"Je tam všechno. Jsou tam naše kořeny," říká pětasedmdesátiletý muž. "Dokonce i lidé z Mariupolu se chtějí vrátit," dodává. Svá jména dvojice nechce prozradit z obav o svou bezpečnost. Pokoušejí se absolvovat dlouhou cestu zpět do Doněcké oblasti na východě Ukrajiny, místa jedněch z nejtěžších bojů této války. Do domova v Doněcku se chtějí vrátit, aby se tam alespoň podívali.
Jsou staří. Stýská se jim po domově. Je čas riskovat. "Kam jinam bychom měli jít?" říká muž. Opírá se o 40 let starý žlutý vůz značky Lada a o dvě hole. Jeho osobní věci jsou všechno, co manželka nastrkala do kufru, než utekli. "Zapomněla si vzít milence," prohlásí muž s rošťáckým pohledem. Jeho žena, s níž žije už 53 let, se zasměje. Vzápětí má blízko k slzám, to když se vrátí realita. "Mohli byste se zbláznit, když si nebudete dělat legraci," pronese.
V posledních týdnech se mnoho Ukrajinců, kteří uprchli ze země, vrátilo domů. V mnoha případech se tak stalo proto, že se ruské síly stáhly z oblasti kolem metropole Kyjeva a přeskupily se k ofenzivě na východě. Není známo, kolik lidí překročilo frontovou linii a vrátilo se do napadených oblastí a obsazených měst.
V jihoukrajinském městě Záporoží je parkoviště, kde dobrovolníci pomáhají tisícům lidí prchajících v otlučených vozidlech. Některá mají rozbitá okna. Dalším chybí dveře. Mnohá mají na čelních sklech přilepen nápis "děti". Na okraji toho jsou lidé mířící opačným směrem.
Jedním z nich je Ihor Filko, jenž stojí sám na chodníku a kouří. Třicetiletý muž byl ve středu propuštěn po třech letech z vězení, objevil se ve světě, který téměř nepoznává. "Všechno je jiné. Všechno je špatně," říká. Snaží se dostat do Berďansku ke své ženě, malému dítěti a matce. Přespává na vlakovém nádraží. Nemá telefon, jeden si půjčil od dobrovolníka v přijímacím středisku, aby mohl zavolat rodině. Nemá ani auto, zato má málo peněz a stále silnější pocit, jak nebezpečné je vrátit se domů.
Po propuštění se pokusil vydat na cestu pěšky, ale rychle ho zastavili na kontrolním stanovišti. Vojáci mu řekli, že ho pěšky nepustí a rozhodně nebude vpuštěn zpět. Tak teď čeká, až se otevře nějaký koridor. Ruské síly svou kontrolu nad Berďanskem upevňují, tvrdí Filko. Obyvatelům říkají, aby si pořídili ruské pasy a že měna se brzy změní na rubl. Jeho rodina chce odejít. On jim chce pomoci.
Každá rodina, která se dostane do přijímacího střediska, má svůj vlastní otřesný příběh umocňující touhu utéct. Na automobil Tetjany Vasiljevové kdosi střílel poblíž posledního kontrolního stanoviště na cestě z okupovaného Melitopolu. Přes střechu jim přeletěl granát a ruští vojáci jí ukradli peníze. "Díky bohu jsme odjeli dříve, než to začalo být příliš zlé," říká Vasiljevová.
Mnozí z nově příchozích pocházejí z Chersonu, kde nyní vlají ruské vlajky. Vitalij Bizjuk jezdil společně s rodinou po tři dny, aby našli otevřený koridor odtamtud do Záporoží. Po cestě na ně na ruských kontrolních stanovištích tlačili, aby si to rozmysleli. Bizjuk je původem z poloostrova Krym, které Rusko anektovalo v roce 2014. "Ptali se mě: 'Proč nejít tam?'," tvrdí a dodává, že odvětil: "Proč? Co jsem tam zapomněl?"
Zatímco neupravený stojí vedle svého zaprášeného auta, tak popisuje život pod okupací. V neděli bude zaveden rubl. V ulicích jsou tanky. Televizní kanály a značky na trzích jsou ruské. V rukou drží krabičku ruských cigaret a vypadá nešťastně: "Potřeboval jsem si zapálit." Po více než dvou měsících války se také potřeboval dostat ven. Na rozdíl od dvojice v Ladě nevidí návrat v dohledné době.
Video: Ukrajinci popisují teror falešných poprav
