V červnových volbách do europarlamentu, ve kterém sedí 720 poslanců, posílila o devět mandátů frakce Evropských reformistů a konzervativců (ECR). Mají 78 křesel. Napravo od nich, namísto bývalé Identity a demokracie (ID), vznikly dva nové a relativně silné subjekty Patrioti pro Evropu (Patrioti) a Evropa suverénních národů (Suverenisté, ESN). Dohromady mají celkem 109 europoslanců - o 60 křesel více, než kolik měla v minulém funkčním období ID.
Právě tyto dvě nové frakce se pro některé staly důkazem nárůstu krajní pravice v EU. Jejich zástupci se tomuto označení ale často sami brání.
Jediná zastřešující škatulka, která by vystihovala jejich politickou orientaci, se těžko hledá i proto, že obě frakce - podobně jako u ostatních uskupení - tvoří poměrně pestré spektrum národních stran.
K Patriotům se nově řadí i čeští europoslanci hnutí ANO nebo poslanci zvolení za koalici Přísahy a Motoristů sobě. V poslaneckých lavicích ve Štrasburku tak zasedají po boku rakouských populistů ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ), belgické nacionalistické strany Vlámský zájem nebo francouzského Národního sdružení v čele s Jordanem Bardellou.
"Vlastenecké síly Evropy"
Samotné strany patřící do frakce Patriotů se ve svém manifestu popisují jako "vlastenecké síly Evropy", které se zavazují "vrátit budoucnost (evropského) kontinentu do rukou evropských občanů".
A velmi podobně se charakterizují také strany frakce Suverenistů, do jejichž řad patří jediný český europoslanec hnutí SPD Ivan David. Členové Suverenistů se na prvním plenárním zasedání vymezili pomocí obecné kritiky "globalistické agendy, 'woke' ideologie a pasivity vůči politickému islámu".
K hlavním silám této frakce patří například Alternativa pro Německo (AfD), která byla v minulém volebním období vyloučena z frakce Identita a demokracie kvůli poškozování její pověsti. Řadí se tam i bulharská strana Obnova, kritizovaná za své proruské postoje, nebo slovenské nacionalistické hnutí Republika.
Krajní neznamená nutně extrémní
S otázkou, kam by parlamentní frakce ECR, Patrioty a ESN na ose "pravice - krajní pravice - extrémní pravice" umístili a kdy je namístě frakce označovat za krajně pravicové, se redakce obrátila na politology.
"To je jednoduché," odpovídá Vít Hloušek z katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity. "ECR (je) pravice. Patrioti jsou složení ze stran, z nichž je většina doma na krajní pravici. ESN je v rámci EP krajní pravice a řada ze stran v té frakci zastává extrémní názory."
Pojem "krajní" však podle Hlouška neznamená nutně "extrémní". Aby taková strana byla, bylo by potřeba, aby například chtěla změnit liberální demokracii v neliberální režim nebo odmítat koncept lidských a občanských práv. "Právě to většina stran v ESN dělá - a jsou v tom radikálnější než většina stran sdružených v Patriotech. V obou skupinách však najdeme některé extremistické názory, byť v menší míře než v ESN," vysvětluje Hloušek.
Podle politologa Karla Müllera z vysoké školy CEVRO stojí extremismus již mimo rámec ústavnosti, zatímco krajní pravice či levice "pouze" volí nekonformní, více nátlakové a z hlediska práva často hraniční nástroje.
"Pokud někdo usiluje o vystoupení z EU, lze ho označit za extremistu," konstatuje Müller. "Pokud k tomu využívá pomoc a ochranu institucí EU, jde navíc o docela nebezpečnou a cynickou formu politické demagogie," dodává.
Patrioti i ESN se podle něj zformovali takříkajíc ex post a svým způsobem na sebe zbyli. "O jejich reálné politice se dozvíme více časem. Pokud bychom brali vážně jejich proklamace, lze Suverenisty označit za extremisty a Patrioty za krajní populisty," dodává.
Mezi členy těchto stran je podle Müllera navíc možné najít zásadní politické rozpory, což budí pochybnosti o jejich akceschopnosti.
Požadavek na vystoupení z EU podle něj ale nutně není značka pravice. "I mnohé levicové strany jsou populisticky národovecké, třeba naše KSČM. Jde spíše o spor mezi krajním konzervatismem a liberalismem, který se však s obměnou generací, pro které se EU stala již naprostou samozřejmostí, spíše utlumuje," myslí si.
Levice a pravice jsou passé
Podobně se na dělení sil v europarlamentu dívá také Aleš Michal z Institutu politických studií Univerzity Karlovy. Pojem "krajní pravice" je však podle něj zastřešující termín, který zahrnuje jak radikální, tak extrémní pravici.
Nejblíže středu levopravé osy by se podle Michala nacházela frakce ECR, uvnitř které jsou spíše radikální strany, jako Bratři Itálie nebo polské Právo a spravedlnost, společně s umírněně konzervativními, kam se řadí právě ODS.
"Patrioty bych pak označil za radikální pravici. Inklinují k tomu kombinovat takzvaný měkký a tvrdý euroskepticismus, nevyzývají však k likvidaci EU jako celku. To u ESN bychom už takové postoje našli, proto se dá mluvit o pomezí mezi radikální a extrémní pravicí," vysvětluje.
Rozřazování politických stran od levice po pravici se však často vnímá především skrze ekonomické štěpení, upozorňuje Michal. "Stále zásadnějším se stává takzvané GAL/TAN štěpení, které jako škálu používá spíše na jedné straně tradicionalistické a na straně druhé progresivní postoje. Což levopravé štěpení do jisté míry v praxi nahrazuje," popisuje.
Pokud mluví jako krajní pravice, lze je tak označit
"Neznám detailně všechny strany zastoupené ve frakcích. Ale pokud se na ně podíváme z hlediska toho, které strany zde mají většinu, na škále od umírněných po krajně pravicové bych frakce seřadil v pořadí ECR - Patrioti - ESN," hodnotí Dominika Hajdu z Centra pro demokracii a odolnost think-tanku Globsec.
I podle Hajdu je nejumírněnější frakcí ECR, jehož členské partaje kombinují spíše národní populismus a silnější konzervatismus. "I zde však existují značné rozdíly. Do frakce patří například česká ODS, ale také strany, jejichž představitelé se alespoň v minulosti krajně pravicově vyjadřovali, včetně rumunské AUR," poznamenává Hajdu.
Na otázku, jaká jsou podle ní potřebná kritéria, aby bylo možné označit některou frakci za krajně pravicovou, odpovídá politoložka následovně: "Pokud vedoucí představitelé či zástupci většiny subjektů tvořících frakci viditelně vykazují projevy krajně pravicového či pravicového extremismu, je podle mého názoru vhodné frakci takto označit," komentuje.
Podle Ondřeje Mocka z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) jsou termíny krajní a extrémní pravice naopak zaměnitelné. "Určitě do tohoto balíku (ke krajní a extrémní pravici) můžeme zařadit jak Patrioty, tak ESN, jejichž program je nacionalistický, proti aktuálnímu establishmentu," myslí si Mocek.
ECR podle něj, podobně jako podle ostatních oslovených politologů, kombinuje jak více centristické strany, tak ty, které koketují s nacionalismem.
