Rangún - Barmská opoziční aktivistka a světově známý symbol boje za demokracii Aun Schan Su Ťij tráví další své narozeniny v domácím vězení.
Na 300 lidí dnes před zchátralou budovou Národní ligy pro demokracii, jejíž je Su Ťij vůdkyní, oslavovalo 62. narozeniny ženy, která v Barmě neboli Myanmaru vyhrála poslední demokratické volby a na kterou vládnoucí vojenská junta uvalila domácí vězení.
Liga znovu opakovala své požadavky na propuštění Su Ťij a také dalších 1100 politických vězňů. Nátlak na neomezeného vládce Barmy generála Thana Shwe už se snažili vyvíjet jak Evropská unie, tak zástupci OSN, zatím však bez úspěchu.
Tajní policisté v nevzhledných šatech a s fotoaparáty s dlouhými objektivy pozorovali oslavu z druhé strany cesty. Několik nákladních automobilů přivezlo také příznivce vojenské junty, kteří se shromáždili opodál.
Protesty, tentokrát bez Thajska
V Manile nebo v Dillí protestovalo několik desítek lidí před ambasádou Myanmaru. V Thajsku, kde je nejpočetnější skupina barmských uprchlíků a také nejsilnější disidentská komunita, se však žádné akce nekonaly.
Agentura Reuters uvádí, že se Barmánci obávají odezvy vojenského režimu, který je od loňského září u moci také v Bangkoku.
Blahopřání disidentce zaslal také bývalý český prezident Václav Havel, který ji v roce 1991 navrhl na udělení Nobelovy ceny míru a který je jedním z jejích nejvěrnějších zastánců:
"Věřím, že Vám jednou budu moci blahopřát osobně, myslím na Vás," uvedl v dopise Havel. Není však jasné, zdali si jej Su-Ťij bude moci přečíst.
"Telefon stále mlčí, protože linka byla odpojena. Domovní zvonek nikdy nezazvoní, poněvadž návštěvy jsou zakázány. Neexistuje tu pošta, neexistují zprávy," píšou právní zástupci Su-Ťij v textu, který si můžete přečíst celý pod tímto článkem.
Dáma a junta (Jared Genser a Meghan Barronová )
Text byl publikován v deníku International Herald Tribune
Na druhém konci světa sedí jednašedesátiletá žena sama ve svém domě, a sedí tak už celá léta. Telefon stále mlčí, protože linka byla odpojena. Domovní zvonek nikdy nezazvoní, poněvadž návštěvy jsou zakázány. Neexistuje tu pošta, neexistují zprávy.
Pro Aun Schan Su Ťij, demokraticky zvolenou nejvyšší představitelku Myanmaru a nositelku Nobelovy ceny míru, je izolace téměř úplná.
Více než jedenáct z posledních sedmnácti let totiž vojenská diktatura vládnoucí v Myanmaru neboli Barmě drží Su Ťij v domácím vězení. Generálové zpočátku tvrdili, že tato odloučenost je v zájmu její ochrany.
Dnes tvrdí, že tato pacifistka a oddaná buddhistka představuje "ohrožení národního míru a klidu". Když její umírající manžel žádal o povolení ke vstupu do Myanmaru, aby se s ní naposledy uviděl, byla mu i tato žádost zamítnuta.
"Využijte, prosím, své svobody k podpoře té naší," prohlásila Su Ťij. Mezinárodní společenství reagovalo celou plejádou gest dobré vůle, znovupotvrzených ve čtvrtém nálezu Pracovní skupiny OSN o svévolném zadržování, podle něhož je Su Ťij zadržována v rozporu s mezinárodním právem. Ani veškeré toto úsilí však zatím výsledky nepřineslo.
Předák vládnoucí junty, generál Than Shwe, nedávno znovu prodloužil její trest o další rok - od roku 2003 tak činí každoročně.
V sázce je přitom mnohem více než osud jediné ženy - "Dámy", jak ji láskyplně oslovují její lidé. Zatímco Su Ťij tráví den za dnem uvězněna ve svém domě, junta plení její zemi a tyranizuje její lid.
Od roku 1996 bylo srovnáno se zemí 3000 vesnic, neboť armáda vede proti etnickým menšinám nelítostnou kampaň plnou zabíjení, mučení a znásilňování. Zemi opustil milion uprchlíků a 600 000 dalších lidí vysídlených uvnitř země z domovů se s námahou snaží přežívat v primitivních podmínkách džungle. Více než 800 000 lidí je využíváno na nucené práce a v zemi existuje přes 70 000 dětských vojáků.
Rozpad a rozklad Myanmaru prosakuje i do sousedních zemí a ohrožuje regionální bezpečnost. Myanmar je v současné době druhým největším vývozcem heroinu a opiátů na světě a také významným producentem metamfetaminu. Neschopnost junty řešit překotně se vyvíjející krizi kolem HIV/AIDS vede k šíření této nemoci podél drogových tras do sousedních zemí.
Potřeba mezinárodní akce nikdy nebyla naléhavější. Prvním krokem k záchraně Myanmaru je záchrana jeho zvolené vůdkyně Su Ťij, jejíž politická strana Národní liga za demokracii získala spolu se spojenci v parlamentních volbách v roce 1990 více než 80 procent křesel.
Valné shromáždění OSN a někdejší Komise pro lidská práva přijaly k Myanmaru 29 po sobě jdoucích rezolucí, z nichž mnohé volaly po propuštění Su Ťij. K témuž naléhavě vyzvali rovněž bývalý a současný generální tajemník OSN Kofi Annan a Pan Ki-mun, jakož i Evropská unie.
Za propuštění Su Ťij se vyslovilo dokonce i Sdružení států jihovýchodní Asie, které se jinak zdráhá vyvíjet nátlak na některého ze svých členů.
Počátkem tohoto měsíce vyzval k propuštění Su Ťij také bývalý norský premiér Kjell Magne Bondevik a spolu s ním i 58 dalších bývalých prezidentů a premiérů, včetně tak význačných postav, jako jsou Bill Clinton, George H. W. Bush, Jimmy Carter, Václav Havel, Lech Wałęsa, Kim Te-džung, Corazón Aquinová, Megawati Sukarnoputri a Margaret Thatcherová.
Odvážná žena jménem Su Ťij stále zasévá do srdce barmské junty strach. Mezinárodní výzvy k jejímu propuštění zůstaly bez povšimnutí.
V sázce je příliš mnoho, než aby mohlo mezinárodní společenství polevit. "Boj za demokracii a lidská práva v Barmě je bojem za život a důstojnost. Je to boj, jenž zahrnuje naše politické, sociální a ekonomické aspirace," prohlásila Su Ťij.
Ačkoliv se mezinárodnímu společenství prozatím v Myanmaru nedaří, musíme vytrvat. Nespravedlnost v podobě pokračujícího zadržování "Dámy" a utrpení jejího lidu zůstává skvrnou na našem kolektivním svědomí.
Jared Genser a Meghan Barronová působí jako dobrovolní právníci ve washingtonské organizaci Freedom Now, která zastupuje Aun Schan Su Ťij.
