reklama
 
 

Fajnberg: Rus je hrdý otrok. Slabost ale pánovi neodpouští

29. 6. 2015 11:35
Rozhovor s bývalým sovětským politickým vězněm Viktorem Fajnbergem, který 25. srpna 1968 protestoval v Moskvě proti okupaci Československa.

Praha - Sovětský disident a politický vězeň, jehož osud je svázán s Československem, byl po dlouhé době v Praze. Čtyřiaosmdesátiletý Viktor Fajnberg dorazil na pozvání humanitární organizace Člověk v tísni a vystoupil s přednáškou v rámci kampaně Proti ztrátě paměti.

Jeden z "osmi statečných", kteří 25. srpna 1968 protestovali na Rudém náměstí proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, strávil pět let na psychiatrických klinikách. Tam sovětská vláda své kritiky často umísťovala. V roce 1974 emigroval a za hranicemi Sovětského svazu bojoval proti zneužívání psychiatrie při pronásledování politických vězňů.

Tak jak kritizoval komunistický režim za sovětských časů, kritizuje i ten současný v Rusku. V rozhovoru pro Aktuálně.cz říká, že budoucnost nevidí příliš optimisticky. Jak v Rusku, tak v Evropě.

A.cz: Jak byste charakterizoval současný Putinův režim?

Je ve fázi rychlého přechodu od autoritativního k totalitnímu systému. Probíhá, řekl bych, putinizace společnosti. Je to nebezpečné pro svět. Děje se něco, co bylo těžké předvídat, protože po zhroucení Sovětského svazu se Rusko tak rychle vrací k totalitě. Je smutné se na to dívat.

Když jsem teď v Praze, tak mne napadá, že vaše země jako první dostala úder, který znamenal druhou světovou válku. Podpis mnichovských dohod, to byl podpis, který otevřel cestu ke druhé světové válce. Když se Daladier vrátil do Francie, vítali ho v Paříži a jásali. Moc se báli opakování války, protože Francie trpěla v první světové válce nejvíce ze všech na Západě. Náčelníci britského a francouzského generálního štábu říkali Chamberlainovi i Daladierovi, že armády nejsou připraveny na válku. Nechystali se tak jako Němci.

A.cz: A současná situace v Evropě vám připomíná Mnichov?

Současní evropští politici podle mě nesou větší vinu než Chamberlain a Daladier. Zaprvé znají historii. Za druhé má Západ stále ještě větší vojenskou sílu než Rusko.

Situace, která se teď ve světě vytvořila, hrozí podle mne přerůst v celosvětovou katastrofu. Západ je rozdělený, atomizovaný a putinovské Rusko si dělá, co chce. Nehrozí mu žádný trest.

Putin nemá žádné jiné východisko. Nemůže řešit situaci jinak než vnější agresí. Bohužel, taková je tradice ruského impéria. Za carských dob, za sovětské éry i za postsovětské.

A.cz: Věříte tomu, že Rusko pod vedením Putina by mohlo napadnout pobaltské republiky nebo nějaké jiné členské státy NATO?

Už před několika lety Putin řekl, že ruská a ruskojazyčná diaspora je největší na světě. Třicet milionů lidí. V několika zemích tvoří vysoké procento obyvatel.

My jsme povinni Rusům pomáhat, prohlásil tehdy Putin. Teď už takzvaná bratrská pomoc začala. Co je to bratrská pomoc, to, myslím, dobře víte - vzhledem k roku 1968.

Evropa je rozdělená, což je bohužel v zájmu putinovského Ruska. Patřím k lidem, kteří si vyzkoušeli historii Ruska na vlastním osudu. Okupace a útok na cizí území vždy doprovází likvidace části vlastního národa.

Podívejte se na současnou situaci na Ukrajině. Ruští vojáci tam bojují převlečení za dobrovolníky. Je to podobné, jako když v době korejské války na začátku padesátých let čínští vojáci bojovali na straně severu a vydávali se za dobrovolníky. Začali válku na Donbasu, vytvořili nový stát. A co dál? Kam půjdou dál?

Ale hranice boje mezi dobrem a zlem nemá státní hranice. Ruští vojáci, převlečení za dobrovolníky, bojují na Ukrajině, ukrajinská pilotka Naděžda Savčenková sedí v ruském vězení a Západ nemůže udělat nic pro její osvobození. Ruští opoziční politici jsou vražděni. Boris Němcov zemřel nedaleko Kremlu. Byla to vražda typická pro Rusko.

A.cz: Na přímý rozkaz Putina?

Pachatele této vraždy není třeba hledat. To nemá smysl. Jejich adresa je známá. Moskva, Kreml.

