Analýza - Ještě nikdy nebylo ve vrcholné světové politice tolik žen jako dnes. Jejich potenciál ale dosud zdaleka nebyl vyčerpán a je dále na vzestupu, a tak je nanejvýš pravděpodobné, že za rok budeme moci konstatovat totéž.
Pozornost se bude v roce 2008 upírat především k americkým prezidentským volbám, jejichž největší favoritkou je podle dosavadních průzkumů veřejného mínění senátorka Hillary Clintonová.
Je to přitom vůbec poprvé, co má ve Spojených státech nějaká žena reálnou naději být do souboje o Bílý dům vůbec nominována.
První vlaštovka: Nancy Pelosiová
To, že se časy mění, ale předznamenal už letošní leden, kdy Sněmovna reprezentantů, dolní komora amerického Kongresu, do svého čela zvolila Nancy Pelosiovou.
ČTĚTE VÍCE: Vládu nad USA teď má žena. Na 100 hodin
Volba to byla logická vzhledem k tomu, že dlouholetá kalifornská zákonodárkyně posledních pět let vedla demokratickou frakci ve sněmovně a dovedla ji také k rozhodnému vítězství ve volbách do Kongresu v listopadu 2006.
Podle americké ústavy je nyní třetí nejvýše postavenou osobou v zemi, po prezidentovi a viceprezidentovi. Reálně se ale větší moc soustřeďuje například v rukou ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové.
Ta v diplomacii razí podobně asertivní styl, s jakým se v administrativě Billa Clintona v 90. letech prosazovala česká rodačka Madeleine Albrightová. I proto v ní zřejmě tvůrci renomovaného žebříčku, který každoročně otiskuje americký časopis Forbes, vidí momentálně čtvrtou nejmocnější ženu světa (a třetí nejmocnější političku).
Nejmocnější ženy světa
A kdo že je podle tohoto hodnocení světovou jedničkou? Německá kancléřka Angela Merkelová, která v prvním pololetí letošního roku bravurně zvládla předsednickou roli v Evropské radě, vrcholném orgánu Evropské unie.
Dva roky po nástupu k moci tato bývalá východoněmecká vědecká pracovnice dokazuje, jak moc se škarohlídové mýlili, když ji předem odepisovali. To, že velká koalice křesťanských a sociálních demokratů funguje bez větších problémů, je z velké části její zásluha.
ČTĚTE VÍCE: Angela Superstar. Merkelová je na vrcholu popularity
Je proto možné, že na čele žebříčku zůstane Merkelová i v příštím roce (alespoň do amerických prezidentských voleb v listopadu). To už však neplatí o druhém místě, kde se letos usadila čínská vicepremiérka Wu I.
Jediná žena v čínském vedení totiž v říjnu na sjezdu Čínské komunistické strany přišla o své místo v politbyru, a tak podle zvyku ve vládě končí.
Absence devětašedesátileté vystudované inženýrky v oboru ropný průmysl, která si díky tvrdým vyjednáváním o obchodních dohodách s USA vysloužila přezdívku "Železná lady," přitom ekonomicky ambiciózní Čínu možná ještě bude mrzet.
Svoboda, rovnost, sesterství
Historického úspěchu letos dosáhly ženy ve Francii, kde proti sobě ve druhém kole prezidentských voleb vůbec poprvé v dějinách nestanuli dva muži.
Postarala se o to kandidátka Socialistické strany Ségoléne Royalová. Ve finiši sice nestačila na kandidáta pravice Nicolase Sarkozyho, ten ale potom udělal nebývalý průvan ve složení kabinetu a na sedm míst z patnácti dosadil ženy.
Něco podobného udělal po svém vítězství v listopadových volbách i nový australský premiér Kevin Rudd, který si do vládního týmu vzal čtyři ženy a z jedné z nich, Julie Gillardové, udělal vůbec první vicepremiérku, jakou kdy tato země měla.
Dějiny letos znovu přepisuje také jedna z vůdkyň Oranžové revoluce na Ukrajině Julia Tymošenková. Ta se po vítězství jejího bloku v zářijových parlamentních volbách vrací jako první Ukrajinka do čela vlády, kde už v roce 2005 několik měsíců působila.
A něco podobného by se mohlo zkraje příštího roku v Pákistánu podařit i Bénazír Bhuttové, která se v roce 1988 stala vůbec první ženou v čele vlády islámského státu. Letos se za dramatických okolností vrátila do vlasti z několikaletého exilu a přes napjatou situaci, která v zemi panuje, má v úmyslu účastnit se nadcházejících parlamentních voleb a pomoci s obnovou demokracie v zemi.
ČTĚTE VÍCE: Pákistánská legenda Bénazír Bhuttová se vrací
S prezidentkami se roztrhl pytel
Zdaleka nejvíce historických prvenství bylo ale letos spjato s volbami hlav států. První prezidentku tak má od července v osobě Pratibhy Pátilové například nejlidnatější demokracie světa, v Indii.
Infobox
- Pelosiová v Rijádu: A kdepak máte ženy?
- Angela a Nancy prolamují skleněný strop
- S imigranty má Francii pomoci Zidane v sukních
- Rwanda dává světu lekci z rovnoprávnosti
- Jak ohnivá Julia oslňuje Ukrajince. Pokaždé znovu
- Nová Evita vyhrála prezidentské volby v Argentině
- Volby v USA: Hillary má do Bílého domu nejblíže
- Čínští komunisté nezvolili svou Železnou lady
A je příznačné, že lví podíl na jejím zvolení má šéfka nejsilnější strany v zemi, Indického národního kongresu, Sonia Gándhíová (podle Forbesu šestá nejmocnější žena světa).
Jaké to je mít v čele státu ženu si letos poprvé vyzkoušeli také Izraelci, i když za poněkud dramatičtějších okolností: 25. ledna odešel na vynucenou dovolenou dosavadní prezident Moše Kacav, vyšetřovaný pro podezření ze znásilnění své asitentky a sexuálního obtěžování až deseti dalších žen.
Povinnosti hlavy státu tak převzala předsedkyně Knesetu Dalia Itziková. Kacav už se do funkce nevrátil. Na přelomu června a července abdikoval a v čele státu jej následně vystřídal veterán izraelské politiky Šimon Peres.
Neplač pro mě, Argentino
Podstatně důstojnějším způsobem se naopak své první zvolené prezidentky dočkali letos v říjnu Argentinci.
Manželka odstupujícího prezidenta Nestora Kirchnera Cristina dokázala zvítězit už v prvním kole. Na druhém místě skončila s velkým odstupem další žena - Elisa Carriová.
Argentinci už sice jednu prezidentku měli v osobě Isabely Perónové, ta ale roku 1975 funkci pouze převzala po svém zemřelém manželovi Juanovi, a o popularitě, jaké se těšila jeho druhá žena Evita, si mohla nechat leda zdát.
Cristina Kirchnerová se naopak zdá být miláčkem davů. Na rozdíl od svého muže také ráda cestuje, a tak se od jejího úřadování očekává i zvýšení mezinárodní prestiže Argentiny.
