánu oba rodiče a sestru i bratra. Ve spojení je s nimi jen pomocí mobilu - když zrovna má příležitost nabít si ho. Peníze na cestu zpět nemá. Požádat o mezinárodní ochranu v Srbsku striktně odmítá.
"Jednou jsem přespával u srbského policisty a chtěl po mně za noc deset eur. Jeho děti celé ráno brečely. A víte proč?" ptá se. "Protože měly hlad. Je tady chudoba," zvyšuje hlas Pákistánec a vysvětluje, že když se takhle špatně má policista, nemá smysl v zemi zůstávat: "Sorry, ale Srbsko ne."
