Valletta - Na jih Evropy jen od začátku roku dorazilo přes 100 000 uprchlíků z Blízkého východu a Afriky.
Na útěku někteří stráví i několik let. Co je vedlo k tomu, že opustili rodnou zemi? A proč se - na vratkých přeplněných lodích - vydali na nebezpečnou cestu přes Středozemní moře?
Přečtěte si autentické výpovědi - zprostředkované humanitární organizací Lékaři bez hranic - těch, kteří cestu přes moře zvládli.
"Téměř před dvěma lety jsem utekl z Eritreje, kde jsem vykonával vojenskou službu poblíž Asmary. Dostal jsem se do uprchlického tábora v Etiopii, kde jsem zůstal 15 měsíců. Pak jsem jel do Súdánu, kde mě chytili pohraničníci a poslali zpátky do Etiopie.
Lidé ze súdánské i etiopské policie mě mlátili. Súdánští policisté mi vzali všechny peníze a ostatní věci. Prý proto, že jsem křesťan.
Po několika dnech jsem se vrátil do Súdánu. Tentokrát mě zajali Rašídové, kteří mi řekli, že musím zaplatit 2500 dolarů. Znásilnili ženu, která tam byla se mnou.
Moje rodina v Eritreji musela dát dohromady dostatek peněz na výkupné, aby mě nezabili. Zůstal jsem s Rašídy jeden měsíc, pak mě propustili v Chartúmu, kde mi jeden laskavý muž dal jídlo a oblečení. Umožnil mi taky zkontaktovat příbuzné v Eritreji.
O tři týdny později jsem vyrazil do Libye přes Saharu. První den cesty nás okradli a znásilnili ženu, která byla s námi. Po třech dnech jsme se dostali do Čadu, kde vojáci zajali čtyři auta z našeho konvoje. Vyskočil jsem z auta a strávil dva dny a dvě noci na poušti, bez jídla a vody.
Po dvou dnech chůze jsem došel k libyjskému pohraničnímu městu. Libyjci po cestě zabili pět mužů z naší skupiny za ilegální překročení hranic. Pak jsem měsíc pracoval pro muže, který bral lidi k moři, a nakonec jsem mohl pokračovat k pobřeží.
Na pobřeží jsem nastoupil do lodi, ale chytila mě policie a zajala za to, že jsem pracoval pro pašeráka lidí. Vzali mě na policejní stanici, zmlátili a celý týden mě trápili hlady. Utekl jsem z vězení a podařilo se mi dostat na jinou loď, kterou potom na moři zachránili Lékaři bez hranic.
Většinu z mých společníků stále drží v příšerných podmínkách v libyjských věznicích. Někteří z nich jsou mrtví. Celkem jsem na své cestě viděl zemřít sedm lidí."
