Jako jeden nejzkušenějších armádních pilotů proudových letadel máte už leccos za sebou. Je tato vaše irácká mise s něčím srovnatelná?
V porovnání s jinými zahraničními leteckými misemi jsme se k nasazení naší jednotky museli připravit ve velmi krátké době – mezi rozhodnutím o našem vyslání do Iráku a samotným nasazením do operace uplynulo jen pět měsíců. Avšak navzdory tomuto až šibeničnímu termínu se podařilo vše naplánovat a zorganizovat. A samozřejmě i vystrojit a vybavit jednotku vším potřebným. Ve velmi krátkém čase jsme pak i zde v Iráku dosáhli plných operačních schopností.
A co je pro tuhle misi nejvíce charakteristické?
Jde o akci v naprosto klimaticky i kulturně odlišném prostředí. Je to pro nás všechny unikátní zkušenost. Operujeme totiž na vojenské letecké základně, kde nejsou žádní koaliční vojáci, což znamená, že většinu věcí si musíme vybudovat sami za asistence Iráckých vzdušných sil. Ty koaliční nám ze svých okolních základen poskytují pouze takové zajištění, které si vzhledem k velikosti našeho kontingentu nejsme schopni obstarat vlastními silami – například nemocnici.
Na základně v Baládu jste první měsíc. Předpokládám, že program vaší školicí mise, respektive přípravy iráckých letců, už běží naplno.
Malá část naší jednotky působí na zdejší základně už od počátku července. To kvůli přípravě podmínek pro příjezd hlavní části našeho kontingentu. Dva naši mentoři-školitelé mohli proto předem zjistit požadavky iráckých vzdušných sil na přípravu jejich letců a sestavit podle toho osnovu pro výcvik. Bezprostředně po příletu celé naší jednotky jsme tak mohli začít s okamžitým výcvikem iráckého leteckého personálu.
Naše první rotace či "čáslavská směna" musí navíc kromě plnění operačního úkolu nastavit celý systému přípravy iráckých letců. Ten pak následující rotace – tedy ti z Čáslavi, kteří nás vystřídají – přeberou a budou se podle něj řídit. Takže teď je hlavně potřeba zorganizovat výuku iráckých pilotů či mechaniků, zajistit jejich logistickou podporu, vyladit komunikaci s relevantními protějšky, upřesnit bezpečnostní procedury... práce je zkrátka až nad hlavu. Jedná se vlastně o takové vychytávání dětských nemocí této mise. Pokud bychom byli v Česku, tak bych řekl, že jsme začínali na zelené louce. Tady je však v nadsázce vhodnější jiné srovnání – na kamenité poušti.
Co vlastně irácké letce učíte? A jak vypadá váš běžný pracovní den?
Pomáháme iráckému letectvu vybudovat životaschopný systém provozu a údržby českých bitevníků L-159. Irácké techniky cvičíme v přípravě letounu před letem a po něm, ale také v základní údržbě letounů. S inženýrskou skupinou konzultujeme harmonogramy pravidelných prací, oprav anebo třeba požadavky na nákup náhradních dílů. Náš výcvik iráckých letců spočívá i v osvojení znalostí a postupů nutných k tomu, aby dokázali efektivně plánovat a létat do bojových akcí a aby byla tato jejich schopnost kompatibilní se spojeneckými standardy.
Letových akcí se mentoři-školitelé účastní od samého počátku, třeba i ve čtyři hodiny ráno. Mentoři se také věnují přípravě podkladů pro výuku, výcvikovým osnovám či vyhodnocování testů. Zbytek týmu se zaměřuje na činnost podle jednotlivých odborností. V Iráku je nicméně nejvhodnější osobní kontakt. Přes den proto míváme množství schůzek. No a kromě obvyklých povinností máme také pravidelné střelby, tělocvik či nejrůznější odborné přípravy.
Klimatizace – hlavní trumf pro přežití
V Iráku teď panují i na tamní podmínky až extrémní teploty. Údajně přes 50 °C. Jak to zvládají vaši lidé a také letouny?
Letošní teploty v Iráku jsou i na zdejší poměry opravdu vysoké a značně přesahují dlouhodobé normály. Místní úřady kvůli tomu dokonce několikrát vyhlásily státní volno. Někdy dosahují extrémních hodnot nad 50 °C, což je samozřejmě velmi obtížné jak pro lidi, tak i techniku. Počasí sehrává významnou roli i při požadavcích na logistiku a zásobování. Asi nejtěžší to ale mají naši technici letounů, kteří několik hodin pracují na stojánce, kde školí své irácké kolegy. Velmi důležité je proto dodržování pitného režimu a nepobývat na slunci více času, než je nezbytně nutné. Zde v Iráku platí, že hlavním pomocníkem pro přežití podobně vysokých teplot je klimatizace. A tou je naštěstí vybavena většina zdejších budov.
