Praha - V rukou džihádistů z Islámského státu se ocitají moderní pěchotní zbraně nejen ze Spojených států, ale i z Chorvatska, Německa, Rakouska a dalších evropských zemí, varují experti.
"Jde to napříč Evropou. Do oblasti Perského zálivu putují i zbrojní přebytky bývalých států Varšavské smlouvy, nyní členů NATO," vysvětluje bývalý zpravodajský analytik a zbrojní expert Armádního technického magazínu (ATM) Dušan Rovenský.
"Hlídat by se měly všechny zbrojní obchody se zeměmi z Perského zálivu - Saúdskou Arábií, Katarem, Spojenými arabskými emiráty, které jsou historicky známy tím, že dodávky zbraní předávají obratem do Sýrie," doporučuje. "Řekl bych, že mnohdy ví jen Bůh, kdo je vlastně kupuje. Byl bych tedy minimálně velmi opatrný při zbrojních obchodech se zmíněnými zeměmi."
V rukou islamistů se krom toho ocitá i značné množství zbraní čínské i americké provenience. Například americké protitankové řízené střely TOW. Americký Úřad pro obrannou spolupráci deklaroval v prosinci 2013 export 1750 kusů těchto sofistikovaných řízených střel do Saúdské Arábie. A už v dubnu 2014 se tyto mimořádné výkonné zbraně objevily v Sýrii.
"Původně byly prý střely TOW určeny umírněné syrské opozici, avšak s úspěšným tažením islamistů se ocitly i v jejich rukou. Ať již dohodou (což je pravděpodobné), anebo i násilím," dodává Rovenský.
Český export Kurdům
Ruský vrtulník, jehož posádka se snažila zachránit piloty sestřeleného bombardéru Su-24, byl ostatně zničen právě střelou TOW. I tyto záběry potvrzují, že dnes už není nikdo schopen kontrolovat, u koho zbraně dodané do Sýrie skončí.
Zda v rukou umírněné syrské opozice, anebo bojovníků Islámského státu.
Dosud nezodpovězenou otázkou je koneckonců i to, kde končí zbrojní dodávky Česka (především munice do ručních zbraní a granátů) určené Kurdům. "Nikdy se ale nepotvrdilo, že Kurdové přeprodávají či přenechávají jim dodané zbraně dalším účastníkům konfliktu," upozorňuje analytik ATM.
Jednotky Islámského státu každopádně disponují moderními zbraněmi z Chorvatska (vyrobenými už po jeho osamostatnění), které získaly od Saúdské Arábie či syrské umírněné opozice.
Podezřelé je podle odborníků oslovených Aktuálně.cz zejména to, když si Saúdská Arábie či Katar objednají velké objemy zbraní - například starší kalašnikovy -, které nemají ve výzbroji a ani jimi nechtějí vybavit vlastní armády, protože již mají například americké pušky M-16.
V takovém případě je téměř jisté, že je chtějí dodat někomu dalšímu.
Převaha sovětské výzbroje
Sovětských zbraní je v Sýrii či Iráku většina. Syrská armáda měla ještě před rokem 2011, kdy konflikt začal, kolem 300 000 vojáků s obrovským arzenálem mobilizačních zbrojních zásob.
Velké množství zbraní tudíž padlo do rukou povstalců. Jde ovšem o již starší útočné či odstřelovací pušky, kulomety, granátomety či protitankové střely, a nikoliv ty sofistikované. Moderní a velmi výkonnou západní (ničivou) technikou syrská armáda nikdy předtím nedisponovala.
K dominantní převaze sovětských zbraní v Sýrii a Iráku přispělo především zhroucení libyjské armády. Právě ona byla v severoafrickém regionu jedna z nejsilnějších.
Z vypleněných libyjských armádních skladů pocházejí podle zpravodajských informací veškeré zbraně, které dnes používají povstalecké či teroristické skupiny v oblasti severní Afriky, Sinajského poloostrova, v Gaze, Sýrii, ale i Mali.
Východisek, jak pomáhat umírněné syrské opozici, anebo i Kurdům a neposilovat přitom Islámský stát, není podle Rovenského mnoho: přísné kontrole by měl každopádně podléhat jakýkoliv další zbrojní export do oblasti Perského zálivu.
Tedy i přístavy a letiště, kudy jsou přepravovány zbraně, náhradní díly k nim a munice. V Sýrii ani v Iráku se totiž v současné době žádné zbraně nevyrábějí, takže je jasné, že přicházejí výhradně odjinud.
