První část reportáže Mirka Tódy najdete ZDE.
Avdějevka - Hybridní válka, kterou Rusové oficiálně popírají, zuří na Donbasu v plné síle.
Východoukrajinská Avdějevka je sice pod kontrolou Ukrajinců, místní ale často víc věří tomu, co tvrdí ruské prokremelské televize, než vlastním očím.
Sami sledujeme, jak se každý večer o páté snese na Avdějevku palba a do centra města dopadají střely z jihu - tedy z oblastí, které kontrolují proruští separatisté.
Ve čtvrtek střely trefily dva obytné domy přes ulici od nás. Výbuchy zatřásly domy a vyhnaly lidi ven z domů. Na Gagarinově ulici jedna střela úplně zničila dva byty.
Ten neuvěřitelný klid
Padesátnice Ludmila si rychle do kufru sbalila své nejdůležitější věci a vyrazila ven do nočního mrazu. S neuvěřitelným klidem vypráví o tom, jak skoro zázrakem střelbu přežila. Její byt se ve zlomku vteřiny proměnil v rozvaliny. Na místě jsou vidět úlomky střely. Pocházela z tanku.
Druhý den ruská televize hlásí, že šlo o Ukrajince, kteří na sebe vzájemně útočí ve městě, které mají pod kontrolou. A lidé tomu věří.
"CNN chce ukázat, že se tady bojuje," říká nám později místní obyvatel Vladimir před svým domem. Hned dodává, že Evropu ovládla zvrácená homosexuální kultura.
"Tak, to mi, prosím, vysvětlete. My se údajně ostřelujeme navzájem, Porošenko střílí na vlastní město, ačkoliv lidé vidí, odkud ve skutečnosti přicházejí střely, vidí, ze kterého směru trefily domy. Ale my ostřelujeme! Ruské propagandě se perfektně daří rozeštvávat místní," rozčiluje se Leonid Maťjuchin, jeden z mluvčích ukrajinské armády, který přímo na frontě sleduje každodenní události.
Záchranka
O tom, odkud střely přicházejí, ale nepochybuje Saša Gagajev. Pracuje v Avdějevce jako ředitel záchranky. On i jeho lidé přijíždějí sanitkami na místa útoků jako první. Většinou s rizikem, že střela může zasáhnout i je.
"Separatisti se snaží vyděsit co nejvíc obyvatel, aby bylo město prázdné a mohli začít ofenzívu. Daří se jim taky mezi lidmi vyvolávat dojem, že na ně útočí vlastní, Ukrajinci," říká Gagajev.
Před válkou byl manažerem velké mezinárodní společnosti, dobrovolně se přihlásil do armády.
"Vždy nás posílají tam, kde je to potřeba nejvíc. Teď je to Avdějevka," říká. Sám se do války přihlásil i chirurg Igor Sobol ze Lvova na západní Ukrajině.
Naše první setkání skončilo velmi rychle, hned na začátku. Igor měl jeden z náročných dnů. Do nemocnice v Avdějevce sanitka právě dovezla dva raněné vojáky.
Nedlouho poté i dva chlapce, které zasáhla střela, když se vraceli domů ze školy. I druhý den pokračovalo silné ostřelování města okolo páté večer.
Ve čtvrti Jubilejnaja zničily rakety tři byty nad sebou. Znovu sledujeme stejnou absurdní situaci, ve které jsme my zvenčí šokovanější než obyvatelé Avdějevky, kterým raketa před chvilkou zničila půlku bytu.
"Bylo něco před pátou, najednou bum a polovina bytu je pryč," vypráví nám padesátník Telman. Stojíme na okraji jeho bytu, který jako meč před chvilkou přesekla raketa.
Sousedův byt se zřítil a s ním i stěna, která rozdělovala jejich bydlení. Spolu se díváme na zbombardovaný obývací pokoj a lustr, který jako zázrakem stále svítí.
Telman je Ázerbájdžánec, na Ukrajinu přišel před třiceti lety. Jen před třemi lety si byt zrekonstruoval. "Kdo měl tušit, že bude válka?" ptá se a nalévá si do šálku čaj. Nad obří dírou po výbuchu do něj dodává kostku cukru.
Ve vedlejším bytě, který se propadl o poschodí níž, bydlí veterán z Afghánistánu. Bývalý sovětský voják Vitalij tam přišel o nohu. Měl štěstí, nezabila ho ani válka v Donbasu. V rozvalinách bytu teď hledá se sousedy svoji občanku a odložené peníze. Nakonec najde dokument ohořelý a v něm dvě stě ukrajinských hřiven.
"Jak se teď dostaneme bez dokumentů přes kontrolní stanoviště k našim příbuzným, kteří žijí v jiné vesnici? Co s nimi bude? Jak jim dodáme jídlo, bez dokladů nemůžeme ani sednout do auta…" naříká zoufalá sousedka mezi troskami.
Pohřeb uprostřed války
Po hlučné noci se střely utiší.