Samozřejmě že zdejší drsné počasí významně ovlivňuje i provoz všech letadel včetně českých bitevníků L-159. Většinou se proto létá v brzkých ranních hodinách, anebo v noci, kdy jsou teploty přece jen snesitelnější. V dobách teplotních špiček se pak zaměřujeme na údržbu letounů ve stínu v krytech. V takových špičkách jsou omezeny i transportní lety. Stručně řečeno – vliv teplot na provoz bitevníků L-159 nevybočuje z obecného rozsahu omezení platného i pro jiné typy letounů v této oblasti.
O kvalitách iráckých vojáků se napsalo už leccos. Ať už v dobrém, anebo velmi kritickém duchu. Vy ale prý školíte mimořádně motivované, odhodlané a schopné letce, jakkoliv se na českých bitevnících teprve zaučují. Je to opravdu tak? A čím si jejich přístup k tréninku vysvětlujete?
Iráčtí piloti i technici jsou vysoce motivovaní především celkovou bezpečnostní situací v zemi, takže mají o naše zkušenosti značný zájem. A třebaže obdrželi české bitevníky teprve nedávno, dokázali jejich základní obsluhu zvládnout natolik, že už je běžně používají k plnění operačních úkolů. Pro Irák má "projekt L-159" velký význam, především kvůli bojové hodnotě tohoto letounu. Navíc jde Iráčanům pochopitelně i o prestiž. Proto byli do programu L-159 vybráni ti nejperspektivnější iráčtí piloti a technici.
Ženy? S českými expertkami nemají Iráčané problém
Do Iráku s vámi odletěly i ženy. Nemohu se tedy nezeptat: na jakých funkcích působí? A jak je – i vzhledem k tradicím a kultuře – přijímají iráčtí letci? Respektují je?
Ženy našeho kontingentu pracují ve štábních funkcích. Do přímého kontaktu s iráckým personálem se dostávají jen minimálně. Při jiných příležitostech, jako je například jednání s velením Iráckých vzdušných sil, kterého se naše specialistky zúčastňují, jsme se až doposud s žádnými potížemi či výhradami nesetkali. A ani je neočekáváme. Mnozí Iráčané totiž vystudovali univerzity v zahraničí anebo absolvovali výcvik se zahraničními školiteli-mentory, mezi nimiž byly i ženy, takže se naučili kulturní odlišnosti či zvyklosti respektovat.
Otázka na odlehčení: měli jste vůbec čas sledovat olympijské hry v Riu? Anebo je váš život v Báladu jen samá práce? A co televize, kino, beletrie, sport, anebo i neformální setkání se spojenci?
Olympijské hry už začaly, anebo už jsou za námi? Ale vážně – než se výcvikový systém usadí, tak je práce samozřejmě hodně. Plánujeme ji tedy tak, aby byl vždy nějaký čas na odpočinek. A protože je v muslimských zemích volným dnem pátek, tak jsme se přizpůsobili. V tento den si většina z nás může odpočinout a věnovat se svým svým zájmům. I zde v Iráku si navíc musíme jako vojáci udržovat fyzickou kondici na vysoké úrovni. Návštěva místní posilovny je proto pro většinu z nás skvělým aktivním odpočinkem.
Proti stesku pomáhá internet
Je tahle mise složitější pro vás, anebo pro vaše blízké v Česku?
Odloučení je složité pro nás v Iráku i naše blízké doma. Dnes už je ale naštěstí možné udržovat kontakt v podstatě denně přes internet, což odloučenost od blízkých či stesk přece jen trošku snižuje. Zajištění základní komunikace s rodinami bylo součástí příprav této mise a jeho řešení v místních podmínkách nebylo vůbec jednoduché.
Co vlastně osobně vám a vašim lidem dává tato irácká letecká mise?
Především jde – a to bez nadsázky – o velkou výzvu, jakkoliv se tato slova často používají. O šanci ověřit si naše schopnosti ve zcela odlišných geografických, klimatických i bezpečnostních podmínkách. Vždyť na mnoha místech Iráku probíhají prudké boje. Podobné prostředí nelze ani při nejlepší vůli nasimulovat při běžném cvičení v míru – teď hovořím například o psychické zátěži. Pro všechny příslušníky českého leteckého kontingentu v Iráku jde o obrovskou profesní zkušenost. Každý den zároveň vidíme, jak naše práce pomáhá iráckým vzdušným silám a jaký pro ně má význam.
Létáte s Iráčany, anebo vás to teprve čeká?
Výcvikové lety s účasti českého instruktora na palubě iráckého letounu jsou v plánu. Předtím však musíme splnit množství technických, legislativních i organizačních podmínek, aby byla garantována bezpečnost českého pilota. Ten tudíž k prvnímu letu v Iráku vzlétne až po splnění všech těchto požadavků.
