"Spojené království je v ohrožení," říká pro Aktuálně.cz Keating, který učí na univerzitě ve skotském Aberdeenu a vede Centrum pro ústavní změnu při univerzitě v Edinburghu.
O odchodu z Evropské unie rozhodl v referendu v roce 2016 jen nepatrný rozdíl mezi oběma tábory. S necelými 52 procenty zvítězili ti Britové, kteří chtěli odejít. V jednotlivých částech země ale byla situace jiná. V Severním Irsku chtělo naopak 56 procent hlasujících setrvat v EU, a ve Skotsku to bylo dokonce 62 procent.
Podobně jako Keating na situaci nahlíží taky další z oslovených expertů - David Hearne, výzkumník z Centra pro studium brexitu při anglické Birmingham City University.
"Podle mě je to živé téma, o kterém se v části britského tisku vede významná diskuse. Myslím, že existuje velmi reálná možnost, že by tvrdý brexit bez jakékoliv dohody mohl vést k případnému rozpadu Velké Británie," uvedl Hearne.
Zároveň ale dodal, že k takové změně by nedošlo okamžitě, a navíc by ji doprovázelo i značné rozhořčení lidí z opačného tábora. "V roce 2014 se ve Skotsku konalo závazné referendum a země 55 procenty vůči 45 procentům hlasů rozhodla, že setrvá ve Velké Británii. Je to významný, ale těžko překonatelný rozdíl," tvrdí Hearne.
Profesor Gordon Marnoch z univerzity v severoirském Ulsteru vidí situaci mírněji. Zdůrazňuje, že skotští i irští nacionalisté usilují o odchod ze Spojeného království dlouhodobě. Zároveň je ale členství v EU v rozporu s nacionalismem.
"Proč dát přednost opuštění jedné politické unie s větším dominantním sousedem, zatímco setrváte v jiné a větší politické unii, ve které má vaše malá země ještě menší kontrolu?" ptá se Marnoch.
Polarizované Skotsko a ti třetí
Ve Skotsku se o jeho osamostatnění hlasovalo v roce 2014 a referendum tehdy ukázalo, že lidé chtějí raději zůstat ve Spojeném království. Poslední průzkumy ale ukazují, že příznivců osamostatnění je momentálně mezi Skoty lehce nad polovic. A ještě větší počet Skotů podporuje myšlenku uspořádat alespoň druhé referendum.
Názorové tábory ve Skotsku jsou na první pohled značně polarizované. Přitom existuje řada lidí, kteří nejsou rozhodnuti nebo si představují budoucnost Skotska dost specificky.
"Existuje tábor, který si přeje nezávislost na Spojeném království, ale setrvání v EU. Nebo tábor, který nezávislost odmítá a chce opustit EU. A pak je tu rozpolcená skupina lidí, kteří chtějí zůstat v EU, ale nechtějí se osamostatnit. Koho si mají vybrat oni? Na kterou stranu se mají postavit?" ptá se Keating.
Právě ti nerozhodní přitom mohou mít během rozhodování důležitou roli. "Pokud si budou muset vybrat mezi setrváním ve Spojeném království a setrváním v EU, výsledek by mohl být extrémně těsný a mohl by se přiklonit spíš k odchodu ze Spojeného království. Mladí Skotové jsou mnohem více proevropští než starší generace," dodává Hearne.
Nutný souhlas Londýna
Skotské nacionalisty ale brzdí skutečnost, že Edinburgh si nemůže referendum o nezávislosti uspořádat bez souhlasu vlády v Londýně. Podle profesora Keatinga proto není pravděpodobné, že by k všelidovému hlasování došlo ještě za vlády Borise Johnsona. "Je pravděpodobnější, že Skotská národní strana (SNP) a zelení půjdou do příštích voleb s příslibem referenda. A když uspějí, může být pro Londýn těžké to odmítnout."
Tou dobou už ovšem Velká Británie bude stát mimo Evropskou unii, a Skotsko by tak muselo znovu samostatně usilovat o vstup do jejích řad. "To by ale neměl být velký problém. Není důvod, proč by ho EU nevzala zpět," věří Keating.
Paradoxem je, že britský parlament opakovaně odmítl brexitovou dohodu dojednanou vládou Theresy Mayové a bruselskými vyjednavači zejména kvůli tzv. irské pojistce. Ta měla za každou cenu zabránit vzniku tvrdé hranice mezi Irskem a Severním Irskem. Nynější urputnost Borise Johnsona dosáhnout brexitu za každou cenu, třeba i bez dohody, přitom může vést k tomu, že vznikne ještě jiná hranice: mezi Skotskem a Anglií.
