Praha - Bez velkého zájmu okolního světa se odehrává jedna z nejhorších humanitárních katastrof v nitru Afriky. Statisíce obyvatel Jižního Súdánu uprchly kvůli občanské válce.
Země, která je nezávislá teprve od roku 2011, se stala v posledních letech jednou z největších operací neziskové organizace Lékaři bez hranic. V nemocnici ve městě Agok působil i český farmaceut Stanislav Havlíček.
Aktuálně.cz: Nemocnie Agok leží na hranici Súdánu a Jižního Súdánu. Je tam válka jako na jiných místech druhé jmenované země?
Stanislav Havlíček: Tento region s názvem Abyei je speciální administrativní oblast, která leží na pomezí Súdánu a Jižního Súdánu. Oba státy si na něj dělají nárok - pravděpodobně z toho důvodu, že tam jsou ropná pole.
Místní lidé už v roce 2011 rozhodli, že chtějí být součástí Jižního Súdánu, ale zatím tento proces neskončil.
Oblast kontrolují mírové sbory OSN, takže je relativně bezpečná. Ale přesto tam jsou etnické konflikty.
Část obyvatel do Abyei migruje ze severu ze Súdánu - hlavně pastevci, kteří v oblasti trvale nežijí. Díky nim si ale Súdán činí na toto území nárok.
Nemocnice Lékařů bez hranic je jedinou nemocnicí v tomto regionu. Obyvatel je 75 tisíc a počet pořád roste, protože zóna je bezpečná a lidé se tam stahují z míst, která jsou bezpečná méně.
Stanislav Havlíček
- Narodil se v roce 1973.
- Po studiu Farmaceutické fakulty na Karlově univerzitě pracoval v několika lékárnách.
- V letech 2007 až 2011 byl šéfem České lékárnické komory.
- V letech 2008 až 2011 byl také viceprezidentem Svazu lékárníků Evropské unie.
- Právě se vrátil z půlroční mise v Jižním Súdánu, kde byl s Lékaři bez hranic.
Z Jižního Súdánu chodí zprávy, které naznačují, že jde o zemi rozvrácenou válkou. Jaká je vaše zkušenost z místa?
Největší konflikt se odehrává blíže k rovníku. Odtamtud lidé prchají do sousední Ugandy nebo Keni, kam to mají blízko.
Na osudech lidí se podepsala několik desetiletí trvající válka ještě z doby, kdy byl Súdán jednou zemí. Jižní Súdán je samostatný teprve šest let.
Moji spolupracovníci, se kterými jsem dělal v lékárně, jako děti neměli ani šanci chodit do škol. Jeden kolega mi ve svých pětačtyřiceti letech přišel oznámit, že dokončil základní školu. Požádal mě, aby mohl pracovat hlavně v nočních směnách, protože přes den chtěl studovat na střední škole.
Podobných příběhů je tam mnoho.
Tady se kradou krávy
Co je z hlediska farmaceuta největší problém? Četl jsem ve zprávě Lékařů bez hranic, že objednáváte například drény pro hrudní průstřely…
A to nejde jen o politické přestřelky. Často je to důsledek sporů o dobytek.
Měřítkem bohatství je v této oblasti počet vlastněných krav a místní kultura to má velmi silně zakořeněné. Jestliže se u nás řeší spory podřezáváním májky, tady se kradou krávy.
V konfliktech o krávy se používají nejen palné zbraně, ale třeba i oštěpy nebo šípy.
Které nemoci jsou největším ohrožením?
V období dešťů malárie. Mimo něj u dětí do pěti let podvýživa, hlavně kvůli suchu.
Místní tedy ohrožuje na životě velmi často to, že nemají dost jídla…
Jednoznačně ano. Zejména malé děti.
Často taky řešíme kožní infekce. Lidé tam mají nižší imunitu a v suchém období se jim v kůži zasekává kvůli písečným bouřím písek. V té době mají k dispozici minimum vody, což se projevuje nemocemi kůže nebo očními problémy. Děti třeba mívají oční infekce.
Jde často o onemocnění, která sama o sobě nejsou vážná, ale v kombinaci s podvýživou jsou životu nebezpečná.
Na blogu vašeho kolegy Tomáše Šebka jsem se dočetl, že velkou hrozbou jsou v Jižním Súdánu i jedovatí hadi…
Abyei patří mezi oblasti s největším počtem ošetřených uštknutí. Když začne pršet, voda vytlačuje hady ze země.
V suchém období jsou zase velkou pohromou divocí psi se vzteklinou. Stahují se blíž k lidským obydlím. Pamatuji se třeba na týden, kdy jsme ošetřovali třiapadesát pokousaných lidí.
Uchovávat léky v chladu za tamních podmínek je ale komplikované. V nemocnici musí strávit co nejkratší dobu, protože s vysokou teplotou se zvyšují i rozkladné procesy. I když má některý přípravek trvanlivost třeba pět let, v súdánských podmínkách to může být jen polovina.
Na fotbal jako do kina
Mají Súdánci nebo Jihosúdánci nějaké povědomí o České republice? Spojují si ji s něčím?
Znají fotbalisty. V Jižním Súdánu se chodí na anglickou fotbalovou ligu jako do kina. Na tržišti v Abyei je velká televize, kam se chodí místní dívat. A všichni znají Petra Čecha.
Jednou jsem potkal na letišti v Džubě, hlavním městě Jižního Súdánu, dva zhruba patnáctileté kluky. Ptali se mě, odkud jsem. Z České republiky, říkám. Ptali se, kde to je. A tak vysvětluji, že je to ta země, odkud je Petr Čech. Toho že prý znají, ale jak se jmenuje ta země?
Když jsem odpověděl, že jako on, divili se: "To má fakt Petr Čech po sobě už pojmenovanou zemi?"
