Brusel - České firmy jsou v zahraničí žádané. Často pracují levněji než třeba německé nebo rakouské podniky. Čeští zaměstnanci si pak zároveň v zemích na západě Evropy obvykle vydělají více než doma.
Vyslat své pracovníky na projekty do zahraničí je ale pro české firmy čím dál těžší. Kromě toho, že si stěžují na náročné papírování, budou zřejmě brzy muset svým zaměstnancům připlatit.
Počítají s tím změny, které navrhuje Evropská komise.
V současnosti totiž čeští zaměstnanci v jiných zemích Evropské unie pobírají tamní minimální mzdu. Nově by ale dostávali odměnu srovnatelnou s tím, co si vydělávají zaměstnanci na obdobné pozici, kteří pocházejí z hostitelské země.
Problémy i jen se spočítáním mzdy
České firmy si v současnosti stěžují hlavně na problémy spojené s administrativou. Jak připouští Gabriela Koubová z inženýrské společnosti B:Tech, v poslední době naráží na velké problémy hlavně při vysílání pracovníků do těch "nejbližších" zemí, tedy v rámci EU.
"Jedním z největších problémů, se kterými se potýkáme, je špatná dostupnost informací… zejména ohledně minimálních mezd," vysvětluje personalistka.
Pravidla pro vysílání pracovníků do zahraničí upravuje více než 20 let stará směrnice. Ta firmám nařizuje, aby svým zaměstnancům platily minimální mzdu země, do které jsou vyslaní.
Dodržovat musí i maximální pracovní dobu nebo nárok na odpočinek a dovolenou.
Jenže řada států nemá minimální mzdu ani zavedenou. Plat se proto určuje na základě kolektivních smluv. Ty jsou ale často napsané v místním jazyce a nesrozumitelně.
"Musíme proto využívat místní poradenské společnosti. Tím pádem nám rostou náklady," dodává Koubová.
Jenže právě náklady mají české firmy vyšší už i kvůli samotné nutnosti vyplácet zaměstnancům vyšší mzdy. "Pokud vyšleme pracovníka do zahraničí, dostává mzdu o 100 až 150 procent vyšší než jeho kolega, který zůstane v Česku," říká Marcela Červenková z elektromontážní firmy VEOS Pospíšil.
Pravidla se změní
I přes zmíněné potíže se zahraniční zakázky vyplatí nejen samotným českým pracovníkům, ale také firmám.
To se však může změnit s připravovanou úpravou směrnice o vysílání pracovníků. Vyplácenou minimální mzdu nahradí odměna srovnatelná s platem, jaký má zaměstnanec pocházející z hostitelské země. A tak se částka zvýší.
Revizi směrnice navrhla Evropská komise na žádost západních států, jako je Francie nebo Belgie. Země volaly po ukončení tzv. sociálního dumpingu, kdy pracovníci z jednoho státu vykonávají práci jinde, aniž by za to dostávali odpovídající plat.
Argument byl jednoduchý. Země z východní a střední Evropy prý vytlačují místní firmy tím, že mohou svým zaměstnancům platit méně. Snadněji tak získávají některé zakázky.
"Chceme zlepšit ochranu pracovníků a zajistit férové prostředí pro společnosti na vnitřním trhu EU," komentuje nová pravidla francouzská europoslankyně Elisabeth Morine-Chartierová, která má projednávání směrnice v Evropském parlamentu na starosti.
České firmy se bouří
Českým podnikům se však logicky tyto změny nelíbí. "Zaměstnavatelé budou muset svým pracovníkům odměnu znovu navýšit," vysvětluje Jitka Ryšavá z Centra pro regionální rozvoj ČR, která se vysílání Čechů do zahraničí věnuje a společnostem i radí.
Podle ní nová pravidla navíc nevytvoří férovější prostředí, jak slibují. Naopak.
Ryšavá namítá, že budou pouze diskriminováni ti zaměstnanci, kteří zůstanou na českém území. Jako příklad uvádí firmy, které leží v příhraničí.
"Zatímco jeden pracovník bydlící v Děčíně a pracující za hranicemi v Německu by dostával vysokou mzdu, zaměstnanec stejné firmy, který vykonává tutéž práci, ale na území ČR, obdrží plat výrazně nižší," vysvětluje.
Kompromisy nepomohly
Europoslanci se revizí směrnice zabývali více než rok. Podobně jako členské země, které se nemohly dohodnout na kompromisu. Zatímco ty ze střední a východní Evropy nechtěly o nových pravidlech slyšet, západní země požadovaly změnu.
Nakonec se však členské státy EU dohodly, že změna je nutná. Vyslaní zaměstnanci v zahraničí budou dostávat "srovnatelnou odměnu za práci". Z čeho se však bude počítat její výše, je zatím nejasné.
Diskuse se pak vedla i o dalších problémech spojených s vysíláním pracovníků. Například s délkou jejich pobytu v zahraničí.
Francie usilovala o to, aby se na pracovníka, které je v cizině déle než rok, uplatňovaly kompletní pracovní zákony hostitelského státu. Tedy pokud by byly pro zemi výhodnější.
Jednání mezi Evropským parlamentem, Evropskou komisí a členskými zeměmi proto stále není u konce.
"Zkrácení doby vyslání na 12 měsíců, i přes možnost jejího prodloužení, je pro mě nepřijatelné," říká česká europoslankyně Martina Dlabajová, která se diskusí účastní a nová pravidla pro vysílání zaměstnanců dlouhodobě kritizuje. "Vnímám to jako snahu o omezení volného pohybu služeb."
