Slovenské ministerstvo zahraničí už čtvrtstoletí s krátkou výjimkou vedou kariérní diplomaté. Robert Fico nominací Juraje Blanára nyní tento zvyk porušil. Nový slovenský ministr zahraničí je místopředsedou a dlouholetým straníkem Směru.
Podle šéfredaktora serveru Aktuality.sk Petera Bárdyho je jmenování Blanára příkladem toho, že Fico při sestavování vlády zcela rezignoval na to, aby vytvořil kabinet z kompetentních odborníků. "Je to vláda loajálních straníků. Blanár je absolutně nesamostatný politik, který není schopen se sám rozhodovat nebo řídit tým lidí," míní Bárdy.
Než se Blanár dostal v roce 2002 do slovenského parlamentu za stranu Směr, pracoval ve stavební firmě Váhostav. Mezi lety 2005 a 2017 byl županem Žilinského kraje, což je obdoba českého hejtmana.
S diplomacií však nemá žádné zkušenosti. Bárdy proto předpokládá, že slovenskou zahraniční politiku bude určovat sám premiér. "Blanár pro něj bude v podstatě průtokovým ohřívačem. Názory, které Fico říká nahlas, bude Blanár vysvětlovat a zmírňovat v evropském a světovém prostředí," říká novinář.
"Normalizace" vztahů s Ruskem i osočování Ameriky
Slovenská zahraniční politika by se po nástupu nové vlády mohla odvíjet jiným směrem než dosud. Fico se dlouhodobě staví proti vojenským dodávkám Ukrajině. Evropská unie by podle něj místo posílání zbraní měla pomoci vyjednat mírovou dohodu. V půlce října po volbách mimo jiné z války obvinil samotnou Ukrajinu.
Dřívější postoje nového šéfa diplomacie Blanára ukazují, že smýšlí podobně jako Fico. Například loni v lednu, měsíc před ruským útokem na Ukrajinu, před bratislavským Prezidentským palácem spolu s dalšími straníky vzkazoval "americkým agentům, že Slovensko chce mír". Letos v únoru jako důkaz údajného ukrajinského nacismu upozorňoval v souladu s ruskou propagandou na podobnost názvu ukrajinské horské útočné brigády s nacistickou protipartyzánskou skupinou.
"V roce 2021 se nedokázal proti Rusku postavit ani na stranu nejbližšího spojence Česka," připomíná server Aktuality.sk. Tehdy česká vláda vyhostila několik zaměstnanců ruské ambasády v reakci na zjištění, že do výbuchů ve Vrběticích byli zapletení agenti ruské vojenské rozvědky. Tehdejší místopředseda parlamentu Blanár reagoval prohlášením, že by Slovensko mělo požádat Rusko o normalizaci vztahů, a krok Česka označil za unáhlený.
Podle expertů tak ve slovenské zahraniční politice nastane obrat. Zatímco poslední vlády platily za poměrně hlasité podporovatele Ukrajiny, a to i u vojenských dodávek, s Ficovým kabinetem se může podle nich Slovensko přiklánět spíše k Rusku či Číně. "Zahraniční směřování se změní výrazně, protože lidé, kteří se do vlády dostali, smýšlí podobně. Opatrnější je asi jen předseda Hlasu Peter Pellegrini," říká výzkumnice Ústavu mezinárodních vztahů Alice Kizeková.
Třetím koaličním partnerem nové vlády je krajně pravicová Slovenská národní strana (SNS), která k Rusku vzhlíží. Její předseda Andrej Danko na sociálních sítích například tvrdí, že ruský prezident Vladimir Putin na Ukrajině jedná tak, aby ochránil životy a zdraví Rusů.
Ministři dezinformátoři
Slovenská média vytýkají nekompetentnost i kontroverze také dalším novým členům vlády. Šest ministerstev obsadila strana Směr, Pellegriniho Hlas získal sedm resortů a Slovenská národní strana získala dva a od ledna navíc obsadí novou funkci ministra sportu.
Do poslední chvíle nebylo jasno o jméně ministra životního prostředí. Den před jmenováním vlády ale nakonec SNS stáhla svého původního kandidáta Rudolfa Huliaka, jehož nominaci minulý týden odmítla prezidentka Zuzana Čaputová. Strana ho nakonec nahradila dalším zvoleným poslancem Tomášem Tarabou. Ten se stal známým agresivní rétorikou na Facebooku, kde se přiživoval na dezinformačních vlnách. Slovně útočil také na dceru prezidentky Čaputové.
"Ministrem životního prostředí se stal člověk, který se negativně vyjadřoval o ochráncích přírody a tvrdil, že systém zálohování lahví na Slovensku je zlodějina," připomíná novinář Bárdy.
Kontroverze vyvolávají i další nominanti strany SNS. Do čela kultury vyslala bývalou televizní moderátorku Martinu Šimkovičovou, kterou analytici rovněž spojují s proruskou a konspirační scénou.
