Návštěva Nancy Pelosiové, nejvýše postavené americké političky, která za posledních 25 let přijela na Tchaj-wan, vyvolala silnou čínskou reakci. Vedle uspořádání vojenského cvičení Peking také uvalil sankce na vývoz vybraných čínských surovin na ostrov. Mezi nimi je i písek.
Tchajwanské ministerstvo financí odvětilo, že následky tohoto kroku budou malé. Písek z Číny netvoří ani tři procenta dovozu na Tchaj-wan, a tak je omezení dodávek podle serveru Quartz hlavně symbolické.
Tchaj-wan má vlastní zásoby v moři. Ty mu ale čínské lodě těží. Navíc to není poprvé, co tato surovina promluvila do vzájemných vztahů pevninské Číny a ostrovního Tchaj-wanu.
"Po vodě je písek nejpoužívanějším zdrojem na světě," vysvětluje pro magazín Foreign Policy analytik Arnaud Vander Velpen důležitost suroviny, která se využívá například na stavbách, ale i pro výrobu čipů. "Každý rok se na světě postaví tolik staveb, kolik by stačilo na 27 metrů vysokou a 27 metrů tlustou zeď kolem celého poledníku," dodává.
Čína, ve které se staví nejvíce ze všech zemí na světě, získává svůj písek z jezer, řek a moří. "V posledních čtyřech letech Čína použila víc písku a štěrku než Spojené státy za celé minulé století," říká analytik. Často však těžaři, kteří někdy nejsou ani nikde zaregistrovaní, vyplouvají do vod kolem Tchaj-wanu. Ostrov je bere jako svoje území, zato Peking vnímá Tchaj-wan jako svou odtrženou provincii. Pohyb těžařů proto nijak nereguluje.
Hluk a vzpomínky na ostřelování
Přítomnost čínských těžařů nejvíce pociťují obyvatelé tchajwanského souostroví Ma-cu, ze kterého je to na pevninskou Čínu blíž než na ostrov Tchaj-wan. Těžařské lodě hlučí a světla, která jsou za tmy vidět, připomínají dálnici, popisuje situaci na místě japonský deník Nikkei Asia.
"Viděli jsme 300 až 400 těžařů (za večer)," vypráví Lin Mei-hao, který na jednom z místních ostrovů pronajímá dům. "Světla září do noci. Kamkoliv se podíváte, vidíte světlo a jsou tam lodě, které velmi hlasitě těží písek," říká.
Počet lodí, který Lin zmiňuje, nemusí být přehnaný. Za rok 2020 tchajwanské hlídky v oranžových vestách vyhnaly ze svých vod téměř čtyři tisíce čínských lodí. Oproti roku 2019 jejich počet v oblasti stoupl o 560 procent.
Místní si stěžují také na úbytek ryb ve vodě a ničení životního prostředí. "Na mnoha místech se těží víc písku a štěrku, než se přírodními procesy doplňuje. Komunity, které čelí nedostatku písku, bojují s erozí pobřeží, ztrátou diverzity a záplavami," vyjmenovává problémy Vander Velpen.
Blízkost čínských lodí připomíná také období 50. až 70. let minulého století, kdy čínská armáda souostroví ostřelovala. "Nejvíc se bojíme, že těžba písku je jenom záminka. Co když jsou to ozbrojené lodě a připlují sem? Vypadají jako civilní lodě, ale nemají na palubě Čínskou lidovou osvobozeneckou armádu? Toho se obáváme," líčí Lin.
Vodními děly proti těžařům
Tchaj-wan má však jen omezené způsoby, jak se čínským těžařům bránit - lodě vyhání vodními děly nebo svými vlastními loděmi. Pobřežní stráže jsou často v nevýhodě.
"Naši hosté se samozřejmě báli," vypráví pro agenturu Reuters příhodu z října 2020 majitelka hotelu Tsai Chia-chen. "Byla tam pouze malá loď tchajwanské pobřežní stráže, kterou obklíčilo mnoho obřích těžařů," vzpomíná.
Letos v dubnu proto tchajwanská vláda koupila novou, větší loď vybavenou "třemi vysokotlakými vodními děly, která jsou schopna střílet na cíle až 120 metrů daleko", jak uvádí Foreign Policy. Loď mají doplnit ještě další tři, celkově vyšly na 400 milionů dolarů (9,6 miliardy korun). "Čínské obtěžování Tchaj-wanu prostřednictvím těžby písku je ve skutečnosti ukázkovým příkladem agrese v šedé zóně - není vojenská a ani tak masivní, aby vyvolala vojenskou odpověď, ale pořád ubližuje," píše magazín.
"Pokud Tchaj-wan neodpoví, umožníme zničení našeho prostředí a infrastruktury. Pokud ale Tchaj-wan zareaguje vojenskou silou na civilní těžaře, poskytne to Číně výmluvu pro eskalaci napětí," domnívá se Lii Wen, který na souostroví zastupuje vládnoucí Demokratickou pokrokovou stranu.
