Praha – Jordánsko je velkým odbytištěm pro české vývozce zbraní a munice, ale jezdí tam i čeští lékaři, aby prováděli náročné operace syrských uprchlíků.
"Češi v tamních nemocnicích operují oční katarakty nebo vrozené srdeční vady," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz český velvyslanec v Jordánsku Petr Hladík.
Podle něj je pomoc více než milionu syrských uprchlíkům důležitá, protože vytvořením snesitelných životních podmínek pomáhá Syřany udržet v zemi a lze ji také považovat za způsob deradikalizace lidí, kteří mohou být terčem propagandy Islámského státu.
Ten podle Petra Hladíka v Jordánsku není populární a hrozba jeho rozšíření na jordánské území je minimální.
Do Jordánska Česko vyváží zbraně a munici. Je pro tuto zemi Česká republika výjimečným partnerem, nebo normálním, jako mnoho jiných?
Čtvrtým rokem české velvyslanectví vykonává funkci kontaktní ambasády NATO v Jordánsku. Zemi naší velikosti to dává určité privilegované postavení. Samozřejmě pokud jde o zvládání syrské uprchlické krize – což je téma, kterým Jordánsko žije nejvíce –, tak se nemůžeme rozsahem pomoci rovnat státům, jako jsou Japonsko, Německo nebo Spojené státy.
Naše programy nás ale dostaly v minulém roce mezi deset největších dárců v uprchlickém táboře Zátarí, kde žije 80 tisíc Syřanů. Letos jsme dali dvacet milionů korun na program Medevac, tedy medicínské evakuace. V počátcích se pacienti, především dětští, převáželi do České republiky.
Jordánské zdravotnictví je však natolik efektivní, tak teď raději vozíme opačnou cestou české lékaře. Do jordánských nemocnic, kde operují syrské i jordánské pacienty. Řekněme v poměru osm syrských ku dvěma jordánským.
O jaké operace jde?
Dětské kardiochirurgické operace a několik stovek dětských oftalmologických operací. Každý měsíc je tam tým českých lékařů. Několik stovek odoperovaných je samozřejmě kapka v moři, ale jsou to často život zachraňující operace. Má to velký dopad, zviditelňuje nás to.
V Zátarí jsme navíc provedli elektrifikaci tábora. Díky české pomoci se zefektivnila distribuce elektřiny, lidé mají po určité hodiny garantován elektrický proud.
Toto všechno přispívá k tomu, že se nám daří realizovat určité vývozy v bezpečnostní oblasti. Vzájemný obchod v roce 2015 činil necelou miliardu českých korun, letos by čísla mohla vzrůst až dvojnásobně.
Pomáhat Syřanům v Jordánsku znamená zajistit, aby nešli do Evropy?
Ti lidé nepřišli kvůli tomu, že by tráva tady byla zelenější. Ale jsou ohroženi na životě a utíkají do sousední země, která je jim kulturně blízká.
Vytrvali by tam. Ale pokud žijí čtvrtý, pátý rok bez elektřiny, bez základních životní péče, tak je to motivace, aby i tito lidé přemýšleli, kam dál, i když třeba do Evropy nechtěli. Každý dolar, každá koruna tam zvyšují jejich kvalitu života.
Z Jordánska jich ale odchází málo, kupříkladu ve srovnání s Tureckem…
Je to dáno tím, odkud jsou. Jsou to lidé z jihu Sýrie a rodinně, klanově je propojena s Jordánskem. Šli logicky nejblíže za příbuznými.
Nejdou dál i proto, že jordánská společnost se je snaží integrovat. Také přístup do Evropy mají komplikovaný. Hranice se Sýrií jsou zavřené. Přes Rudé moře je to složité, stejně tak jako přes Izrael či palestinská území.
Souvisí přijímání uprchlíků Jordánskem s tím, jak například v minulosti tato země přijímala Palestince?
Ano, jordánská společnost je na uprchlíky zvyklá. Absorbovala také několik set tisíc uprchlíků z Iráku, když tam byla válka. Tehdy ale utíkali Iráčané, kteří byli finančně zajištění, ze Sýrie jdou chudí lidé.
Pořád ten exodus přes syrskou hranici pokračuje?
Byl zastaven po teroristickém útoku v pohraniční oblasti Rukbán letos v červnu. Na checkpoint jordánské pohraniční hlídky najelo auto se sebevražedným útočníkem, zemřelo sedm lidí.
V tom okamžiku Jordánci řekli, že riziko je velké, a hranice uzavřeli. Přijímají, ale jen složité humanitární případy. Například zraněné děti. Hranice není nepropustná, ale Jordánci říkají: naše kapacity jsou naplněné.
Jordánský král Abdalláh II. Už před pěti lety v rozhovoru pro BBC naznačil, že syrský prezident Bašár Asad by měl odstoupit. Jak se Jordánci na konflikt dívají teď? A má Islámský stát v Jordánsku silný vliv?
Udržují se Sýrií diplomatické vztahy, stejně jako Česká republika, a dívají se na to pragmaticky. Především musí zajistit bezpečnost pro sebe.
Hranice se Sýrií je 380 kilometrů pouštní roviny, je nesmírně těžké to zabezpečit. Krize postihla i zdravotní systém. Když do země, která má šest a půl milionu obyvatel, přijde milion a 300 tisíc lidí, je to složité. Například školy na severu Jordánska fungují na směny.
Co se týká Islámského státu, převládal zpočátku mezi Jordánci názor, že to není jejich problém. Proč se tedy do toho míchat. Ale poté, co loni v únoru IS zveřejnil brutální popravu zajatého jordánského pilota (upálili jej zaživa v kleci – pozn. red.), se názor otočil.
90 procent Jordánců teď podporuje boj proti Islámskému státu. Nálada začala být naprosto jednoznačná, drtivá většina je proti Islámskému státu.
Vláda má situaci pod kontrolou a sympatie vyplývají spíš z ekonomické situace. Jordánský král Abdalláh II. je 43. přímý potomek proroka Mohameda a daří se mu lidi přesvědčovat, že Islámský stát nemá nic společného s islámem.
Marketing Islámského státu v případě Jordánska selhal. V případě rekrutování lidí z Evropy může mít propaganda určitý vliv, v Jordánsku se jim to nevede. Reálná hrozba rozšíření IS do Jordánska, myslím, nikdy neexistovala.
Do jaké míry rozmach IS souvisí se sektářskou realitou v Sýrii a Iráku?
Rozhodně. Sunnité v Iráku se cítili marginalizovaní. Už od roku 2003. V Sýrii režim Bašára Asada zajišťoval určitou inkluzivitu, přesto to byla hlavně vláda alávitů. Mnoho ze sunnitů, kteří v Sýrii tvořili šedesát procent obyvatelstva, mohlo mít pocit, že jsou opomíjeni.
Jordánská společnost je z 95 procent sunnitská, ale na rozdíl od jiných zemí tady není silná sunnitská identita. Lidé neříkají: "Já jsem sunnita." Ale "já jsem Jordánec".
