"Trvalo mi roky, než jsem to zpracoval," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz nyní sedmdesátiletý odborník na udržitelnost a fosilní paliva. Kniha mu prý ukázala, že ekonomika a populace nemůže s omezenými zdroji stále jen růst a jednou dosáhne svého limitu. "Změnilo mi to život. Potom už jsem nikdy nebyl stejný," dodává.
Od té doby napsal čtrnáct knih a vyzývá k odklonu od závislosti na fosilních palivech, která umožnila lidstvu prudký rozvoj, ale zároveň přispívají ke změnám klimatu. "Nyní jsme schopni podporovat skoro osm miliard lidí na planetě jen díky tomu, že využíváme zdroje, které by jinak využily další generace. Tohle nelze dlouhodobě dělat, pokud nechceme být vystaveni následkům. Ty přijdou, a ne za stovky let, ale desítky," tvrdí Heinberg.
"Když si to uvědomíte, musíte mezi ostatními pocity vnímat i žal. Obávám se o druhy, o které přicházíme, nebo o lidi, jež tyto změny ovlivňují a ovlivňovat budou," popisuje své každodenní úvahy.
Pocity beznaděje a stavy, které sám Heinberg prožívá, se označují jako environmentální žal. Ten může mít také podobu hněvu - například když si dotyčný začne opakovat, že vlády ve světě nedělají dost pro záchranu přírody. Jindy se u lidí projevují pocity viny, když si říkají, že i oni sami přispívají ke změně klimatu.
"Očekávání děsivé budoucnosti může mít na lidi podobný dopad jako to, když zažijí nějakou traumatickou událost. Klimatická změna je něco, co nemáme pod svojí osobní kontrolou, postupuje značným tempem a její důsledky jsou nepředvídatelné," popisuje na svých stránkách psychoterapeutka Zdeňka Voštová, která se na pomoc lidem s těmito pocity zaměřuje.
Strategie nulových výčitek
Způsobů, jak se s environmentálním žalem vyrovnat, je více. Voštová uvádí zapojení se do smysluplných aktivit, šíření osvěty nebo minimalizování svojí ekologické stopy.
"V takovou chvíli často přijdete na něco zásadního o tom, kdo jste a co chcete dál dělat," říká i odbornice na přizpůsobení se klimatické změně Susanne Moserová v dokumentu Once You Know, který se environmentálním žalem zabývá.
Heinberg se například rozhodl pro cestu, kterou nazývá strategií nulových výčitek. Přestěhoval se se ženou na předměstí, kde si na malé zahradě pěstují zeleninu a ovoce, mají na střeše solární panely, jezdí elektromobilem a také se rozhodli, že nebudou mít děti. "Pak už zbývá jen věřit, že to nějakým způsobem něco změní," dodává.
Sám je ale svědkem toho, jak se klima proměňuje. "Když jsme se přestěhovali na sever Kalifornie, nic jako sezona požárů neexistovalo. Každý rok někde hořelo, ale necítili jsme kouř a neevakuovali jsme se. To jsme v posledních čtyřech letech museli dělat pokaždé," popisuje.
Dosud nejhorší okamžik zažil v roce 2017, když je ve tři hodiny v noci vzbudili sousedé klepáním na dveře. "Když jsme otevřeli, celý výhled na sever byl v plamenech a vítr mířil naším směrem. V tu chvíli jsme si sbalili jen pár věcí, ujížděli na jih a několik dalších hodin jsme byli přesvědčeni, že jsme přišli o domov," vypráví. To se nakonec nestalo.
I proto se sám sebe ptá, jestli dělá dostatek pro to, aby se podobné události neopakovaly. Odpověď je prý "ne". "Takové zjištění vás ničí," přiznává Heinberg.
Přijdeme na to, jak přežít
Právě takové myšlenky přispívají k environmentálnímu žalu, on sám je ale nevnímá jen negativně. "Myslím, že je důležité, abychom k sobě byli upřímní. Je jednoduché se obelhávat a ospravedlňovat naše jednání," vysvětluje. Opak by totiž znamenal, že by sám popíral realitu, což podle něj beztak dělá většina populace.
"Většina lidí se tak rozhodla, protože žít s žalem je složité. Každý rok je to navíc náročnější, protože se stav životního prostředí zhoršuje," myslí si.
Přesto Heinberg hledí do budoucna s nadějí. "Život může být uspokojivý, krásný a naplněný láskou a věcmi, které jsou důležité. A to i s menší energetickou spotřebou. Myslím, že to dokážeme znovu zjistit. Jen způsob, jakým to uděláme, nebude moc pohodlný."
O enviromentálním žalu a jeho dopadech na život a práci vědců, kteří se tématem zabývají a mezi kterými je i Richard Heinberg, vypráví loňský dokument Once You Know francouzského režiséra Emmanuela Cappellina. Snímek můžete zhlédnout v rámci festivalu Academia Film Olomouc, který letos probíhá on-line. Filmy a přednášky můžete sledovat od 27. dubna do 11. května.
