Praha/Moskva - Televizní producent Stanislav Feofanov je jedním z mnoha Rusů, kteří pracují pro ruské televize. A jedním z mála, kteří se o systematickém šíření propagandy skrze Moskvou kontrolované televizní kanály odvážili promluvit.
"Už ani nevím, o čem si mám (kvůli propagandě) povídat se svou matkou, kromě běžných domácích věcí. Jenomže na její 'uhranutosti' se šířením lží podílím vlastně i já," říká.
"Měli bychom si zvláště v této době klást následující otázku: můžeme s tím, co děláme, vůbec žít dál?" ptá se. "Většina ruských novinářů samozřejmě může," dodává.
Válka informací. Seriál
Aktuálně.cz se v novém seriálu pokouší přiblížit fungování médií a roli propagandy v současném Rusku. A vysvětlit, proč na ni Rusové tolik slyší.
Stalin byl dobrý manažer, Kyjev je zlo. Jak Rusy ovládly lži. Rozhovor s Galinou Timčenko
Slova, která zabíjí. Ruská státní média jsou vojenská zbraň. Rozhovor s Josefem Pazderkou
Kreml se od okupace 1968 nezměnil. Exkluzivní rozhovor s předním ruským novinářem Jevgenijem Kiseljovem.
Je děsivé nesmět věřit tomu, co vidíte. Rozhovor Aktuálně.cz s generálním ředitelem tiskové agentury Interfax-Ukrajina Oleksandrem Martynenkem.
"Jednotná mašinerie"
Ruský zpravodajský server colta.ru přinesl svědectví bývalých či současných pracovníků federálních televizních kanálů z Ruska, které kontroluje státní moc. Shodují se, že jejich média naplno pracují jako "jednotná propagandistická mašinerie".
"Obsah naší práce se přitom změnil pouze formálně," myslí si televizní producent Sergej Semjonov. "Až do událostí na Majdanu či okupace Krymu byli našimi hlavními nepřáteli všelijací Rothschildové, Morganové či další témata o světovém kapitálu, který nás, Rusy, tráví špatnými potravinami, anebo zvyšuje či snižuje ceny ropy," připomíná.
Kvůli ukrajinským událostem se ale "tento - pouze obecný - protivník změnil ve velmi konkrétního soupeře", říká Semjonov. "Nové téma je navíc mnohem zajímavější. Nepochybně zajímavější než divácky vyčpělí Rothschildové či Rockefellerové. Tohle téma najednou nabízelo nesrovnatelně více živého materiálu."
Studená válka se vrátila
Jedním z respondentů neobvyklého průzkumu byl i bývalý spolupracovník Všeruské státní televizní a rozhlasové společnosti (VGTRK), který však kvůli obavám odmítl zveřejnit své jméno (redakce colta.ru jej zná). Propagandistický zlom popsal následovně:
"Někdy v únoru 2014 nám šéfredaktor s vážnou tváří oznámil, že začíná 'studená válka'. Ne ta informační, kterou jsme zažívali až dosud, nýbrž ta 'studená', která se pro mnohé z nás stala dávným přežitkem," líčí.
"Šéf nám vysvětlil, že začíná epocha, proti které jsou sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století jen legračním dětským žvaněním. A kdo prý při tom být nechce, tak ať si najde jinou práci - mimo zpravodajská média. Všichni ostatní 'welcome to the club'."
V tichosti pak odešli pouze jedinci. "Čest a chvála jim za to. Většina totiž zůstala," říká bývalý spolupracovník VGTRK.
Podle not z Kremlu
Na základě výpovědí přímo zúčastněných ruský server popsal i to, jak "podmanění" státních televizních kanálů probíhá v praxi.
