Argentinská vláda se tento týden rozhodla legalizovat pobyt tři čtvrtě milionu ilegálních imigrantů pocházejících ze zemí Mercosuru. Odhodlala se k tomu poté, co při požáru textilní dílny přímo v centru Buenos Aires uhořelo šest bolívijských imigrantů, mezi nimi čtyři děti.
Již dávno nehledají Latinoameričané štěstí výhradně u bohatého souseda - Spojených států - nebo v Evropě. Čím dál častěji se lidé z chudých zemí, jako je Bolívie, Paraguay nebo Haiti, pokoušejí o důstojnější život v lépe fungujících státech přímo v Latinské Americe zejména v Argentině, Brazílii či Kostarice.
Chceme práci
Tito lidé touží zejména po stálém zaměstnání a je jim lhostejné, zda načerno, nebo legálně, protože doma nemají šanci získat jakékoli, byť podřadné místo.
Utíkají před státními školami, po jejichž absolvování jejich děti neumějí ani číst, ani psát. Před nemocnicemi, v nichž čekají na ošetření i několik měsíců. Před sliby populistických vůdců a před nuznou budoucností.
Jen v loňském roce poslali latinskoameričtí emigranti příbuzným do zemí, z nichž odešli, více než 53 miliard dolarů. V některých zemích toto číslo dosahuje až deseti procent HDP, v Salvadoru 15 % a na Haiti dokonce 25 %.
Situace na chudinských předměstích se zhoršuje
Tato vnitřní latinskoamerická emigrace nepřináší jen klasické problémy s nelegální pracovní silou využívanou nejrůznějšími mafiemi, ale zostřuje zejména problémy s násilím a kriminalitou v chudinských čtvrtích ve velkých latinskoamerických městech, jako je Buenos Aires nebo brazilské São Paulo.
Argentinské chudinské čtvrti a brazilské "favely" dnes nehostí jen přistěhovalce z chudého severu země, ale také imigranty z Bolívie, Paraguaye, nebo Ekvádoru.
Infobox
Čtěte více o Latinské Americe
Šíří se rasismus
I v Latinské Americe, kontinentu, v němž se mísily po staletí nejrůznější národy, je přitom dnes emigrant vystaven velmi konkrétním projevům rasismu. V Argentině je běžně používán termín "cabecita" čili hlavička jako eufemismus pro silnější výraz "cabeza negra", čili černá hlava, jež se vžilo pro Bolívijce indiánského původu, kteří pracují v Buenos Aires v podmínkách ne nepodobných otroctví.
V nelegálních textilních dílnách či malých továrnách nejen doslova otročí, ale také žijí stovky osob a díky špatnému zabezpečení těchto míst vypukl již zmiňovaný požár.
Argentinská vláda se rozhodla několik desítek podobných dílen uzavřít, ale setkala se s protesty tisíců bolívijských imigrantů, pro něž představují takové nelidské pracovní i životní podmínky jediný zdroj příjmů.
Naděje pro ilegály po vzoru Španělska
Vláda začala po těchto protestech přehodnocovat imigrační politiku a po vzoru Španělska dala naději téměř milionu nelegálních pracovníků.
Podmínkou pro získání pracovního povolení a trvalého pobytu je předložení platného pasu, zdravotního průkazu a výpis z trestního rejstříku.
"Nelegálové" z členských či přidružených zemí Mercosuru tak budou mít právo na roční pracovní povolení s možností prodloužení o další rok a budou si také později moci zažádat o občanství.
Latinská Amerika, jež byla ještě ve čtyřicátých letech minulého století považována za otevřenou náruč pro emigranty z celého světa a zejména z Evropy, dnes sama emigranty "vyváží" ve velkém. Gesto Argentinců je prvním pokusem ze strany latinskoamerických vlád, které se pokouší tento problém racionálně řešit.
