Ukrajinští vojáci říkají, že nedaleko odtud Rusové soustavně obětují svoje vojáky. Donedávna podle nich ruská pěchota následovala tanky a obrněné transportéry.
Nyní se do boje pouští pouze pěchota pohybující se v malých skupinách. "Je to karavanová taktika. První skupina postupuje co nejdále, má u sebe munici, vodu a potraviny. Když je tato skupina zničena, nastupuje druhá. Ví, kde je munice a jídlo první skupiny," tvrdí ukrajinští vojáci, kteří drží obranné linie nedaleko Novomychajlivky.
Když pak pochodují městečkem, jsou z pohledu na ruiny smutní. "Těžko se na to dívá. V těch domech býval život. To je cena, kterou platíme za naši svobodu. Bojovali jsme proti [Rusku] po staletí," říká do kamery reportérovi Rádia Svobodná Evropa další z ukrajinských vojáků. Několik posledních místních obyvatel svoje domovy odmítá opustit i po roce ruského ostřelování.
"Mrkev, ředkvičky, brambory, cibule, dýně, okurky. Zasadili jsme to, protože to tak děláme vždycky. Musíte se zaměstnat, abyste zahnali hloupé myšlenky," myslí si obyvatelka Novomychajlivky Natalja, která ukazuje za zahradou krátery po ostřelování, kam se bojí vkročit.
Humanitární pomoc se do Novomychajlivky ležící poblíž Doněcka nedostane. "Ruské dělostřelectvo město neustále ostřeluje. Z několika tisíc obyvatel zůstalo ve městečku jen pár lidí. Přesný počet nikdo neví, protože civilisty zatím nelze spočítat," tvrdí reportér Borys Sačalko u zbytku ruské rakety Grad, který se zaryl do země uprostřed obytné zóny.
I další městečka a vesnice poblíž frontové linie jsou téměř prázdné. Když se novinář na kameru zeptá staršího muže, proč z Novomychajlivky neodešel, muž se smíchem odpovídá: "Kam bych šel s kozou?" a ukazuje na zvíře, které vyvedl na pastvu za domem.
