Aktuálně.cz: Lze vůbec objektivně zjistit, jaký druh nálože Severokorejci ve středu ráno odpálili? Mohla to být opravdu miniaturizovaná termonukleární (vodíková) bomba, jak říkají?
Michal Merxbauer: Samozřejmě že to lze zjistit. Velmi ale záleží na přesnosti informací o té explozi. A čím blíže se dostanete k místu exploze, tím větší přesnost měření získáte. A naopak samozřejmě - s narůstající vzdáleností se snižuje přesnost potřebných informací.
Moderními přístroji je přesto možné shromáždit poměrně kvalitní výsledky měření otřesů způsobených severokorejským výbuchem.
Víte - obecně platí, že hovoříme-li o vodíkové pumě, tak očekáváme, že výsledky měření otřesů se budou pohybovat v řádech desítek kilotun (výbuchu klasické trhaviny TNT - pozn. red.) či spíše od stovek výše. Pakliže nám to ale po přepočtech vychází - jako v tomto severokorejském případě - na šest či sedm kilotun, tak to je první zdvižený prst, který nás upozorňuje: tady něco nesedí.
A.cz: Liší se to tedy silou výbuchu...
U klasické jaderné bomby, která funguje na bázi štěpení jádra atomu, se pohybujeme v řádech jednotek či nanejvýše desítek kilotun. Jen pro zajímavost: síla sovětské vodíkové "car bomby" dosahovala dokonce sedmapadesáti megatun TNT, což byl absolutní extrém.
Síla středečního výbuchu odpovídá zhruba stejné explozi Severokorejců z roku 2013. Tedy něco kolem šesti až sedmi kilotun TNT. Skoro bych tedy řekl, že se ve středu jednalo o výbuch jaderné zbraně. O termonukleární, respektive vodíkové reakci dost pochybuji.
Vodíkové zbraně - i když jde o miniaturizované hlavice - se totiž dělají pro mnohem větší exploze. Bavíme se o sto kilotunách... a ne o "pouhých" šesti či sedmi.
A.cz: Agentury se ale zmiňují o naměření existence vodíku.
Izotopy vodíku - deuterium či tritium - tam opravdu mohly být naměřeny. Vzhledem k malé síle exploze je tam ale mohli přidat. Jak to technicky provedli, vám teď samozřejmě na takovou dálku nepovím. Tím vám může posloužit jen odborník, který se toho pokusného výbuchu Severokorejců zúčastnil.
A.cz: Jak tedy tuhle explozi "čtete", jak si vysvětlujete její motivy?
Může to být pokus jakéhosi hraní na svalnatého muže a ukazování svalů do zahraničí. Anebo možná i vůči domácí severokorejské politické scéně.
Může ale jít i o jakýsi pokusný "přechod". Klasická jaderná zbraň, která využívá štěpení jádra, je jeden pokrok. A termonukleární je už vstupem do vyšší ligy. V tom případě by šlo kromě demonstrace síly zároveň o ukázku technického a vědeckého pokroku KLDR. Od posledního jaderného testu uplynula totiž už nějaká doba a mají-li Severokorejci ukázat, že na programu pracují, že pokračuje, tak musí demonstrovat nějaké výsledky.
A.cz: Pokud je mi známo, výroba a pak i skladování, servis a případná přeprava termonukleárních (vodíkových) hlavic vyžaduje obrovské technické zázemí. Tohle vše už Severní Korea opravdu má a může si to dovolit?
Bavíme-li se o vlastnictví zbraní typu vodíkové bomby, jde o vyšší ligu jaderných zbraní. Tu nejvyšší - extraligu. Není to jen o vodíku, ale také o jeho izotopech deuteriu a tritiu, které se v běžných podmínkách vyskytují jen v plynném stavu. Velmi špatně se tedy skladují... a je tam i množství dalších mimořádně složitých problémů.
Chceme-li se dostat k termojaderné zbrani, musíme zvládnout parametry vysokých teplot, hustoty či vytvoření opravdu velkého tlaku. Termojaderné zbraně představují absolutní technologický vrchol a na ten má jen málokdo.
A.cz: A dosáhli ho už Severokorejci?
V tuto chvíli - i podle zmíněných měření - pravděpodobně ne. Vše ukazuje na klasickou jadernou zbraň s přidáním vodíku. Nějaký vodík tam být musel.
A.cz: Mohli by Severokorejci své know-how - ať už to jaderné, nebo vodíkové, pokud ho časem opravdu získají - předat někomu jinému? Třeba Islámskému státu?
Tahle otázka už nemá s mou odborností nic společného. Snad jen tolik: severokorejský režim je za jistých okolností ochoten udělat kvůli tvrdé měně téměř cokoliv. Tohle riziko bych tedy rozhodně nepodceňoval.
Otázkou ale je, zda by Severokorejci byli vůbec ochotni - dejme tomu islamistům - prodat něco, co tak pracně a draze získávali. Přece jen je to stálo mnoho obětí, ale i obrovských finančních prostředků.
A.cz: Jak velký problém je miniaturizace vodíkové pumy tak, aby ji bylo možné umístit na raketový nosič?
To je vskutku další velký technický problém. Miniaturizace termojaderné hlavice je velmi důležitá. Proto ji také Severokorejci po oznámení středečního výbuchu tolik akcentují. Avšak znovu říkám: z dat, která máme k dispozici, mi číselně nevychází, že Pchjongjang odpálil vodíkovou bombu, že vybuchla termojaderná zbraň.
A.cz: Pokud byste jako expert na termojaderné zbraně mohl mezinárodnímu společenství doporučit, jaké kroky by mělo nyní vůči KLDR podniknout, co byste mu vzkázal?
Kdybych byl idealista, tak připomenu, že nedávno se podařilo vyřešit velký problém týkající se íránského jaderného programu. I když v to před nějakými pěti lety doufal jen málokdo. Kdyby se něco podobného podařilo i vůči Severní Koreji, tak by zvítězili všichni.
A.cz: To by ale v čele KLDR nemohli stát lidé jako diktátor Kim Čong-un...
Jsem expertem na zbraně hromadného ničení, a nikoliv analytik totalitních režimů či jejich vůdců.
