Frankfurt - Turkménský diktátor Saparmurat Nijazov, známý spíše pod přezdívkou Turkmenbaši, vládl své zemi jedenadvacet let.
Ještě v dobách Sovětského svazu jako první tajemník Komunistické strany Turkmenistánu, od roku 1991 jako prezident nezávislé republiky.
A protože Turkmenistán oplývá mimořádným bohatstvím zemního plynu, na nedostatek peněz si diktátor nemohl stěžovat. V posledních letech vláda podle střízlivých odhadů inkasovala ročně kolem pěti miliard dolarů.
Většina z necelých pěti milionů obyvatel jeho pouštní republiky ale z příjmů za plyn mnoho neměla. Peníze končily na kontech v zahraničních bankách.
Miliardové dědictví. Ale kde je?
Vloni krátce před Vánocemi šestašedesátiletý Turkmenbaši náhle zemřel na selhání srdce. K jeho dědictví přitom patří i miliardy dolarů, které v bankách uložil.
Jeho bývalí spolupracovníci a později kritici, žijící v exilu, se nyní spolu s některými mezinárodními organizacemi začínají ptát: Kde ty ztracené miliardy jsou?
Organizace Global Witness sídlící v Londýně ukazuje prstem na německou Deutsche Bank. V ní jsou prý uloženy více než tři miliardy dolarů. Na kontě oficiálně patřícím Státní bance Turkmenistánu, ve skutečnosti však soukromém účtu zesnulého prezidenta.
Opoziční exilová Republikánská strana Turkmenistánu napsala otevřený dopis německé kancléřce Angele Merkelové a žádá vyšetřit podezření, že se Deutsche Bank podílela na nelegálním úniku peněz z Turkmenistánu.
Podle diktátorových odpůrců Turkmenbaši sloučil státní kasu se svou soukromou a státní peníze si jednoduše převáděl na vlastní účty.
Jeho nástupce ve funkci Kurbanguly Berdymuchamedov slíbil, že vláda provede audit veškerého hospodaření. Výsledky však nezveřejnil a není jasné, jestli se vůbec nějaká kontrola uskutečnila.
Debata v Bundestagu
Poté, co na spojení Deutsche Bank s turkménskou diktaturou upozornil v investigativní reportáži časopis Der Spiegel, se začali o případ zajímat i němečtí politici.
Ačkoliv Deutsche Bank rozhodně není jediná, kde měl Turkmenbaši "ulité" dolary.
"Nejsem šťastný z toho, že Deutsche Bank má mezi klienty Centrální banku Turkmenistánu. Ta není nezávislá na režimu, taková věc v Turkmenistánu neexistuje," uvedl místopředseda výboru Bundestagu pro lidská práva, křesťanský demokrat Holger Haibach.
Banka se brání. Neporušila prý žádný zákon a veškeré transakce odpovídají německým i mezinárodním standardům.
Kult srovnatelný se Stalinem
Nijazov vytvořil v Turkmenistánu nejtvrdší diktaturu na území bývalého SSSR a kult jeho osobnosti si příliš nezadal s někdejším oslavováním Stalina.
Nechal si říkat Turkmenbaši (Otec Turkménů) a ulice měst byly plné jeho obrazů, plakátů a soch. Jedna z nich, celá pozlacená, se v centru hlavního města na podstavci otáčí za sluncem.
Paláce si obkládal zlatem a mramorem, jeho tvář byla na lahvích s vodkou, letadlech státních aerolinií a také jako logo v rohu obrazovek při vysílání státní televize.
Nijazovova čtyřsetstránková kniha Ruchnama, která měla být "duchovním vodítkem" Turkmenů, se povinně předčítala ve školách a každý ji musel mít na pracovišti.
Prezident dokonce změnil názvy dnů a měsíců, takže například pondělí nazval Turkmenbaši. Vyhlásil zákaz dlouhých vlasů u mužů a každý, kdo si chtěl vzít za manželku či manžela cizího občana, musel zaplatit poplatek padesát tisíc dolarů.
Nijazovův nástupce Berdymuchamedov začal zemi pomalu měnit. Propustil část politických vězňů, slíbil Turkmenistán otevřít zahraničním investicím i turistům, letos se už setkal s americkým prezidentem Georgem Bushem i předsedou Evropské komise Josém Barrosem.
