Pro Davida Albaniho to byly Vánoce, jaké do té doby ještě nezažil. Jeho rodina se teprve v září 1989 přestěhovala do Berlína z malé vesnice Frauenstein na německé straně Krušných hor. "Vůbec jsme neměli takový ten klidný vánoční pocit, naopak všechno bylo neustále v pohybu," vzpomíná muž, kterému tehdy bylo 16 let.
Přes hranici bývalého Západního a východního Berlína ve sváteční dny přecházela masa lidí. Braniborská brána, kdysi součást pohraničního opevnění, byla otevřena veřejnosti k průchodu teprve druhý den. Nebyli to ale jen východní Němci, kteří se vydávali na západ.
Také lidé ze západu vyráželi na návštěvu ke svým východním sousedům a příbuzným, vozili jim jídlo a dárky. V Berlíně si společně pochutnávali na tradičním německým štědrovečerním jídle - klobáse a bramborovém salátu. Jiní obyvatelé spolkové republiky si ale stěžovali, že je tady vítají jako někoho, kdo musí za všechno platit.
Albaniho celá rodina žila v bývalé komunistické NDR, a příliv dosud nedostupných potravin a zboží ze západu se ho proto nijak nedotkl. "Měli jsme pořád východoněmecké peníze, takže jsme si nemohli západní věci dovolit," popisuje deníku Aktuálně.cz.
Stříhání drátů
Pouhý den před Vánoci se na hranici mezi tehdejším Československem a západním Německem setkali ministři zahraničí obou zemí. Jiří Dienstbier a Hans-Dietrich Genscher tu 23. prosince 1989 dopoledne slavnostně přestřihli ostnatý drát, který střežil železnou oponu oddělující východ a západ kontinentu. "Tím byl odstraněn další pozůstatek studené války v Evropě," psala tehdy německá média.
Podobné scény tehdy byli svědky také obyvatelé řady berlínských předměstí. Brzy ráno 24. prosince se otevřel po bezmála třech desítkách let první přechod mezi čtvrtěmi Glienicke a Kladow. V kostele, který se tyčí nad přístavem Sacrow v Postupimi u Berlína, se poprvé po 28 letech konala sváteční mše.
Od roku 1961 kostel stál v zakázaném pohraničním pásmu a nikdo do něj nemohl. Krátce před třetí hodinou odpoledne na Štědrý den se ve stavbě, zničené vojáky východoněmecké lidové armády, znovu rozezněly zvony. Oslavit Vánoce sem se svíčkami přišly desítky lidí.
Svíčky a květiny se hromadily také na řadě míst po celém Berlíně. Lidé na spontánních shromážděních vyjadřovali podporu obyvatelům Rumunska, kde povstání proti komunistickému diktátorovi Nicolaemu Ceaušeskovi trvalo i právě během vánočních svátků.
Solidarita s Rumunskem
Na jedno z nich vyrazil i David Albani se svými přáteli z církevního spolku mládeže, kam jako syn pastora docházel. Zůstali ale na východě metropole. "Samozřejmě že hned v listopadu jsme se jeli podívat na západ, a to několikrát. Postupně jsme ale zjistili, že to napínavější se děje na východě," vzpomíná Albani, který v Berlíně už zůstal a dnes tu vyučuje matematiku a dějepis.
Na Štědrý den se společně s dalšími místními lidmi setkali ve východoberlínském Pankowě. "Bylo to venku, stáli jsme se svíčkami a zpívali vánoční písně. To byla forma protestu, jakou jsme znali z NDR," vysvětluje.
Když rumunského diktátora a jeho manželku o den později, 25. prosince, popravili, byla to pro Albaniho a jeho přátele významná zpráva. "Byli jsme předtím v Rumunsku na dovolené, a tak nějak jsme věděli, že Ceaušescu je ještě horší člověk než tady naše vedení v NDR. Na jednu stranu jsme tak měli radost, že tam revoluce vyhrála, na druhou stranu bylo strašné, že ho zastřelili," popisuje.
Že by se přechod k demokracii mohl ještě zvrhnout v občanskou válku i ve východním Německu, Albani nevěřil. "Byli jsme spíš zklamaní, jak probíhá znovusjednocení se západním Německem. Představovali jsme si tehdy nějakou třetí cestu, vzorem pro nás byl vždycky Alexander Dubček a jeho pražské jaro roku 1968 nebo Václav Havel," vzpomíná. "Ale po pádu zdi bylo jasné, že se prostě připojíme k západu a tím to bude vyřešené," dodává David Albani.
Óda na svobodu
Většina východních Němců si tehdy skutečně přála sjednocení se západní Spolkovou republikou. Teprve několik dní před Vánoci, 19. prosince 1989, se tehdejší kancléř Helmut Kohl veřejně zavázal jejich přání respektovat a prosadit znovusjednocení obou polovin německého státu. To se pak uskutečnilo v říjnu následujícího roku.
Ve stejný čas, kdy v Rumunsku umíral Ceaušescu, se Berlíňané chystali na koncert světoznámého amerického dirigenta Leonarda Bernsteina. Na vystoupení ve východoberlínské koncertní síni stáli lidé frontu dlouhé hodiny, další desítky lidí ho sledovaly na obrazovkách před budovou.
Bernstein se rozhodl spontánně změnit slova slavné Beethovenovy symfonie a místo radosti zpívali sólisté v jejím závěru s odkazem na politickou budoucnost východu země Ódu na svobodu. "Jsou to mé nejlepší Vánoce," nechal se před vystoupením slyšet Bernstein.
Video: Koncert dirigenta Leonarda Bernsteina v Berlíně
