Praha - Patří mezi nejznámější izraelské komentátory levého středu. Práce historika a politologa Šloma Avineriho (71) se zaměřují hlavně na izraelskou historii, dějiny sionismu a politiku.
Politické vědy také v současné době vyučuje na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V 70. letech pracoval jako generální ředitel izraelského ministerstva zahraničí. V roce 1979 byl členem komise, jež navrhla egyptsko-izraelskou dohodu o kulturní a vědecké spolupráci.
Při poslední návštěvě Prahy, konkrétně konference Forum 2000, poskytl Aktuálně.cz rozhovor. Několik týdnů před klíčovým izraelsko-palestinským summitem v americkém Annapolis soudí, že očekávat do konce roku mírovou dohodu je nesmysl. A to prý není cynik.
ČTĚTE VÍCE: Kolaps summitu povede k násilí, vzkazují Palestinci
Aktuálně.cz: Je současná izraelská vláda schopna dosáhnout míru s Palestinci?
Po Camp Davidu v roce 2000 vyšlo najevo, že rozdíly mezi izraelským a palestinským umírněným táborem jsou obrovské. Hlavně když dojde na témata, jako jsou uprchlíci, rozdělení Jeruzaléma, osady či hranice.
Bylo jasné, že chybí společná agenda, na které by se obě strany uměly dohodnout. Podobné to je i v ostatních konfliktech.
A to je důvod, proč si myslím, že teď není moc šancí na konečnou dohodu. Do Vánoc ji rozhodně nečekejte. Měli bychom vážně přemýšlet o přechodu od "řešení konflitku" k "řízení konfliktu".
Navíc izraelští a palestinští lídři nejsou v tuto chvíli silní. Je ale chyba myslet si, že za neúspěchem stojí slabá pozice obou vlád.
Důležité je ale neztratit naději. Vyjednávání nesmí přestat a proto je dobře, že se (izraelský premiér) Ehud Olmert s (palestinským prezidentem) Mahmúdem Abbásem potkávají. Nečekám, že dosáhnou nějaké dohody. Podívejte se ale na Kypr - tam se setkávají už čtyřicet let a aspoň na sebe nestřílejí."
A.cz: Premiér Olmert i přes silnou kritiku, hrozivý propad preferencí, vyšetřování policií a podle všech neúspěšného vedení loňské války s Hizballáhem stále zůstává ve funkci. Znamená to, že umí být plnohodnotným nástupcem svého předchůdce Ariela Šarona, který celý projekt současné vládní středové strany Kadima vymyslel?
Olmert dokázal, že je schopný přežít změnu po Šaronovi, což nebylo lehké. Byl to pro každého šok, když Šaron zmizel. Navíc to bylo během politické krize hned po odchodu z Gazy.
Na druhou stranu byla pro Olmertovu vládu libanonská válka katastrofou. Měli jsme vládu, kde působil ministr obrany bez zkušeností. Dělali velké chyby, neuměli splnit své sliby. To zajisté zastínilo proces tzv. odpoutání od Palestinců. Ale myslím, že nakonec se dalšího podobného kroku, jako byl odchod z Gazy, dočkáme. Dřív než dohody s Palestinci.
A.cz: Kdy a kde?
Teď se mě ptáte, co se stane? Rozhodně půjde o některé území na Západním břehu Jordánu.
Podívejte, jestli si někdo ale myslí, že jakákoliv izraelská vláda bude schopna evakuovat čtvrt milionu lidí z osad na Západním břehu, tak se pletou. A říkám to jako člověk, jenž s osadami nesouhlasí.
Jde o čtvrt milionu lidí! Žádný stát neevakuje skoro 5 % svých obyvatel, pokud neprohraje nějakou velmi špatnou válku.
A.cz: Zpátky k současné vládě. Můžeme podobný jednostranný krok čekat už od ní?
Nevěřím, že v tuto chvíli tady existuje možnost dohody. Pokud se dočkáme pozitivních kroků, ano, šance na jednostranná rozhodnutí se zvýší. Možná se pletu, ale podle mě nadcházející annapoliský summit shodu na základních otázkách, jako jsou urpchlíci nebo hranice, rozhodně nepřinese. Jak už jsem říkal, vezměte v potaz rozdíly z Camp Davidu 2000.
A.cz: O čem tedy listopadová konference bude?
Opravdu chcete po mně, abych věděl víc než americká ministryně zahraničí a izraelský premiér? Protože oni sami nevědí.
Myslím, že je důležité se setkat a dosáhnout dohody. Pokud se přidají nějaké další arabské země jako Saúdská Arábie, bude to jen dobře. I když nemyslím, že to tak dopadne. Saúdové raději než na předním jezdí na zadním sedadle. Mají pro to dobré důvody: svoje vnitřní problémy.
Uslyšíme-li o dohodě, půjde jen o vylepšenou příležitost ke společnému fotografování. A to nejsem cynik.
Připomíná mi to madridskou konferenci z roku 1990. Taky to byla příležitost k fotografování, co se tam ale tam dokázalo? Nic. Jedinou důležitou věcí bylo, že se Izrael setkal s řadou arabských zemí, včetně Sýrie. Dohoda z toho ale žádná nevzešla.