Soud rozhodoval o celkem šesti stížnostech, první do Štrasburku dorazila už v roce 2013. Ve většině případů šlo o to, že předškolní zařízení odmítla přijmout neočkované děti.
Rozsudek nyní Velký senát přijal poměrem 16 hlasů k jednomu, verdikt je konečný.
Soud konstatoval, že povinné očkování, pokud je nedobrovolné, představuje narušení tělesné integrity, a vztahuje se tedy na něj článek 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, který zaručuje právo na respektování soukromého a rodinného života. Zároveň ale uznal, že Česko svým rozhodnutím očkování dětí vyžadovat "prosazuje legitimní zájmy ochrany zdraví a práv ostatních lidí".
"(Soud) poukazuje na fakt, že očkovací povinnost v České republice důrazně podporují zdravotnické úřady," uvedl soud. Podle něj tím chrání zdraví jednotlivců i populace jako celku a bojují tím proti trendu klesající míry proočkovanosti mezi dětmi.
První stížnost proti povinnému očkování podal u ESLP v roce 2013 Pavel Vavřička, který v roce 2003 nepřivedl dceru a syna k očkování proti tetanu, dětské obrně a virové hepatitidě typu B. Krajská hygienická stanice mu poté vyměřila pokutu a Vavřička se obrátil na české soudy. Ten ústavní v roce 2011 rozhodl, že by soudy měly v odůvodněných případech upustit od pokutování i jiného nátlaku na rodiče, kteří odmítají povinné očkování svých dětí. Samotnou povinnost očkování ale nezpochybnil. Další stížnosti se týkaly toho, že školky odmítly přijmout ke vzdělávání děti, které nebyly řádně očkované.
Soud ve Štrasburku uvedl, že pokuta vyměřená jednomu z rodičů nebyla nepřiměřená a rozhodnutí školek o nepřijetí neočkovaných dětí bylo podle něj spíše "preventivním" než "represivním" opatřením, navíc časově omezeným.
V Česku se děti povinně očkují dvěma vakcínami. Tak zvaná hexavakcína umožňuje očkování proti šesti nemocem - dětské obrně, tetanu, záškrtu, černému kašli, žloutence typu B a onemocněním způsobeným bakterií Haemophillus influenzae. Vakcínou MMR se pak očkuje proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím.
