Valletta - Na jih Evropy jen od začátku roku dorazilo přes 100 000 uprchlíků z Blízkého východu a Afriky.
Na útěku někteří stráví i několik let. Co je vedlo k tomu, že opustili rodnou zemi? A proč se - na vratkých přeplněných lodích - vydali na nebezpečnou cestu přes Středozemní moře?
Přečtěte si autentické výpovědi - zprostředkované humanitární organizací Lékaři bez hranic - těch, kteří cestu přes moře zvládli.
"Jsem neuvěřitelně šťastný, že jsem se dostal z Libye. Kdybych býval věděl, co se mi přihodí, nikdy bych tam nešel.
Poslední tři roky jsem umýval nádobí pro jednu ropnou společnost v libyjské poušti, abych pomohl své rodině doma. Asi před rokem se věci zhoršily. S příchodem ozbrojených milic se začaly zavírat obchody. Milice lidem kradly vše, co mohly, a některé lidi dokonce zabíjely. Zhoršilo se to natolik, že jsme se báli vycházet ven.
Společnost, pro kterou jsem pracoval, mi zařídila cestu do vnitrozemí Libye, svou činnost pak ale před měsícem ukončila, když to v zemi začalo být příliš nebezpečné. Někdy v té době bylo několik Bangladéšanů uneseno a já jsem se začal strašně bát. Došlo mi, že nemám na výběr: byl čas odejít.
Věděl jsem, že cesta lodí je nebezpečná, ale neměl jsem jinou možnost, jak opustit Libyi. Nemám už své dokumenty, takže nemůžu jen tak odletět domů.
Na Bourbon Argos je nás 18 Bangladéšanů. Jsem si jistý, že v Evropě najdu práci a budu moct podporovat svoji rodinu."
