Při domlouvání našeho rozhovoru jste si posteskla: "Je to tady pořád docela smršť. Nic veselého." Jak tomu rozumět?
I s odstupem od momentu, kdy byl Donald Trump zvolen, jsou v USA pořád cítit silné emoce.
Lidé přemýšlejí, jak se postavit k tomu, co se odehrálo během předvolební kampaně a samozřejmě i v den samotných voleb. Ti, kteří volili Trumpa, jsou pochopitelně spokojeni. Naopak ti, kteří hlasovali pro Hillary Clintonovou (a bylo jich početně víc), podléhají někdy až panice.
O to víc lidé sledují, jakými lidmi se Donald Trump obklopuje, koho si vybírá za nejdůležitější poradce a členy své vlády a jak se mají postavit k novým poměrům, které brzy přijdou.
Tedy sledují, v jakou osobnost se Trump mění?
Přesně tak. Jakou tvář teď jako prezident ukáže.
Po prvním povolebním projevu byl vnímán docela pozitivně. Ukázal v něm vstřícnost i k lidem, kteří pro něj nehlasovali. Každý další Trumpův krok ale vyvolává nové rozporuplné reakce. Třeba výběr šéfa administrativy Bílého domu Reince Priebuse. Je vnímán jako gesto vůči republikánům, které Donald Trump v předvolební kampani kritizoval velmi tvrdě. Na druhé straně je tu Stephen Bannon (šéf Trumpovy volební kampaně – pozn. red.), který je v USA považován za velmi kontroverzní postavu s antisemitskými a rasistickými názory.
Pořád proto zůstává otázkou, jestli bude nový prezident USA člověkem konsensu, anebo se vydá směrem, spojovaným třeba se Stephenem Bannonem.
A váš dojem?
Zatím si netroufám říci, zda vůbec do Donalda Trumpa někdo vidí a zda mu opravdu rozumí. On je pořád pro hodně lidí nepředvídatelný. Podle všeho i chce, aby americká politika byla nepředvídatelná.
Například v kontaktu s médii je to neustálá změna. Pořád ruší, překládá a hned zase obnovuje pracně domluvené schůzky. Určitě bude hodně záležet na tom, jakými lidmi se nový prezident USA obklopí.
Faktem ale zůstává, že Trump začíná ze své útočnosti slevovat. Snaží se být vstřícný k voličům Hillary Clintonové, minimálně v nejnovějším rozhovoru pro deník New York Times. Před volbami se pak nekompromisně postavil proti podpisu Baracka Obamy pod pařížskou dohodou o klimatu. Teď naopak říká, že na ní přece jen něco může být.
A osobní dojmy z Donalda Trumpa? Ty říkat nebudu. Nechci někomu stranit. Navíc bych se k tomu musela s Donaldem Trumpem osobně setkat. Proto snad jen tolik: je to člověk hodně zaměřený na sebe, na svoji sílu a na nekompromisní prosazování svých myšlenek. Zůstává tedy otázkou, nakolik bude schopen nějakého konsensu.
Na druhé straně ale Trump jen svojí příkrou rétorikou probudil problémy, které v americké společnosti už dlouho doutnaly. Nejde tedy na něj všechno svádět. Jakkoliv v kampani rozvířil tolik témat a takovým způsobem, že to v Američanech vyvolává někdy až děs. Obrovské obavy panují třeba z jeho už zmíněných antisemitských nebo rasistických výpadů.
Deprese z deprimovaných voličů
Jako zpravodajka Českého rozhlasu jste zažila i volby v Rusku. Není ta americká "smršť" přece jen lepší než ruské volby, kde bylo vše jasné předem?
Prezidentské volby v USA byly v každém případě svobodné, i když se objevovala různá podezření. Ta nejvíce alarmující mířila právě na adresu Ruska. Sedmnáct amerických zpravodajských agentur v jednu chvíli prohlásilo, že Moskva se snaží prostřednictvím hackerských útoků na Demokratickou stranu ovlivnit volby v USA. Nic to sice na průběhu svobodných voleb nezměnilo, bylo to ale v zemi vnímáno jako bezprecedentní záležitost.
Vítězství Trumpa je ale jasným důkazem demokracie.
Ještě k té "smršti". Nakolik byly tyhle volby – i kvůli jejich agresivitě nebo nevybíravosti kampaně – vyčerpávající pro vás osobně?
Nemám s čím porovnávat. Byly to první americké volby, které jsem tady zažila. Zpravodaj zahraničního média – tím spíš toho malého českého – tady nemá moc šancí se dostat k vlivným hráčům a ptát se jich přímo.
Vyhrocenost a nevybíravost kampaně na mě ale působila dost depresivně. nedaly se přehlédnout velmi osobní útoky, ve které se zvrhávala většina předvolebních debat. Člověk byl proto deprimovaný i z pohledu na znechucené voliče z obou táborů.
