Oklahoma City - Mohou být černí Američané členy indiánského kmene Čerokí a mohou z něj být vyloučeni? Pokud by se někdo domníval, že je to vrcholně absurdní otázka, mýlí se.
V sobotu skončíly v Oklahomě kmenové volby, kterých se nakonec mohlo účastnit i 2800 potomků černých otroků, které Čerokíové vlastnili před více než sto padesáti lety a které kmenová vláda vyloučila letos v srpnu z kmene.
Hořký spor, v němž se podivným, ale o to nepříjemnějším způsobem prolíná to nejhorší z amerických dějin - vyvražďování původních obyvatel Ameriky a otroctví - téměř rozdělil kmen Čerokí a vedl k intervenci federálních úřadů.
Čerokíové jsou druhým největším indiánským národem v USA. Jejich kmen čítá 300 tisíc členů a není chudý - ročně z nejrůznějších licencí za provozování kasin, lovecké povolenky a poplatky za pronájem kmenové půdy získává 500 milionů dolarů.
Díky tomu může kmenová vláda poskytovat těm, kdo mají nárok na členství v kmeni, různé důležité služby, například zdravotní péči.
Rasismus nebo právo?
Představa, že v 21. století nějaký národ vyloučí ze svého středu určitou etnickou menšinu z rasových důvodů, zní nepravděpodobně.
Potomci propuštěných afrických otroků ale tvrdí, že přesně to jim Čerokíové v srpnu udělali. V roce 2007 tehdejší náčelník kmene Chad Smith, jenž je nekompromisním odpůrcem členství potomků černých otroků v kmeni, zorganizoval referendum o této otázce.
Čerokíové rozhodli, že tito černoši by měli být z jejich řad vyloučeni, protože v sobě nemají indiánskou krev. Následovaly roky sporů, ale letos v srpnu nejvyšší kmenový soud platnost kmenového referenda a jeho výsledku potvrdil.
V důsledku toho přestalo být 2800 černochů, jejichž historie byla nerozlučně spjata s osudy Čerokíů nejméně od roku 1838, členy tohoto kmene.
Tito lidé tak ztratili právo na lékařskou péči, potravinové příděly a také na účast v kmenových volbách, které se měly konat 24. září.
Výsledkem byl přirozeně ještě horší spor a také intervence federální vlády. Ta pohrozila, že neuzná výsledky nadcházejících voleb, v nichž Čerokíové mají vybrat nového náčelníka kmene, a současně jim pozastavila přidělení 33 milionů dolarů z federálního fondu na výstavbu a městský rozvoj.
Čerokíové přitom nevyloučili z kmene všechny černochy ale jen ty, kteří nemohli doložit ve svém rodokmeni nějakého čerokíjského nebo delawarského předka.
Vynucená dohoda
Čerokíové se brání, že nejsou žádnými rasisty a dokládají to pádnými argumenty. „Etnická skladba" jejich kmene patří k nejpestřejším v USA. Jeho členy jsou nejen černoši, ale také běloši nebo lidé asijského a latinoamerického původu.
Pravidla pro členství v kmeni Čerokí jsou ve srovnání s ostatními severoamerickými indiány mnohem benevolentnější.
Kmenová vláda nežádá, aby každému kolovala v žilách alespoň jedna čtvrtina indiánské krve, jak je tomu u většiny z 500 ostatních indiánských etnik na území USA.
Spokojí se klidně i s 1/2048, ale požaduje, aby každý příslušník kmene měl doloženého cherokeejského předka v takzvaném Dawes Roll, federálním dokumentu z roku 1907, který byl jakýmsi sčítáním Čerokíů a dalších čtyř indiánských kmenů.
Tento seznam není dokonalý, jak přiznává kmenová rada, ale žádný jiný není. Federální vláda ale tvrdí, že potomkům propuštěných otroků vznikl nárok na členství v kmeni na základě smlouvy z roku 1866, v níž Čerokíové, kteří bojovali na straně konfederace, dali svým otrokům svobodu a slíbili jim rovná práva.
Kmenová vláda nakonec 20. září nátlaku Washingtonu ustoupila, aby se vyhnula prohloubení sporu a řízením před federálními soudy, která by zřejmě prohrála.
Celá záležitost ale ukázala podle pozorovatelů tradiční pokrytectví federální vlády. Ta u jiných kmenů podporuje rasový přístup, tedy požadavek, aby každému jeho členu kolovala v žilách indiánská krev, Čerokíům ho ale upírá, aniž by vysvětlila důsledně, proč by pro ně měla platit jiná měřítka.
