Češi zachraňují vysychající Ameriku. Klima se tam dramaticky mění, vědci to chtějí změnit

Jan Gazdík Jan Gazdík
Aktualizováno 3. 1. 2017 15:09
Hornaté jihoamerické Peru vysychá. Nebývalou rychlostí v něm tají ledovce a rapidně ubývá srážek. Unikátní projekt na zastavení nebo alespoň utlumení některých těchto kritických jevů teď rozbíhají přední čeští vědci pod vedením profesora Bohumíra Janského, objevitele pramenů Amazonky. Navrhují stavbu kontrolních stanovišť, přehrad i dalších bariér.
Foto: Shutterstock

Lima/Praha – Pod prameny Amazonky v peruánském kaňonu Colca vznikla první terasová políčka už v jedenáctém století.

Na každé z těchto polí se ještě loni dostala voda z ledovců. "Letos poprvé bylo ale údolí kaňonu, ve kterém žijí odedávna zemědělci, suché na troud," přibližuje geograf a hydrolog Bohumír Janský důsledky klimatických změn a ubývání vody v Peru.

Hrozící ekologická katastrofa, za kterou stojí globální oteplování, přilákala do horských oblastí této země už poněkolikáté vědce z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy: Bohumíra Janského, Julia Česáka a Jana Kocuma.

Ti na několika místech planety dlouhodobě zkoumají příčiny i následky prudkého odtávání ledovců. Navrhují pak opatření, která mají zabránit nebo utlumit přírodní a sociální dopady na vysychající oblasti.

Nedostatek vody 

V hlavním městě Peru Limě spadne jenom 25 mm srážek ročně. Dostatek vody nemá ani druhé největší peruánské město Arequipa, o její špatné kvalitě ani nemluvě.

"V Peru působíme už léta. Po našem posledním několikatýdenním průzkumu (listopad, prosinec – pozn. red.), přednáškách na univerzitách i na českém velvyslanectví projevili o náš projekt zájem i vlivní ministři peruánské vlády," říká objevitel pramenů Amazonky profesor Janský.

Rizika plynoucí z vysychání země si v Peru podle českých vědců postupně začínají uvědomovat i politici. Vyplývá to i z prvního projevu nového prezidenta Pabla Kuczynského. Ten prohlásil, že největším problémem země je voda a její zajištění do budoucna. Projevuje se to navíc i v balíku peněz, který peruánská vláda uvolňuje na využívání vodních zdrojů.

Další rizika 

Je tu ale i další varování. Přímořské Peru má 4000 kilometrů dlouhé pobřeží. To ale tvoří ze tří čtvrtin suchá pouštní krajina, kterou prostupují zavlažovaná říční údolí ještě z dob Inků. Těžiště výroby potravin navíc leží paradoxně v poušti na pobřeží v Costě, nikoliv v Amazonii.

Voda chybí podle profesora Janského především ve ztenčujících se ledovcových říčkách. Jde většinou o vodu z dešťových srážek a už jen minimálně z ledovců, jak tomu bylo po tisíce let.

"Ve výškách 5700 metrů nad mořem zmizel sníh. To nikdy v minulosti nebývalo. Ještě v roce 2000 šlo o totálně zasněženou krajinu. Teď jsme tam vyjeli autem. To nebylo ještě nedávno kvůli sněhu nebo bahnu absolutně možné," srovnává profesor.

Nehrozí jen sucho, ale i laviny bahna s kamením

Když Bohumír Janský před lety v Peru začínal, mělo tamní pohoří Bílé Kordillery (Cordillera Blanca - pozn. red.) tisíc kilometru čtverečných ledovců. Dnes jde už jen o necelých sedm set.

Kvůli suchu se stěhují miliony lidí

Dlouhodobé vysychání severní Afriky a zemí Blízkého východu se například podle egyptologa Miroslava Bárty, hydrologa a geografa Bohumíra Janského či bezpečnostního experta Otakara Foltýna významně podílí na migrační vlně do Evropy. A v masovou migraci lidí postižených suchem mohou vyústit i klimatické změny, jejichž důsledky se začínají stále citelněji projevovat i v Latinské Americe. Již nyní jsme podle vědců svědky "totální migrace" ve východní Brazílii v mysu Cabo Branco. Dříve obvyklé pasátové deště tuto oblast míjejí, takže srážky spadnou vždy jinde. Například Manaus – největší město Amazonie – mívalo ještě počátkem dvacátého století pár tisíc obyvatel. Dnes už přes tři a půl milionu. Jedná se o nebývale rychle sílící tlak lidské migrační vlny na deštné pralesy. "Vzdušné proudy mění své dráhy a stejně tak to platí o mořských proudech, které se odchylují, zužují či naopak rozšiřují... a slábne i hlavní proud toho Golfského," vypočítává Janský jen některé příčiny globálních klimatických změn.

Stupňující se odtávání ledovců souvisí navíc i s častějšími přírodními katastrofami. Například s protrháváním jezer, jejichž morénové suťové hráze už nezvládají nápor vody z tajících ledovců. Pokud se taková hráz protrhne, valí se horským údolím lavina bahna a kamení, která smete vše, co jí stojí v cestě.

