Praha – První světová válka připravila o život devět až jedenáct milionů lidí, zhruba jedno procento evropské populace. V průměru umíralo 5600 Evropanů denně.
Dnes málokdo věří, že se něco podobného může opakovat. V jednom jsou ale roky 1914 a 2014 stejné: Ani před sto lety lidé nevěřili, že by taková válka byla možná.
Nové technologie hýbaly světem tehdy, hýbají i dnes
Před sto lety obyvatelé starého kontinentu užívali řady nových technických vymožeností. Vlaků, telefonů, spalovacích motorů, velké pokroky dělal chemický průmysl. Dnes prožíváme technologickou revoluci s mobily, internetem, satelity, automatizací výroby.
Obchod v Evropě se rozvíjel slibně. Velká Británie a Německo byly velkými obchodními partnery. Slavný ekonom a sociolog norského původu Thorstein Veblen ve dvacátých letech napsal: "Obchodníci a finančníci byli všude proti válce, ale nikdo je neposlouchal. Mezinárodní globalizovaná ekonomika negarantovala v roce 1914 mír."
Nyní je svět propojen hospodářsky ještě mnohem více, Evropa zejména. Vyloučí to tentokrát, na rozdíl od roku 1914, velký konflikt?
Po válce na Balkáně si Evropa zvykla na klid, který přerušily boje na Ukrajině. Začalo se přetřásat nemyslitelné. Přímý střet mezi NATO a Ruskem.
Ruská vojenská letadla pronikají k hranicím vzdušných prostorů jiných států, přesouvají zbraně z jednoho místa na druhé, pořádají vojenské manévry.
Slovenský premiér Robert Fico nedávno děsil prohlášením, že existuje sedmdesátiprocentní pravděpodobnost velké války, do které se zapojí více zemí než jen Ukrajina a Rusko. Řekli mu to prý v Německu.
Válku je snadné začít, těžké zastavit
Ruské hospodářské problémy zvyšují tlak na režim Vladimira Putina. Nerozhodne se ho řešit expanzí, preventivními údery? S pocitem, že Rusko je nepřátelským okolím sráženo na kolena?
Stará moudrost praví, že válku je snadné začít, ale těžké ukončit. Před sto lety nikdo z těch, kdo ji vyhlašoval, neměl představu, že začíná cosi, co se jednou bude nazývat první světovou válkou s tolika mrtvými a hrůzami.
Český historik a autor knihy Češi, české země a velká válka 1914–1918 Ivan Šedivý k tomu Aktuálně.cz řekl:
"Bavíme se o vyhlášení války Srbsku. Jiná věc je, nakolik si rakousko-uherští politici a generálové představovali, že se podaří konflikt udržet v mezích lokalizovaného konfliktu mezi Rakouskem-Uherskem a Srbskem. Zcela určitě si nikdo z nich nepředstavoval, že to bude světová válka, která potrvá pět let. Počítali s tím, že to za pár měsíců odezní. Nekuli plány války, při které zahynou miliony lidí. Takhle si to nepředstavovali."
Drobný incident, například srážka letadel, může začít konflikt, který by si jinak nikdo nepřál. Teprve nedávno vyšlo najevo, jak 26. září 1983 málem došlo k maléru, když na sovětské raketové základně přístroj omylem hlásil jaderný útok ze Spojených států…
Rusko a Čína jsou silnější
Michail Gorbačov nyní prohlašuje, že vztahy mezi Moskvou a Západem se vracejí do nejhoršího období studené války a že Západ se snaží těžit z problémů Ruska tak jako v devadesátých letech. Upozorňuje ale na jeden rozdíl: Dnes je Rusko oproti devadesátým letům mohutně a moderně vyzbrojeno.
Válečné bubny se samozřejmě tentokrát neozývají jen v Evropě. Na Blízkém východě se dění točí kolem fanatických militantů z Islámského státu a některé země jsou ve stadiu většího či menšího rozvratu. Sýrie, Libye, Irák. Některé další to možná brzy čeká.
V Asii mocně zbrojí Čína. Vydává na zbraně stále větší částky a rychle jde dopředu ve výzbroji. Letadlové lodě, ponorky nebo například letošní test nadzvukového bezpilotního superletounu Wu-14. Tento stroj je schopen proniknout přes jakoukoliv existující protileteckou obranu na světě.
Asii se z hlediska nebezpečí ozbrojených konfliktů v Evropě moc velká pozornost nevěnuje, ale mezi Čínou a Japonskem nebo Čínou a Vietnamem existuje velký potenciál nenávisti.
Stačí si vzpomenout, s jakou vervou Číňané ničili obchody s japonskými automobily v době sporů obou zemí o souostroví Senkaku anebo jak srovnatelně demolovali čínské obchody a továrny Vietnamci kvůli sporům s Čínou o Spratlyho ostrovy.
Staré křivdy v této části světa nejsou zapomenuty. Naopak, vznikají dál nové.
Británie roku 1914 = USA roku 2014
Britský historik Sean McMeekin je expertem na první světovou válku a v odborném časopise Current History se zamýšlí nad paralelami ve světě v letech 1914 a 2014.
Současnou Čínu považuje za tehdejší Německo. Sílící mocnost na vzestupu, která neskrývá ambici stát se dominantní mocností. Nynější USA jsou Británií před sto lety. Velmocí, která je naopak na sestupu, byť historik připouští, že vojensky a armádním rozpočtem jsou stále ještě Spojené státy daleko nejsilnější. Japonsko je Francií před sto lety. Spojencem hlavní velmoci, jejíž význam ale nezadržitelně klesá.
Ačkoliv McMeekin nepředpovídá válku, srovnatelnou s první světovou, nepochybuje o tom, že je možná. Stejně jako Šedivý zdůrazňuje, že první světovou válku v takové míře a délce nikdo původně neplánoval a nechtěl.
"Vždy se najde nějaká skupina lidí, která je nespokojená s existujícím řádem ve světě a která je ochotná bojovat za to, aby tento řád změnila," soudí Sean McMeekin.
V jednom bodě je dnešní svět určitě odlišný s tím, jaký byl v roce 1914. Lidé jsou si vědomí ničivosti velké války a tuší, jak by vypadala, kdyby byly nasazeny ty nejkrajnější prostředky. Včetně jaderných zbraní. Bude to ale stačit?
