Hloušek říká, že Macron nyní "sklízí plody svého špatného rozhodnutí vypsat předčasné volby". Připomíná tak situaci z letošního června, kdy Macron po porážce koalice vedené jeho hnutím Obnova v eurovolbách nečekaně vypsal předčasné parlamentní volby. Politickou situaci v zemi se mu ale tímto krokem nepodařilo utišit.
Ve volbách překvapivě vyhrál levicový blok Nová lidová fronta pod vedením Jeana-Luca Mélenchona. Druzí skončili centristé prezidenta Macrona, třetí krajně pravicové Národní sdružení a čtvrtí pravicoví Republikáni. Vítěz však nezískal většinu v Národním shromáždění a menšinovou vládu nakonec složili centristé s republikány. Výsledky ale byly natolik těsné, že bylo předem jasné, že nová vláda nemusí mít dlouhého trvání. Nikdo totiž nechtěl dělat výraznější ústupky.
A to se nyní potvrdilo. Krajní pravice minulý týden podpořila návrh levicového bloku na vyslovení nedůvěry vládě. Padl tak kabinet Michela Barniera, kterého Macron jmenoval premiérem v září, až dva měsíce po předčasných volbách. Hlavním důvodem nynějšího sporu bylo schválení rozpočtu na příští rok.
"Dále tak klesá šance, že by Francie mohla přijmout potřebné ekonomické reformy, protože každá nová vláda bude muset hledat kompromis buď s levicí, nebo dokonce s Národním sdružením, a ani jedna z těchto skupin reformy nechce. Znamená to tedy také postupné zhoršení ekonomické situace Francie," komentuje Hloušek politickou krizi v jedné ze dvou hlavních evropských mocností.
Nyní se čeká, koho Macron vybere za nového premiéra. V úterý uvedl, že ho chce jmenovat do 48 hodin. Podle spekulací by se jím mohl stát centristický politik François Bayrou.
Také Sébastien Maillard, zvláštní poradce francouzského Institutu Jacquese Delorse, upozorňuje, že nový premiér nebude v lehké situaci. "Krajně levicoví a krajně pravicoví vůdci, jako jsou Jean-Luc Mélenchon a Marine Le Penová, budou nadále vyvíjet tlak na jakoukoli novou vládu. Jejich záměrem je donutit Macrona k rezignaci před prezidentskými volbami v roce 2027," píše Maillard ve své analýze pro britský think-tank Chatham House.
Sám Macron přitom už minulý týden prohlásil, že do konce svého druhého mandátu v úřadu rozhodně zůstane. Hloušek upozorňuje, že to se odrazí na nutnosti hledat kompromisy. "Macronova pozice je špatná. Musí vyjednávat v situaci, kdy jsou všechny karty rozdány proti němu. Může tak zapomenout na jakékoliv ambiciózní projekty, pro které by nezískal podporu napříč stranickým spektrem," uvádí Hloušek.
Francouzi přitom začínají být turbulentním politickým děním v zemi unavení. Průzkum zveřejněný začátkem prosince ve francouzském deníku Le Monde ukázal, že ani ne čtvrtina z nich poslancům důvěřuje. Loni to byla téměř třetina.
"Většina veřejnosti souhlasila s pádem Barnierova kabinetu a není málo francouzských voličů, kteří by si přáli, aby vládl kabinet odborníků. Macronovo vyjádření, že už během svého mandátu nevyvolá předčasné volby, je nicméně možné číst jako varování ostatním politikům, že prostě musí najít životaschopný kompromis," míní Hloušek.
To se týká i schválení rozpočtu na příští rok, kvůli kterému ztroskotala Barnierova vláda. Maillard ve své analýze vysvětluje, že pokud by parlament do konce roku nepřijal nový rozpočet, mohl by ten letošní aplikovat i na příští rok. Konstatuje však, že "takové opatření by bez úprav o inflaci sice snížilo schodek, ale bylo by to bolestivé pro daňové poplatníky".
Podle Hlouška je Francie dostatečně velká na to, aby její možné ekonomické problémy pocítilo i euro a s ním i země, jejichž ekonomika je s eurozónou velmi propojená. Na Macronovi tedy nyní podle expertů je, aby dokázal vybrat takového premiéra, který společně s ním dokáže vyjednat co nejlepší kompromisy mezi třemi rozdílně smýšlejícími tábory.