Vědecký tým profesora Janského rozmísťuje proto v horách jižního Peru nejmodernější automatické klimatické a hydrologické stanice. Zaplacené jsou z evropského projektu pro vědu a inovace. Měří teplotu, srážky, průtok vody, vlhkost vzduchu, přímé i odražené sluneční záření a v různé hloubce i teplotu půdy. Všechna data se přenášejí družicí do počítačů vědců. 

"S pomocí těchto stanic sledujeme, jak se v Andách projevuje změna klimatu a co všechno ovlivňuje. Na základě těchto údajů pak vznikají projekty pro místní regionální vlády, aby věděly, co mají ve využívání nových zdrojů vody podniknout v ´poledovcové době´, která určitě přijde. Hlavně jim ale napoví, kde mají vodu hledat," vysvětluje profesor.

Na jihu Peru už podle něj ledovce nejsou. Jejich úbytek postupuje s vysycháním dál k severu země. Pokud tedy bude tento trend oteplování pokračovat, ledovce to mají v Peru v budoucnu spočítané. Do dvaceti let zmizí.

"K zastavení dramatického úbytku vody v Peru je už dnes potřeba podnikat konkrétní kroky. To stejné mimochodem platí i pro Česko," shrnuje Janský. Jen tak se podle vědců lze vypořádat s nevyhnutelným nástupem změn klimatu.

Přehrady a využívání mokřadů

Opatření, která by zabránila dramatickému vysychání peruánské krajiny, je podle českých vědců několik. Například využívání vody z horských mokřadů, do kterých se rozpustily ledovce. Nebo stavba přehrad.

Jedna z nich by podle Čechů mohla vzniknout pod prameny Amazonky v kaňonu Colca (kaňon s největší hloubkou v Peru 3200 m – pozn. red.). Dramatické vysychání tady citelně zasáhlo místní zemědělce.

Foto: Bohumír Janský

"Vedle změny klimatu za to může i obrovský vodní kanál k vysychajícímu městu Arequipa. Úplně zlikvidoval jeden obrovský kaňon, ve kterém žili odedávna zemědělci. Ti teď živoří v bídě a beznaději," přibližuje Janský důsledky tání ledovců v Peru.

Klimatickou stanici se sedmi hladinoměry na průtoky vod umístili Češi i pod městečkem Caylloma ve výšce 3280 m n. m. Tam je taky podle Janského ideální místo pro přehradu. Z naměřených údajů bude do roka jasné, jak dlouho by se přehrada napouštěla a jak velký by měla objem.

České návrhy i opatření

"Pro federální i místní vládu budeme mít v ruce předprojekt přehrady, na jejíž výstavbě, ale i vybavení turbínami nebo dalšími agregáty se navíc mohou podílet i české firmy," líčí Janský vznikající plány české vědecké skupiny. 

Zachránily by život v kaňonu Colca. Vydatný zdroj vody by navíc získaly i další vysychající oblasti nebo města, například milionová Arequipa.

Podle českého ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) odvádí Janský se svým týmem v Peru neocenitelnou práci v boji proti důsledkům klimatických změn. "Určitě tam nepředpokládali, že to půjde s úbytkem vody v jejich v zemi tak z kopce a že na to teď budou muset reagovat velmi rychle. Ztrácet čas si ale nemůžeme dovolit ani my v Česku, abychom vodu v krajině efektivně zadržovali a rozumně s ní nakládali," připomíná Brabec.

Domácí výzvy

K takovým krokům se musí podle vědců přikročit dvacet let dopředu. V letech 2025 až 2030 by jinak Česko začalo pociťovat citelný nedostatek vody. Země je přitom v bohatosti zdrojů povrchových a podzemních vod na třetím místě v Evropě od konce. Za námi už jsou jen Kypr a Malta.

I proto je podle ministra životního prostředí Brabce důležité vědět, jak se s klimatickými změnami vypořádávají v jiných částech světa. Česko podle něj zatím pořád těží z rozvinutého vodohospodářství a taky kvalitního zázemí mezinárodně respektovaných odborníků.

Dokončuje se například vládní projekt "Sucho" (jeho garanty jsou resorty životního prostředí a zemědělství – pozn. red.). Podle šéfa Vodohospodářského ústavu Marka Riedera se tak s přispěním zkušeností špičkových hydrologů spouští celá škála opatření, která pomůžou udržet vodu v krajině – stavba nádrží a přehrad nebo obnova zaniklých rybníků a mokřadů. 

Foto: Bohumír Janský
 

Právě se děje

před 32 minutami

Česko se ohradilo proti rozšiřování těžby v polském dolu Turów

České ministerstvo životního prostředí v pátek vydalo nesouhlasné stanovisko k rozšiřování polského hnědouhelného dolu Turów u česko-polské hranice. Stanovisko vydalo ve spolupráci s Libereckým krajem a Českou geologickou službou. Ministerstvo to oznámilo v tiskové zprávě. V případě, že by se polská strana rozhodla i přesto těžbu rozšířit, Česko požaduje například finanční kompenzace případných škod nebo vznik těsnící stěny bránící odtékání podzemních vod.

"Stanovisko za Českou republiku je nesouhlasné. Doplněny jsou ale také podmínky, vytvořené ve spolupráci s geology, krajem, obcemi i odbornou veřejností, a Libereckým krajem odsouhlasené, které jsou pro nás absolutně nepřekročitelné, kdyby se Polsko rozhodlo i přes náš nesouhlas v těžbě na Turowě pokračovat," oznámil ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

Zdroj: ČTK
Další zprávy