Lukašenko čelí ve své zemi masovým protestům, mnoho Bělorusů žádá jeho odchod. Kamery v Soči zachytily Lukašenka v momentě, který je symbolický vzhledem k jeho současným problémům: zpocené čelo si utíral kapesníkem a nakláněl se k ruské hlavě státu.
Putin kromě slíbené půjčky také odvolal pohotovost jednotek, které byly připravené zasáhnout u běloruských hranic, kdyby se Lukašenkovi a jeho ozbrojeným silám situace vymkla z rukou.
To se zatím neděje: demonstrace jsou nenásilné a mocenský aparát režimu - tajná policie KGB, jednotky ministerstva vnitra OMON a velení armády - zůstávají Lukašenkovi více než měsíc od kritizovaných prezidentských voleb loajální.
In case you were wondering about how the Lukashenko-Putin talks are going in Sochi. Check out the body language. pic.twitter.com/qSProSQl2N
— Christopher Miller (@ChristopherJM) September 14, 2020
"Tento krok ukazuje, že Moskva se soustředí na podporu Lukašenka financemi, nikoliv silou. Zároveň tím dává najevo, že běloruský režim si nakonec sám poradí s protesty a nebude svržen," uvádí analytik agentury Reuters Vladimir Soldatkin.
Ruský politolog Fjodor Lukjanov hodnotí schůzku v Soči jako klíčovou pro politické přežití Lukašenka. "Minsk v současnosti nemá jiný zdroj peněz než Moskvu. Vzhledem k tomu, že Putin poskytuje Lukašenkovi finanční pomoc a mluví o pokračující spolupráci, je jasné, že nemá pochybnosti o jeho udržení se u moci," uvádí Lukjanov.
Bez souhlasu Moskvy ani krok
Běloruskému režimu se podařilo rozmetat zárodek jednotné opozice - Koordinační radu. Někteří její členové jsou ve vazbě, jiní po výhrůžkách opustili zemi. Lukašenkova soupeřka z prezidentských voleb Svjatlana Cichanouská je v Litvě.
Bělorusové pokračují v protestech, v neděli se v Minsku znovu shromáždilo přes 150 tisíc lidí. Jenže hnutí odporu teď nemá žádné vedení. Lukašenko nejenže odmítá dialog s opozicí, ale nepřipouští ani její legitimitu.
Novinář Rádia Svoboda Alex Znaťkevič řekl Aktuálně.cz, že proti Lukašenkovi by se mohla postavit část silových struktur, ale jen za určitých podmínek. "Museli by mít garanci, že proti jejich kroku se nepostaví Moskva. Bez jejího souhlasu nikdo nic nepodnikne," míní Znaťkevič.
Jeden z členů širšího vedení opoziční Koordinační rady Ales Bjaljacki navíc řekl před dvěma týdny v rozhovoru pro Aktuálně.cz, že Bělorusové s žádnou velkou pomocí ze zahraničí nepočítají.
"Lukašenko nehodlá odstoupit a v tuto chvíli ani nevidím, že by ho nějaká mezinárodní síla, někdo ze zahraničí, mohla k tomu donutit. Jediné, co ho může ovlivnit, je tlak Bělorusů. Nejen na Lukašenka, ale také na jeho okolí," soudí dlouholetý odpůrce režimu a bývalý politický vězeň.
Velký ruský soused
Ačkoliv je Bělorusko často srovnáváno se sousední Ukrajinou, nynější události se podobají spíše situaci v Srbsku před dvaceti lety. Tehdy se srbský prezident Slobodan Miloševič také pokoušel udržet u moci a opozice jej obvinila, že zfalšoval výsledky voleb ve svůj prospěch. Propukly nepokoje, které vyvrcholily 5. října 2000.
Tisíce lidí tehdy pochodovaly k budově parlamentu a z celé země přijely prorazit policejní a armádní blokády traktory, buldozery, autobusy a těžké nákladní automobily. Na druhý den Miloševič kapituloval a přiznal volební porážku. Na rozdíl od Lukašenka ale neměl za sebou žádného velkého souseda, jakým je nyní v běloruském případě Rusko.
Ruský politolog Stanislav Belkovskij v debatě v Rádiu Svobodná Evropa prohlásil, že Putin sice Lukašenkovi moc nevěří a osobně ho nemá příliš rád, ale pořád je pro něj v čele Běloruska přijatelnější alternativou než někdo z opozice. "Pro Putina jsou dvě věci zásadně nepřijatelné. První je úspěch nějaké lidové revoluce a druhou ohrožení integrace Ruska a Běloruska," uvádí Belkovskij.
