Stačilo sedm dní od jmenování a nová finská vláda se otřásla. Ministru hospodářství Vilhelmu Junnilovi z pravicově-populistické Strany Finů vyslovil parlament nedůvěru. Někdejšího pracovníka v IT a zaměstnance zábavního parku Svět muminků odmítli poslanci kvůli jeho sympatiím ke krajně pravicovým organizacím a používání symboliky Adolfa Hitlera. Koncem června Junnila rezignoval, problémy s přístupem jeho stranických kolegů k migrantům ale Finsko provázely celé léto.
Začátkem září přestál kabinet hlasování o nedůvěře, situace se uklidnila a nejpravicovější vláda v poválečné historii země mohla začít pracovat. "Jsem opravdu spokojen, že důvěra byla jasná. Každý mohl vidět, že letošní léto bylo kvůli diskusi o rasismu náročné," prohlásil premiér Petteri Orpo. Zkušený politik a předseda tradiční středopravicové strany Národní koalice je tím, kdo rozpory zahlazuje. "Vláda nepřipouští žádnou formu rasismu," dodal.
Spolu s Národní koalicí a Stranou Finů tvoří kabinet dvě menší partaje - Švédská lidová strana a Křesťanští demokraté. "Je to zcela výjimečné, mluvíme o první finské pravicové vládě," říká pro Aktuálně.cz Vesa Vares, profesor finských politických dějin na Univerzitě v Turku. Připomíná, že i během studené války se kabinety opíraly buď o sociální demokracii, centristy, nebo dokonce o krajní levici.
Země, která od druhé světové války klade důraz na sociální stát, potřebuje po pandemii koronaviru a v reakci na ruskou agresi na Ukrajině konsolidovat rozpočet. V posledních letech se rekordně zadlužila. Úsporná řešení se nyní Orpova strana snaží prosadit. Finové jsou ale zvyklí na vysokou životní úroveň a opozice škrty odmítá.
Řešit zadlužené Finsko
"Někteří lidé tvrdí, že ekonomické reformy jsou to hlavní, co vládní strany drží pohromadě. Nevěří, že by kabinet vydržel celé čtyři roky. Národní koalice chce historické reformy prosadit," upozorňuje pro Aktuálně.cz Mikko Majander z finského think-tanku Magma.
"Současná vláda Finy polarizuje, ačkoli je u moci teprve od konce června," popisuje pro Aktuálně.cz Kateřina Buchtová, která v zemi žije a místní politiku dlouhodobě sleduje. "Letní diskuse o rasismu a textech některých ministrů vnímali lidé negativně. Bez ohledu na to, koho volili," všímá si.
Vláda chystá mimo jiné radikální změny sociálních dávek a omezení podpory v nezaměstnanosti. Tradičně silné odbory, ze kterých vzešla řada levicových politiků včetně někdejší prezidentky Tarji Halonenové nebo expremiéra Antti Rinneho, návrhy kritizují.
V obtížné pozici je především Strana Finů, jejíž předsedkyně Riikka Purraová bude jako ministryně financí změny zavádět. Její voliči často pocházejí z venkova či dělnických profesí, škrty v sociálních dávkách se jim proto líbit nebudou. Snahy o ekonomické reformy se promítnou nejen do popularity Orpova kabinetu, ale i do prezidentských voleb, které zemi čekají na přelomu ledna a února příštího roku.
Soupeření o hlavu státu
Přestože Finsko od konce studené války ustoupilo od prezidentského systému, hlava státu má nadále velkou váhu a silnou roli si drží hlavně v otázkách )zahraniční politiky. Země se letos rozloučila se sedm dekád trvající vojenskou neutralitou a vstoupila do NATO. Členství ale kvůli válce na Ukrajině žádný z vážných kandidátů nezpochybňuje, shodují se Majander i Vares.
"Pokud však Rusko začne vážně hrozit jadernými zbraněmi, lidé ve Finsku by mohli požadovat omezení možné přítomnosti aliančních jednotek nebo jaderných zbraní na našem území," zmiňuje riziko historik Vares. Směrem k Rusku jsou Finové opatrní. Všechny významnější politické strany, včetně populistů, jsou daleko od proruských názorů a příklon k Moskvě odmítají. Dáno je to historickou zkušeností, především napadením sovětskými vojsky za druhé světové války.
Do voleb hlavy státu jdou hlavní vládní strany jako soupeři. Národní koalice sází na expremiéra Alexandra Stubba, Strana Finů na svého bývalého předsedu Jussiho Halla-aha.
Ekonom a politolog Stubb patří k momentálně upozaděnému liberálnějšímu křídlu strany. "Národní koalice si tím trochu zachránila pověst. Ve vládě může prosazovat velmi pravicovou politiku a do voleb vyslat dobře známého liberála," říká analytik Majander.
Bývalý předseda vlády, několikanásobný ministr a poslanec vstoupil do politiky před 20 lety. V minulosti byl také předsedou strany a viceprezidentem Evropské investiční banky. Silný evropský profil by Stubbovi mohl v otázkách zahraničních věcí pomoci. Pro Finy, kteří si velmi cení sportu, je zajímavý i svou zálibou ve vytrvalostním běhu a náročných ironmanských triatlonech.
Nejsilnější vyzývatelé
Halla-aho je předsedou parlamentu. Poslancem byl už dříve, stejně jako členem Evropského parlamentu. Původní profesí lingvista zabývající se slovanskými jazyky je známý jako kritik multikulturní společnosti a přistěhovalectví, v minulosti byl vyšetřován pro podezření z rasově motivované nenávisti. Má rád astronomii a střelné zbraně a mezi voliči Strany Finů patří dlouhodobě k jejím nejoblíbenějším reprezentantům.
"Ať už vláda udělá cokoli, v prezidentských volbách získá Halla-aho své věrné příznivce. Pokud se dostane do druhého kola, vyhraje ten, kdo bude kandidovat proti němu," domnívá se Majander.
Nejsilnějším kandidátem je podle průzkumů Pekka Haavisto ze strany Zelených, který byl ministrem zahraničních věcí v předcházející vládě sociální demokratky Sanny Marinové. Před stranickou nominací dal přednost sběru podpisů voličů. Majander přesto upozorňuje, že příslušnost k opozici se na jeho popularitě promítá. "Levicovým a zeleným kandidátům to pomůže, lidé budou chtít protestovat proti pravicové vládě," vysvětluje analytik.
V minulosti Haavisto skončil dvakrát v prezidentských volbách druhý, pokaždé podlehl Saulimu Niinistövi, který nyní končí svůj druhý mandát a znovu kandidovat nesmí. Uškodit naopak může zkušenému diplomatovi pověst jeho životního partnera, ekvádorského rodáka Antonia Florese, jehož výstřelky pravidelně plní stránky finského bulváru.
"V prezidentských volbách vždy docházelo k velkým překvapením," hodnotí vyhlídky historik Vares. "Řekl bych, že Stubb je v tuto chvíli v nejlepší pozici. Pro Halla-aha budou hlasovat pouze lidé z jeho vlastní strany a Haavisto je nejpopulárnějším individuálním kandidátem. Přesto bych zatím na nikoho nevsadil. Dokonce ani Tarje Halonenové se ještě několik měsíců před volbami v roce 2000 nedávaly šance," připomíná levicovou právničku, která se na přelomu století stala první ženou v čele Finska a zemi vedla následujících 12 let.