Ráno je slyšet jen dělostřelectvo z nedaleké fronty. Obě strany konfliktu navzájem ostřelují své pozice. Poslední dny zemřeli tři ukrajinští vojáci.
V centru města se pomalu shromažďují lidé s červenými karafiáty a věnci. V sobotu je pohřeb 43letého Sergeje, kterého zasáhla střela nedaleko zbombardovaného domu na Gagarinově ulici.
Před domem, kde bydlel, je vystavená rakev s jeho tělem. Truchlící nosí květiny, které kladou na rakev.
Za chvíli se vydají do blízkého chrámu a na hřbitov, aby se se Sergejem rozloučili. "Žádné fotografie, nic vám nechceme říkat, běžte pryč," vzkazují nám místní, když zpozorují zavěšený fotoaparát na rameni.
Během začínajícího víkendu se ostřelování trochu utiší. Tentokrát má na nás chirurg Igor více času. Je unavený, ale usmívá se. Zranění hoši, kterým úlomky střely po výbuchu zranily uši, jsou v pořádku.
Z vojáků, které dovezli do Avdějevky z fronty, byl jeden těžce zraněn. Trefila ho střela z tanku do hrudníku. Jeho stav je stabilizovaný.
Igor měl službu i před dvěma dny, kdy střela zabila Sergeje, kterého dnes místní pochovali. "Bohužel, už ho přivezli ve stavu klinické smrti. Měl přeseknutou míchu. Nedalo se s tím nic dělat," říká Igor.
Situaci před dvěma týdny, kdy separatisté ostřelovali Avdějevku raketami Grad, popisuje Igor jako peklo. "Příliš mnoho mrtvých. Mnozí zemřeli, protože je kvůli těžkému bombardování nemohli přivézt do nemocnice," říká.
"A teď co? Vidíme, že mírové rozhovory pokračují, vypráví se o tom, že není žádný jiný způsob, jak ukončit tuhle válku, než pomocí minských dohod o příměří. Pořád stejná písnička. A tady umírají lidé téměř každý den," říká smutně.
Kolem domu na Gagarinově ulici je rušno. Je oplocený, na rohu hlídá policie. Padesátnice Natalia se vrací do svého bytu pro osobní věci.
Ten, kdo mohl, odešel ke známým nebo rodině. Kdo neměl kam, skončil v improvizovaném útulku. "Střílelo se v roce 2014 i 2015, střílelo se minulý rok a střílí se znovu. A my žijeme mezi střelami a doufáme, že nás nezabijí," říká Natalia.
Klíčová koksovna
Ze svého zasaženého domu na okraji města se musela odstěhovat i 74letá Galina Maximovna.
Ujali se jí příbuzní, kteří ji našli zmrzlou v bytě bez elektřiny a vody. Okna s výhledem směrem na Doněck jsou rozbitá. Pohybuje se jen velmi těžko. Má rakovinu. Potřebovala by morfium na utišení bolesti. Ze svého malého důchodu sotva vyžije, nemá na drahé léky a teď nemůže ani do svého bytu.
"Pracovala jsem přes 40 let v koksovně. Těžká práce. Dýcháte tu síru, samá kyselina, ničíte si zdraví. Víc než deset procent zaměstnanců se nedožije důchodu. Ale továrna nám dala byty. Dobře se nám žilo," vzpomíná Galina na sovětské časy.
Koksovna, která živí většinu Avdějevky, klidně funguje bez přestávky. Střely se jí vyhýbají, pracovníci chodí každé ráno na šichty a večer pospíchají domů, než začne nové ostřelování. V restauraci Oáza svatebčané tancují na hlučné diskotéce, která přehlušuje všechny otřesy.
"Kdyby chtěli separatisté získat koksovnu, už by to dávno udělali," myslí si ukrajinský právník - teď voják - Masi Nayyem.
Záchranář Saša je přesvědčený, že Avdějevka je pro separatisty i Kreml jen cvičným terénem, ve kterém testují mezinárodní diplomacii, která si pořád zvyká na nepředvídatelného amerického prezidenta Donalda Trumpa
"Město má smůlu, že je tak blízko Doněcku. A Evropa se tváří, že válka na Ukrajině se jí netýká. Nic bohužel nenasvědčuje tomu, že by se to mělo v blízkém čase změnit," tvrdí Saša.
Stará místní učitelka ukrajinštiny Marina Grigorijevna to vidí jednoznačně. "Jasně, že chtějí získat koksovnu. Vždyť to jsou obrovské peníze. Co ale separatisty nejvíc štve, je fakt, že pár kilometrů za Doněckem - přímo na dohled - je Avdějevka. Ostřelují ji, bombardují a nemůžou ji získat. Snaží se nás zlomit a nedaří se jim to," říká 73letá Marina, která je nejslavnější tváří válečného městečka Avdějevka.
Její tvář nasprejoval australský umělec Guido van Helten jako grafitti na místní ostřelovaný dům. Na portrétu se Marina dívá směrem k separatistům, jejichž střely jí zranily muže.