Pro řadu Skotů by tvrdá hranice s Anglií a obnovení hraničních kontrol představovaly velký problém a důvod, proč by raději hlasovali pro setrvání ve Spojeném království.
Skotští nacionalisté by navíc museli přesvědčit obyvatelstvo, že rozchod s EU je pro ně ekonomicky horší než rozchod s Angličany a zbytkem království. To může být těžké už proto, že Skotsko je na obchodu s EU závislé výrazně méně než zbytek Velké Británie.
Sen o sjednoceném Irsku
Severní Irsko, druhý adept na rozluku s Londýnem, má vazby s EU výraznější. Už jen kvůli svému sousedovi, Irské republice, která je součástí Evropské unie.
Mezi Iry na obou stranách hranice se ozývají hlasy, že pokud by Severní Irsko opustilo Spojené království, mohlo by se sloučit s Irskem a ostrov by byl zase sjednocen. Navíc by tak Belfast nemusel řešit opětovný vstup do EU, protože by se pouze připojil k Dublinu, který už v unii je.
Severoirské referendum o nezávislosti sice nepotřebuje souhlas Londýna, ale podle Velkopáteční dohody z roku 1998 může být vyhlášeno pouze v případě, že je severoirské vedení přesvědčeno, že se chce většina obyvatel osamostatnit. A tak tomu teď není.
"V tuto chvíli se většina lidí v Severním Irsku nestaví za nezávislost," říká Keating. Dodává však, že stejně jako ve Skotsku i v Severním Irsku nejsou pouze dva tábory, ale i třetí rozpolcená skupina voličů. "A ti jsou spíše pro setrvání v Evropské unii. Takže i v Severním Irsku se objevují hnutí, která by mohla vést ke sjednocenému Irsku. Akorát 'něco málo přes 50 procent' prostě není dostatečný konsenzus."
Irská pojistka
- Měla zajistit volný režim na hranici mezi Severním Irskem a Irskou republikou po brexitu. Vznik takzvané tvrdé, klasické hranice by podle mnohých mohl do tohoto historicky neklidného regionu vnést nové napětí.
- Při uplatnění pojistky by Británie de facto zůstala v celní unii s EU a Severní Irsko, které má 1,8 milionu obyvatel, by navíc podléhalo některým pravidlům jednotného unijního trhu.
- Začala by platit pouze v případě, že by během přechodného období po brexitu nebyla uzavřena obecná dohoda o budoucích vztazích, která by zajistila volný režim na irské hranici.
- Byla hlavním důvodem, proč britský parlament opakovaně odmítl brexitovou smlouvu.
Shoda podle něj platí jen v otázce hranic. Irové se obávají obnovení sektářských bojů a politických roztržek, kterými si Severní Irsko prošlo v druhé polovině minulého století.
"Pro Spojené království představuje tvrdá hranice riziko občanských nepokojů a pravděpodobně dramaticky zvýší podporu sjednocení s Irskou republikou. Zda se to stane hlavním stanoviskem, není jasné, ale pravděpodobně to bude zčásti záviset na chování Spojeného království i na tom, jak se rozhodne Skotsko," dodává Hearne.
"Politické násilí by rozhodně mělo dopad na rozhodnutí lidí o opětovném sjednocení, ačkoliv to není ve velké míře příliš pravděpodobné," říká profesor Marnoch z Univerzity v Ulsteru. Podle něj však není jasné, o jaký dopad by přesně šlo - jestli by posílily hlasy nacionalistů, anebo naopak těch, kteří chtějí setrvat ve svazku s Londýnem.
Pomalá vyjednávání škodí
Chyba, která podle Marnocha nejvíce ohrožuje integritu království, spočívá zejména v tom, že Londýn nedokáže dostatečně rychle a důrazně vyjednávat budoucí obchodní vztahy s Bruselem. "Je srpen 2019, tři roky po odhlasování odchodu z EU, a vyjednávání mají teprve začít," říká Marnoch.
To se ale po rychlém odchodu bez dohody může změnit. "Možná nás překvapí, jak rychle po tvrdém brexitu začnou skutečná jednání. Jednání, která stanoví základ obchodu a irských hranic, obnoví důvěru v britský stát. Důležité však bude načasování," dodává Marnoch.
Budoucnost Spojeného království vidí optimisticky. "V krátkodobém horizontu Británie pravděpodobně přežije brexit. V dlouhodobém to do jisté míry závisí na trvanlivosti britské ústavy. Bude dostatečně flexibilní, aby se Spojené království dostalo z tohoto turbulentního období? Historie naznačuje, že ano."