O americké společností jsem se toho ale při těchto volbách hodně dozvěděla. Drama ale bude podle mě pokračovat, takže si jako novináři hned tak neodpočineme. Při volbách jsme spali asi tak dvě hodiny denně. Řadu dní jsme jeli doslova na doraz.
Pro Trumpa hlasovali i imigranti
Mě ale zajímají víc názory obyčejných Američanů, se kterými jste se setkávala, než politických celebrit. Jak tedy běžní Američané vnímali ten nelítostný boj?
Hodně na mě zapůsobil týdenní pobyt na Středozápadě USA, v takzvaném "Rust beltu" (rezavém průmyslovém pásu kolem Velkých jezer).
Už pár dnů před volbami bylo jasné, jak velké množství lidí se rozhodlo podpořit Donalda Trumpa, což naprosto neodpovídalo průzkumům veřejného mínění. Nešlo jen o dělnické profese, ale taky o vzdělané lidi a překvapivě i přistěhovalce, kteří přišli do USA v sedmdesátých letech minulého století. Ti si třeba stěžovali na to, že dnešní imigranti to mají až příliš jednoduché, že je vůči nim americká vláda až moc štědrá.
Mluvila jsem třeba s voliči senátora Bernieho Sanderse (vedle Clintonové druhého Trumpova protikandidáta z Demokratické strany – pozn. red.). Ženy většinou podporovaly Hillary Clintonovou, zatímco muži fandili Donaldu Trumpovi. Primárky demokratů totiž považovali za natolik neférové, že se postavili proti "své" Hillary.
Příčiny vítězství Donalda Trumpa bude podle mne dost těžké rozluštit tak, aby se mohla americká společnost pohnout dál.
Tady v Evropě v tom mají mnozí jasno. V čele USA se ocitl střelec, který nerozumí politice, natož mezinárodním vztahům.
Samozřejmě že to tak není. Jedna věc je připravenost nebo nepřipravenost Trumpa na prezidentský úřad. I jeho volební štáb připouští, že na vítězství svého lídra nebyl připraven. Je to zřejmé i z prvních komentářů nového prezidenta, který často říká: "Aha, tak tohle jsem nevěděl. Budu se na to muset podrobněji podívat a uvidím, co mi řeknou poradci."
Taky v rozhovoru pro deník New York Times Donald Trump přiznal, že spoustu věcí, které vehementně navrhoval během volební kampaně, nebude možné prosadit. Prostě proto, že existují různé instituce nebo omezení. Nemůže poslat Hillary Clintonovou jen tak za mříže, nemá mimochodem ani pravomoc, aby sám zahájil její vyšetřování. K podobným Trumpovým vyjádřením se tedy možná vztahovala kritika evropských lídrů.
A jeho voliči? Často jde o jejich reálné požadavky nebo frustraci z toho, že se jejich život – bez ohledu na sílu americké ekonomiky – nezlepšuje. Možná taky přestali ve zlepšení doufat, bez ohledu na svou snahu a dřinu.
Trumpova kritika černých pasažérů v NATO není až tak překvapivá
Někteří politici mají každopádně obavy z toho, jak bude vypadat zahraniční politika USA.
Zaslechla jsem třeba rozhovor s Carlem Bildtem (bývalý švédský premiér a ministr zahraničních věcí – pozn. red.), který si posteskl, že hodně nápadů nebo věcí, s kterými Trump přichází, není domyšleno do konce. Anebo pokud by je nový prezident do konce dotáhl, vedlo by to k nedozírným mezinárodním následkům.
Jenže Trumpova nekompromisní kritika většiny členských zemí NATO, že šetří ve výdajích na obranu a spoléhají stále jen na USA, není až tak překvapivá. Na to Washington poukazuje už dlouho. Problém je v tom, že Trump teď nepřímo zpochybnil článek pět Severoatlantické smlouvy, což dosud neudělal žádný americký prezident (čl. 5. říká, že napadení jednoho člena Aliance je útokem na celé NATO – pozn. red.). Případně, že by Japonsko nebo Jižní Korea měly platit za pobyt amerických vojsk na svém území.
Trumpova linie vůči NATO se ale setkala s poměrně příznivým ohlasem aliančních generálů. Ve zkratce navíc vyjadřuje to, co jste řekla: USA nechtějí platit za černé pasažéry, ke kterým podle bývalého náčelníka českého generálního štábu Jiřího Šedivého patří i Česká republika.
Nechci se pouštět do osobních soudů, kam patříme nebo ne. Jako zpravodajka veřejnoprávního média předkládám posluchačům fakta a informace. Ať si z nich poskládají obraz sami.
