1. Česko ztratí hlavního spojence
Česko-německé vztahy budou nadále bez problémů, přijdou ale o Angelu Merkelovou. Na tom, že žádný německý politik neměl pro Česko tolik porozumění jako ona, se shodují všichni, kdo tamní politice rozumí. "Má velký sentiment pro střední a východní Evropu a pro Česko zvlášť," řekl Hospodářským novinám premiér Andrej Babiš (ANO), který má jinak na migraci nebo na boj se změnami klimatu podstatně jiné názory než odcházející kancléřka.
2. Velká poprvé
Od druhé světové války se zatím nikdy v německých dějinách nestalo, že by stávající kancléř nekandidoval. Je tak jasné, že v Německu bude po volbách vládnout někdo úplně nový. A poprvé taky nejspíš bude k sestavení vlády nutná domluva minimálně tří politických stran. V čele průzkumů se drží SPD s 25 procenty, druhá CDU/CSU zaostává o tři procentní body. Třetí mají skončit Zelení se ziskem zhruba 17 procent.
3. Německo ztrácí trpělivost se střední Evropou
Merkelová se k maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi a vládci Polska Jaroslawu Kaczyńskému dlouho chovala opatrně. Jejich omezování nezávislých soudů nebo médií fakticky tolerovala, protože nechtěla s těmito zeměmi vyvolat spory. Stále víc států ale s Poláky a Maďary ztrácí trpělivost, hlavně Nizozemsko, Švédsko nebo třeba Finsko, tedy nejbohatší členové EU, z jejichž daní dostávají chudší Poláci a Maďaři desítky miliard eur skrze evropský rozpočet. Nástupce Merkelové bude podle všeho mnohem méně trpělivý, a to především pokud budou součástí nové vlády Zelení. Střet zájmů českého premiéra Babiše ve vztahu k čerpání evropských peněz v Německu, aspoň nyní, zdaleka není tak významným tématem.
4. Nástupce Merkelové
Favoritem voleb je sociální demokracie (SPD) a její volební lídr Olaf Scholz. V nynější vládě Angely Merkelové zastává pozici ministra financí a v kampani se záměrně prezentoval jako její dědic a nástupce. "Vládl by jako Merkelová, dělal by politiku jako Merkelová, mluvil by jako Merkelová. Kdyby byl Scholz ženou, nejspíš by nosil Merkelové kalhotové kostýmy," napsal v knize o současném Německu novinář Robin Alexander. Scholz ví, že Němci sice chtějí určitou změnu, ale rozhodně ne radikální. A proto se jim nabízí jako pokračovatel oblíbené kancléřky. Myslí to ale hlavně z hlediska klidného způsobu vládnutí a hledání konsenzu. Jinak chce zemi posunout o něco více doleva, například zvýšit minimální mzdu a navýšit státní investice, například do infrastruktury.
5. Zelené tsunami přijde tak napůl
Na jaře Zelení krátce vedli v průzkumech a vypadalo to, že by mohli vyhrát. To je teď prakticky vyloučené. Pokud se však nestane nic mimořádného, budou téměř jistě součástí příští vládní koalice. Německo tak určitě bude dál pokračovat ve snaze rychle snižovat emise skleníkových plynů. A to nejen proto, že to chtějí Zelení - je to priorita i pro CDU/CSU a SPD, byť zvláště první jmenovaný blok je v tom o něco opatrnější. V porovnání s Českem je ovšem německá politika výrazně zelená už teď - všechny hlavní strany chtějí, aby země dosáhla nejpozději do roku 2045 klimatické neutrality, tedy aby srazila emise prakticky na nulu. Česko žádný takový cíl nemá.
6. Nová německá vláda a české firmy
V Německu nenastane žádný radikální zvrat. Pokud bude vládní politika více levicová, nalije Německo do ekonomiky víc peněz, což podpoří poptávku - a narůst by tak mohly i zakázky pro české firmy. Nepůjde ale o nic radikálního, i Olaf Scholz, pravděpodobný budoucí kancléř, je stejně jako CDU/CSU pro návrat k vyrovnanému hospodaření. Rozdíl by nejspíš byl jen v rychlosti, s níž by se to stalo.
7. Krajní levice čeká na nabídku
Jednou z variant povolebního uspořádání v Německu je vznik vlády SPD, Zelených a postkomunistické strany Levice. Ta má v programu například vystoupení z NATO a na centrální úrovni dosud nikdy nebyla součástí německé vlády. Nyní však prohlásila, že odchod Německa ze Severoatlantické aliance je hlavně dlouhodobý cíl a vznik koalice by tím nepodmiňovala. Určitě by ale tlačila například na mnohem vyšší státní výdaje. Scholz koalici s Levicí nevyloučil, raději by vládl se Zelenými a liberální FDP.
8. Krajní pravice zase na okraji
Při sledování některých českých médií by si člověk mohl myslet, že Němci vynesou Angelou Merkelovou z úřadu v zubech a moc převezme pravicově populistická Alternativa pro Německo (AfD). Realita je taková, AfD nejspíš získá něco přes desetinu hlasů. Všechny průzkumy ukazují, že si oproti posledním volbám z roku 2017 pohorší a nemá šanci na to, že by s ní někdo mohl chtít vytvořit koalici.
9. Budoucnost Angely Merkelové
Kancléřka prohlásila, že po odchodu z politiky chce, mimo jiné, hodně číst. Dost možná si na to ale bude muset ještě řadu měsíců počkat. Podle očekávání bude sestavení nové vlády trvat dlouho - například Scholzem preferovaná koalice se Zelenými a FDP může ztroskotat na tom, že liberálové chtějí snižovat daně nejbohatším, což je pravý opak toho, co plánují Zelení a SPD. A dokud se nová koalice neujme úřadu, bude šéfkou vlády nadále Merkelová. Když se povolební vyjednávání protáhnou přes Vánoce, stane se nejdéle vládnoucí kancléřkou v dějinách demokratického Německa, překonala by tak Helmuta Kohla.
10. Německo jako velmoc
Spolková republika je sice ekonomicky jasně nejsilnější země EU, kvůli své minulosti se ale tradičně zdráhá převzít vůdčí roli v mezinárodní politice nebo investovat do armády tolik, kolik jako členská země NATO slíbila, tedy aspoň dvě procenta HDP. Ať po volbách vznikne jakákoliv vláda, nejspíš se na tom nic nezmění. Němci sice už delší dobu mluví o tom, že by státy EU měly převzít větší zodpovědnost za vlastní obranu, protože Evropa pro Američany už není tou nejvyšší prioritou. Zatím se ale neodhodlali přejít od slov k činům. SPD i Zelení, o Levici nemluvě, tak například nechtějí dávat na obranu domluvená dvě procenta HDP.