Ředitelé a šéfredaktoři se prý každý pátek radí o propagandistické strategii svých TV kanálů v Kremlu. "A vždy když se vrátí, tak se scházejí s nejužším vedením ve dvojicích či trojicích. Tyto skupinky se pak radí s podobnými, jim podřízenými úzkými kroužky redaktorů či s jejich vedoucími. Žádné širší porady či diskuse o tématech se nekonají... Vlastně jsou zbytečné," popisuje jeden z oslovených redaktorů televizní stanice.
Jeho nadřízený se podle něj drží přesně plánu Kremlu, v němž má vše podrobně rozepsáno. Například jak, co a koho do diskusí pozvat v roli experta.
Zkouška Krymem
Když se po ruské okupaci Krymu na poloostrově konalo referendum o přičlenění k Rusku, zadání pro televizní zpravodaje znělo jednoznačně: každý den natočte alespoň jednu reportáž o tom, jak právě nyní Krym prosperuje, rozvíjí se věda, řemesla, roste blahobyt a radost znovu získaných občanů Ruska.
I tehdy se podle dotázaných novinářů zadání shora plnilo mlčky. Žádná diskuse o tématu.
Podobné je to i se zpravodajstvím z Doněcka či Luhanska. V tomto případě navíc na ruské novináře vyslané do oblastí bojů působí i tzv. válečný efekt, s čímž Kreml předem počítá.
"Pokud se nacházíš na linii fronty a z druhé strany po tobě střílejí, tak za týden, dva či tři - a naši zpravodajové tam působili i dva měsíce bez odpočinku - začneš ty lidi k smrti nenávidět. Přesto se ale našli i v VGTRK váleční zpravodajové, kteří nedělali z komárů velbloudy. Když tedy nedaleko nich dopadl dělostřelecký granát, hovořili o jednom granátu, a ne - jak se nezřídka stává - o kobercovém bombardování," říká někdejší pracovník ruského TV kanálu VGTRK.
Sledovanost válcuje rozum
"Propagandistická mašina", jak jí přezdívají sami Rusové, zaznamenala během války na Ukrajině až neuvěřitelná čísla sledovanosti.
Například TV Rossija 24 vzrostla sledovanost třikrát ve srovnání s předválečnou dobou. Takže část ruských novinářů rychle pochopila, že se na tom dají nejenom vydělat peníze, ale vybudovat i slušná kariéra. Ne na válce samotné, ale na její - Kremlem žádané - interpretaci.
"Mnohdy se vysílají úplné pitomosti. Ozbrojenci v těch reportážích chodí sem a tam... z čehož se divák nic nedozví. Jednou takovou pitomost dokonce čtyřikrát opakovali. Tehdy mně ale už došla trpělivost a zeptal jsem se šéfa zpravodajské směny, k čemu je to dobré. Odpověděl mi, že tomu nerozumím, protože právě tyto mnou kritizované pitomosti mají ohromnou sledovanost," svěřil se zaměstnanec VGTRK.
Poučení z Gruzie
Ostrý konkurenční boj mezi ruskými televizními stanicemi, které ovládal Kreml, se rozpoutal už v době rusko-gruzínské války. Ruská veřejnost ale tehdy válku nepodpořila.
Kreml se z toho po sedmi letech poučil: prezidentova administrativa rozhodla, že se už nebudou plýtvat síly na to, kdo vyrukuje s největším překvapením, kdo natočí exkluzivní reportáž.
Efekt se dostavil v podobě silného a sjednoceného propagandistického proudu. Slovy ruských novinářů "propagandistického organismu".
Zpravodajové konkurenčních stanic si začali vyměňovat vše, co se dalo: informace, kontakty, a dokonce i záběry. Výsledkem je mimo jiné 86procentní podpora prezidenta Vladimira Putina, shodují se experti.
"Pokud by se například chopil moci v Rusku Chodorkovskij a založil by svůj televizní kanál, bez potíží a výčitek svědomí by u něj tihle lidé pracovali. A kdyby vládl v Moskvě třeba fašista, tak by pracovali i pro něho," řekl zpravodajskému serveru colta.ru jeden z editorů státní televize.
