Když nová bolivijská ministryně spravedlnosti nasedla do vojenského letounu a odletěla do regionu Chapare, kde se pěstuje koka, podařilo se mi nakouknout do jejího skrovného příručního zavazadla a zahlédnout tam roli laciného toaletního papíru.
Ještě před několika lety uklízela Casimira Rodriguezová v domech bohatých lidí a zdá se, že nehodlá dopustit, aby jí účast v kabinetu levicového prezidenta Eva Moralese stoupla do hlavy.
Vše má v rukou spasitel chudých - Evo Morales
V jedné z nejchudších latinskoamerických zemí, která si svého prvního domorodého prezidenta zvolila na základě slibů, že skoncuje s nerovnostmi přetrvávajícími po celá staletí, je to nanejvýš symbolické.
Až do Moralesova zvolení vládli této jihoamerické zemi s nejvyšším podílem domorodých obyvatel technokraté, kteří získali vzdělání v zahraničí. Prezidenti nosili obleky s kravatou, a dokonce mluvili španělštinou s americkým přízvukem.
Dnes je tento "lidský druh" na ústupu všude, kam se podíváte. Koncem května mi při návratu z Chapare dělal společníka ministr zemědělství, muž kovbojského střihu z tropického města Santa Cruz, který mě kdysi vzal do nejhorší restaurace ve městě.
Naštěstí jim tehdy došlo jediné jídlo v nabídce, totiž smažené vepřové nožky, takže jsme si museli najít něco lepšího.
S upřímností, která u ministra vlády docela překvapuje, se mi svěřil, že se děsí četby zítřejších novin, neboť prezident dnes v rámci svého tažení za přerozdělení půdy ve prospěch domorodých rolníků přednesl mimořádně plamenný projev.
Bolívijský parlament: Netradiční móda a koka
Morales byl toho dne na shromáždění ve svém domovském regionu opravdu ve formě. Na sobě měl totéž, co při podobných příležitostech nosívá vždy: tradiční vlněný klobouk a pončo.
O jeho proužkovaném svetru z akrylových vláken a sklonu chodit v prezidentském paláci v teniskách se toho ale namluvilo už hodně.
Módní cítění členů jeho kabinetu však není o mnoho jiné. Bolivijský "protidrogový car" například nosí hodinky se změkčenou fotografií Moralese - starého přítele z dob pěstování koky.
Do vlády si našly cestu také další prapodivné zvyklosti. Jeden dlouholetý státní úředník mi pln nelibosti prozradil, že při zasedání kabinetu je nyní běžnou věcí starý indiánský zvyk: žvýkání lístků koky.
A než se Morales nastěhoval do úřadu, povolal skupinu ajmarských kněží, kteří měli z paláce vymýtit zlé duchy.
Vybrané způsoby
Do Bolívie se vybrané způsoby a elegantní móda tak jako tak nehodí. V jednom z nejvýše položených hlavních měst na světě chodíte jako na jehlách i bez jehlových podpatků. Člověk se snadno umaže a někdy mu bývá i špatně z nadmořské výšky.
Ještě před pouhým rokem vítaly někdy nově příchozí uondané výškovou nemocí hordy demonstrantů s holemi v rukou, které blokovaly silnici vedoucí z mezinárodního letiště El Alto, ležícího ve výšce 4 000 metrů nad mořem, do La Pazu.
Letos panuje v El Alto neobvyklý klid. Zdá se, že lidé dopřávají novým pořádkům čas, aby začaly přinášet výsledky. Díky tomu jsou dnes tím nejhorším, nač můžete narazit, hladoví psi prohledávající skládku odpadu vedle silnice nebo pár opilců potácejících se uprostřed dopravy.
Nová generace
Když projíždíte bezútěšnou andskou vysočinou, která postupně přechází v rozlézající se předměstí La Pazu, vystupují z jednolité zelenošedé divočiny pestrobarevné tečky. Jsou to děti, které se choulí za kameny nebo trsy trávy a hlídají pasoucí se zvířata.
Jedna z Moralesových oblíbených anekdot se týká jeho chlapeckých let, kdy pracoval jako honák lam. Díky tomu s ním dnes souzní řada chudých Bolivijců.
"Tohle byl ještě před pár lety Evo," prohlásil můj kolega-fotograf, když jsme se z okna autobusu dívali na ty mrňousy. "Představ si, jak odlišné pocity musí mít tyhle děti dnes."
