María Antonieta Collinsová, spoluautorka jejích pamětí, Juanitu Castrovou označila za neúnavnou bojovnici za Kubu. Právě odlišné představy o směřování rodné země stály za názorovým rozkolem s jejími bratry.
Castrová se narodila v květnu 1933 ve městě Birán na východě Kuby jako mladší sestra tehdy šestiletého Fidela a ročního Raúla. Na svět přišla jako nemanželská dcera původem chudého imigranta ze Španělska a později úspěšného podnikatele s cukrovou třtinou Ángela Castra. Celkem měla šest sourozenců.
Za jejího dětství a posléze i dospělosti vládl v karibském státě diktátor Fulgencio Batista. Její dva bratři stáli v čele komunistických revolucionářů, kteří ho odstavili od moci. Castrová, stejně jako mnozí další Kubánci, je v jejich politickém tažení zpočátku podporovala. Sympatizovala se snahou nastolit na Kubě sociální spravedlnost. Do kubánské revoluce v 50. letech, jejíž hlavní tváří byl Fidel, se proto zapojila také.
První pokus o Batistovo svržení v roce 1953 nevyšel, druhý o pět let později už ano. Castro převrat provedl společně s argentinským lékařem Ernestem "Che" Guevarou, s nímž zformoval guerillové Hnutí 26. července. Castrová pro něj sháněla zbraně. V roce 1958 také odcestovala do Spojených států, kde chtěla pro organizaci zajistit financování.
Castrová se po Fidelově nástupu k moci přestěhovala na vesnici, kde zřizovala zdravotnická zařízení a zajišťovala sociální programy, připomíná list The Sydney Morning Herald.
Represe Castrova režimu
Krátce nato se však s Fidelem i Raúlem politicky rozešla kvůli neshodám ohledně autoritářského stylu jejich vlády. V popřevratovém tříbení sil se prosadil proud, který do svých rukou soustředil veškerou moc.
Fidel Castro se - navzdory svému vystupování jako tribun lidu - zbavil veškeré opozice a rychle se proměnil v klasického diktátora. V zemi se konaly politické procesy, Castro také cenzuroval média nebo znárodnil majetek zahraničních i domácích podnikatelů. Prohlásil se taktéž za spojence Sovětského svazu. Jeho sestra se domnívala, že bratra spíš než opravdová víra v marxismus leninismus hnala vpřed touha po moci.
Sourozenecké vztahy se začaly bortit, a jak před sedmi lety po Castrově smrti napsal deník The New York Times, dvojice se na sebe jen stěží dokázala podívat na pohřbu jejich matky v roce 1963.
List ve stejném článku také připomněl příhodu, kdy Castrovou na Kubě začátkem 60. let zadržel vojenský důstojník kvůli tomu, že před bowlingovou hernou kouřila americké cigarety Chesterfield. Pro ženu šlo o další z mnoha impulzů, proč zemi opustit.
Učinila tak v roce 1964. Před odchodem z ostrova se účastnila například aktivit Kubánské katolické akce, jedné z tamních opozičních skupin. Pomáhala také uprchnout více než dvěma stům kritikům bratrovy vlády.
Po úprku nejprve pobývala u své mladší sestry Emmy v Mexiku. Vycestovat jí pomohl Raúl jako tehdejší ministr obrany navzdory tomu, že zřejmě tušil, jaké má úmysly.
Castrová po deseti dnech od odchodu z Kuby svolala v Mexiku tiskovou konferenci, na níž pronesla: "Nemohu dál zůstat lhostejná k tomu, co se děje v mé zemi… Moji bratři Fidel a Raúl z ní udělali obrovské vězení obklopené vodou. Lidé jsou přibiti na kříž trápení nastolený mezinárodním komunismem."
Spolupráce se CIA
Kubánka se ještě v témže roce přestěhovala do Miami. Desítky let pak kolovaly zvěsti o tom, že spolupracuje s americkou tajnou službou CIA. Spekulace potvrdila v roce 2009 ve svých pamětech, v nichž mimo jiné prozradila, že používala krycí jméno Donna.
Jak s odkazem na její knihu napsal v roce 2009 deník The Guardian, žena se CIA navázala kontakt už v roce 1963. První spojení jí zprostředkovala manželka tehdejšího brazilského velvyslance na Kubě Virginia Leitao da Cunhaová, která ji propojila s agentem CIA v Mexiku Tonym Sforzou.
Sforza se podílel na špionážní akci známé jako operace Mangusta, která usilovala o svržení Fidela Castra. Juanita se domluvila, že jako Donna bude informaci o tom, zda má pro CIA nějakou zprávu, nebo nikoliv, předávat pomocí dvou melodií přehrávaných skrze krátkovlnné radiové vysílání. Jejím prvním úkolem bylo propašovat zpátky na Kubu peníze, zprávy a dokumenty z Mexika. Castrová vše ukryla do plechovek s jídlem.
"CIA považovala Juanitu za úspěšnou a zvlášť poté, co odešla z Kuby, s ní byla velmi spokojená," popsal v roce 2009 pro The Guardian Brian Latell, bývalý analytik CIA a autor knihy s názvem Po Fidelovi.
Castrová se ale od začátku odmítla podílet na čemkoliv, co by mělo za následek krvavé boje a za spolupráci se CIA si nenechala platit.
Život v exilu
V Miami už zůstala po zbytek života. Do roku 2007 pracovala v lékárně, kterou si na Floridě otevřela díky půjčce od své kamarádky.
Nadále se vyjadřovala kriticky ke kubánské vládě. V pamětech také uvedla, že v exilu kvůli svému příjmení trpěla více než mnozí další stoupenci opozice. "Pro ty, kteří zůstali na Kubě, jsem dezertérkou, protože jsem odešla a kritizovala režim. Pro ty, kteří žijí v Miami, jsem persona non grata (nežádoucí osoba), protože jsem sestrou Fidela a Raúla," napsala v knize.
Ze sourozeneckých vazeb nadále udržovala blízký vztah hlavně se sestrou Emmou, s Fidelem a Raúlem nikoliv. Když 25. listopadu 2016 diktátor zemřel, tisíce kubánských emigrantů vyrazily v Miami do ulic a slavily. Castrová se proti tomu ohradila s tím, že sice respektuje pocity každého člověka, ale nemůže přijmout, že lidé v ulicích oslavují něčí smrt.
"Není to poprvé, kdy něco takového prožívám. Když Fidel před deseti lety onemocněl, lidé mě málem zlynčovali, protože jsem řekla, že se nemohu radovat z ničí nemoci či neštěstí. Je to nekřesťanské a nehumánní," prohlásila Kubánka.
Bratrova pohřbu na Kubě se ale nezúčastnila. "Chci objasnit, že do země jsem se nikdy nevrátila a ani to nemám v plánu. (…) Stejně jako další Kubánci, kteří odešli hledat prostor, v němž budou bojovat za svobodu své země, jsem ani já nikdy nezměnila svůj postoj. I přesto, že za to platím vysokou cenou a izolací," citoval ji tehdy deník The Telegraph.
Kubánsko-americká aktivistka zemřela v pondělí 4. prosince 2023, stejně jako Fidel se dožila devadesáti let. Dvaadevadesátiletý Raúl, který Kubě vládl v letech 2006 až 2018, žije po odchodu z nejvyšší funkce v ústraní.