Ale nejde jen o Němcova. Jeho přítel a opoziční aktivista Vladimir Kara-Murza mladší byl otráven. Teď se nachází mezi životem a smrtí. Tito lidé jsou všichni moji přátelé a je mi z toho velmi smutno.

Probíhá velmi smutný a nebezpečný proces, který hrozí skončit novým Mnichovem. Putinský režim mohutně zbrojí a ještě se tím chlubí. Například poradce Putina a prakticky vůdce ruského vojensko-průmyslového komplexu Dmitrij Rogozin říká, že je třeba být silnými, protože jen tehdy si nás budou vážit. Ruská televize vede takovou militaristickou propagandu, která nebyla ani ve stalinské době.

Jsme svědky velkého morálního a duchovního úpadku, jestliže rodiny ruských vojáků, poslaných na Ukrajinu a tam zabitých, o tom mlčí. To je strašná degradace.

A.cz: Kde se stala chyba po roce 1991? Po rozpadu Sovětského svazu a konci komunismu? A je naděje, že politické poměry v Rusku se mohou někdy otočit směrem k demokracii?

Po pádu komunistického režimu začalo v Rusku hledání nové národní ideje. K moci se dostali oligarchové, bandité. Pak začal další proces. KGB, která znala zemi lépe než kdokoliv jiný – měla to v popisu práce –, se s oligarchy spojila. Došlo k syntéze oligarchů a kágebistů.

Nová moc prosazovala vidění ruské historie tak, že vždy byla ideální. Samoděržaví, sovětská moc a teď nové impérium.  A impérium je něco, co bylo a je vždy třeba chránit.

Napadají mne slova básníka Lermontova. Člověka, který miloval ruský národ, ale dobře znal i jeho stinné stránky. Říkal: "Rus je od přírody otrokem. Ale hrdým otrokem. Vzhlíží ke svému pánovi a je ochoten mu vše odpustit. Přísnost či zákeřnost. Ale jedno mu nikdy nedokáže odpustit. Slabost." Jeho slova jsou, myslím, pořád aktuální.

V Rusku nikdy nebyla svoboda a jediný prostor, kde se o ni dalo bojovat a bránit se represím, byla literatura. 

A.cz: Ruská televize nedávno odvysílala dokument o srpnu 1968. Invaze v něm byla zdůvodňována pokusem o převrat, namířeným proti Sovětskému svazu a organizovaným fašisty. Znamená to, že Moskva přehodnocuje oficiální pohled na tuto událost poté, co intervenci Jelcin a před několika lety i Putin označili za chybu?

Současné ruské vedení se snaží tuto historii přepisovat. Snaží se navodit atmosféru ochrany před zlým, zkaženým, zákeřným Západem. A přepisuje historii tak, že v rámci této ochrany bylo Rusko v minulosti donucené k vojenským zásahům. Stejně jako to dělá nyní.

Už zase tvrdí, že to byla pomoc, že v Československu byl jakýsi pokus o převrat. Vymazávají paměť, jsou skutečně připravení udělat cokoliv. Je mi proto smutno z toho, že český prezident Miloš Zeman dělá vůči Rusku takovou politiku, jakou dělá.

Dezorientuje lidi, je to velmi nebezpečné. V době, kdy žijeme na hraně konfliktu tří civilizací. Poněkud unavené západní, putinovské ruské a islámské. Putinismus je pokus o nové impérium, které neuznává, že má nějaké hranice.

Znovu říkám, že probíhá putinizace země. Vzpomínám si na několik let starý kreslený vtip, který by dnes už nebylo možné v Rusku publikovat. Je na něm velká masa Rusů - mužů i žen – a všichni mají Putinovu tvář. To je to, co se nyní v Rusku odehrává.

V souvislosti s událostmi roku 1968 bych vám rád řekl jednu historku. 21. srpna 1990 jsem dostal čestné občanství Prahy, a v tento den mě dokonce pozval ne setkání i tehdejší velvyslanec Sovětského svazu v Československu. Přišel za mnou. Odpověděl jsem mu, že se samozřejmě zajímám, co se děje v zemi, ve které jsem se narodil. Ale že nemohu podat ruku představiteli režimu, který napáchal tolik nespravedlnosti. Nemohu šlapat po tělech mých mrtvých kamarádů.

On odpověděl, abychom jim prominuli a že počkají, až naše srdce roztají. Já na to, že se obávám, že bude čekat dlouho.

Ten člověk později emigroval do Švédska. Nesouhlasil s tím, co se dělo v Čečensku. Označoval to za genocidu.

autor: Martin Novák | 29. 6. 2015 11:35

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama